HryProDivky.cz
Among Vampires (part eight)
Tak jsem tu zase....No a jdeme na to...Upozornění: Tento díl nebude moc pro slabší povahy!
Rodiče si mě zavolali do kuchyně. Co asi zase chtějí? No nic, jdu tam. Přisednu si ke stolu a zeptám se, co se děje. Maminka mi odpoví "Zítra jdeme na návštěvu k velmi sympatickým upírům a mají syna, který chodí do stejné školy jako ty." Neřekli mi už nic a šli jsme spát. Druhý den jsem si na sebe vzala něco, v čem budu vypadat na té návštěvě normálně. Nasedli jsme do auta a přijeli k velmi krásnému domu. Otevřela nám, mě povědomá žena. Když jsme vstoupili do bytu, už, už mi chtěli představit svého syna. Ale já jsem byla tak překvapená, že jsem ani nemohla mluvit. Ten kluk byl totiž Max, který jen řekl "Mami...Nemusíš nás představovat já už jí znám , chodíme spolu do třídy." Byl taky dost překvapený, ale nedával radši nic najevo. Při obědě jsem bohužel seděla vedle Maxe a ani jednomu z nás to nebylo příjemné. Po tom co všichni dojedli se všichni přesunuli na terasu. Max zůstal v kuchyni a uklízel nádobí. Šla jsem dovnitř, ale když jsem zavřela dveře, tak jsem uslyšela ránu jako hrom. Asi Maxovi spadl talíř a tak že jo...Okamžitě jsem mu šla pomoct i když jsem věděla, že je na mě naštvaný. Ještě jsme se podívali jestli tam nezůstal nějaký střípek a pak jsem se chtěla vrátit zpět na terasu.
Když jsem se ale otočila tak jsem na Maxově košili uviděla rudý flek. Hned mi bylo jasné že je to krev. I když mě přesvědčoval, že to nic není, tak jsem se s ním okamžitě vrátila zpět do kuchyně a podívala se po jeho rukáv. Ta ruka byla celá od krve a nepřestávala téct. Utíkala jsem pro rodiče, když jsme ale přiběhli zpět, museli jsme okamžitě zavolat záchranku, protože byl v bezvědomí. Na tuhle návštěvu nikdy nezapomenu...Odvezli ho do upírské nemocnice. Asi po dvou hodinách nám konečně lékaři zavolali, protože jsem byla vlastně svědkem té věci s Maxem.
"Říkali že bude v pořádku, ale stále ještě není při vědomí..." řekla nám moje mamka, která zvedla ten telefonát. Nikdo jiný ho ani zvednout nemohl, protože Maxova mamka byla v šoku, takže jí jeho táta utěšoval a můj táta zase utěšoval mě, protože mi bylo do pláče. Když vysvitlo slunce tak už všichni ve městě upírů spali...Tajně jsem se dostala z domu a zašla do nemocnice. Aby mě k Maxovi pustili, musela jsem jim vysvětlit kdo jsem. Chvilku váhali, ale pak mě pustili. Seděla jsem tam asi čtvrt hodiny. Něco jsem si potichu říkala. Věděla jsem, že mě Max neslyší a tak jsem byla celkem v pohodě. Potom jsem si vzpomněla na ty sny...Ve všech se odehrávalo to samé...Že by se to plnilo? Ne to asi ne. Šla jsem už radši domů....No to snad ne?! Zase se mi o něm zdá, jako fakt?! Tohle už fakt překročilo meze! Tentokrát se mi o něm zdála taková ....! Tohle je důkaz, že se se mnou něco děje!
Pokračování příště....
Já vím...Je to kravina xDD
