Začátek - Psychopříběh 1 - Psychopatíkův Blog :33

«Nejnovější články | Psychopatíkův Blog :33

Vytvořit blog | Nápověda

Začátek - Psychopříběh 1

- Představte si, že je vám 15 a na cestě ze školy vás zastaví dva cizinci řeknou, jste vyvolená a že máte porodit dítě vašemu oblíbenému zpěvákovi. Jak se zachováte? -

Moskva, rok 2022, Ambasáda ČR

,, Tak pojďte slečno." Vyzval Karu muž v obleku. Ta k sobě ještě pevněji přitiskla svého malého syna a měřila si muže vyděšenýma smutnýma očima. ,, Pojďte, nikdo vám ani malému nic neudělá." Řekl s úsměvem. ,, Já to jen potřebuji slyšet. zajímá mě ten příběh. Nevěřím, že to bylo tak, jak řekli zatknutí při výslechu." Kara odvětila: ,, Ale tak to bylo." ,, A povíte mi to z vašeho pohledu?" Muž zvedl obočí. ,,Prosím." Dodal. ,, Vyměním váš příběh na plnou mísu dobrých sušenek." Dodal nabídku. Kara se pousmála a pomalu přikývla. Měla hlad a hlavně si potřebovala cukrem obalit nervy. Přísahali jí přece, že je pod ochranou, že stejně ví o všem co se stalo. Nemohlo se jí nic stát, to věděla. Ale mátlo jí, že musela malého Alexe vzít s sebou.

Místnost byla útulná. U stolu byly naproti sobě dvě vypolstrované židle a na stole dva velké domácké puntíkované hrnky kávy a talíř sušenek. Muž nabídl Kaře tu větší židli, aby se mohla i s chlapcem pohodlně uvelebit. Dítě zavzlykalo. ,,Ně bojtěs, malčik, mama zděs. spi." Zašeptala Kara rusky na dítě. Muž se podivil, proč mluví na svoje dítě rusky, když je češka, ale neptal se. Odpověď tušil a navíc, přece se jí brzy dozví, Karina mu to všechno řekne.

,,Tak se do toho dejte. A nevynechte jediný detail, moc mě zajímá, jestli se něco tak šíleného mohlo opravdu stát nebo zda to ti blázni ukradli z Věřte Nevěřte." Kara se zasmála a povzdechla si. ,, Kdyby to někdo řekl mě, rozhodně bych tomu nevěřila. Nechápu, že se to vůbec mohlo stát. Jsem blázen. O tom se nedá diskutovat." ,, Tak povídejte, bláznivé příběhy jsou ty nejnapínavější." Podpořil jí. Kara pohladila Alexe po hlavičce. Miminko spalo. Chlapci mohly být tak 4 měsíce. Kaře bylo 22...

ČR, rok

Bylo mi 14, když jsem si uvědomila, že jsem jiná. Jinak jsem se oblékala, měla jiné názory, bavila se jen s určitou skupinou lidí.. A hlavně jsem věřila na jiné věci. Proto mě považovali za dětinskou nebo dokonce za blbou, ale já těm věcem prostě věřila a mohla jsem je dokázat. Uměla jsem v nich číst a chápala jsem to. Ostatní ne.

Začal můj patnáctý podzim a já byla osamělá. Neměla jsem moc kamarádů, neměla jsem přítele. Byla jsem sama se svými zvláštními věcmi. Věřila jsem na telekinezi, ovládání živlů, astrologii a znamení. Byla jsem taková novodobá čarodějnice, dalo by se říct. Můj život byly knihy, mystika a... hudba. Obvzlášť ráda jsem měla jednu kapelu. Nebyla moc známá. U nás skoro vůbec. Ve světě také ne, vlastně Hráli jen v Moskvě, takže jsem věděla, že není šance dostat se na jejich koncert.

Asi si dovedete představit , jak mě vyděsilo, když mě po cestě ze školy zastavili dva cizí muži. Ale nezdáli se být nebezpeční. Měli ruský přízvuk., ten já ráda. Zeptali se mě na datum narození. Jméno vědět ani nechtěli. Ale zajímal je i přesný čas narození, astrologické číslo, znamení a takové ty věci. Tím si získali mojí důvěru. Pak se mi jeden z nich prudce zahleděj do očí a řekl: ,, Ty oči, grozně krasnje tmavje oči a ten tvar. Maš je po mátce nebo otcovi?" ,, Po máme." Vyšeptala jsem překvapeně. ,, Má je i sestra. TvaMaj trochu zvláštní tvar, vím.. Máma si dala tu práci zjistit, že máme předky z jižního ruska, odněkud z Kavkazu. No napůl Rusi napůl Tataři no." Pokusila jsem se zasmát. Ale chlápek vykřikl: ,, Eto óna! Vyvolená. Musíš splnit úkol, draga. Ty jsi predurčéna."

Nechápala jsem. každej jinej normální člověk by zavolal policii, ale já na vyvolené a znamení věřila, takže jsem zůstala. To, co po mě pak chtěli by už odehnalo opravdu každého... Já ne. Já věřila a naslouchala. A co hůř, souhlasila jsem a upsala se.

Kara se odmlčela a natáhla se pro sušenku. ,, Tak už mi řekněte, k čemu! Co se tehdy přesně událo?" Muž nepříčetně naléhal. Buď ho příběh vážně tak zaujal nebo byl velmi dobrý herec. Kara se napila kávy a pokračovala...

- Chceš vědět, s čím Kara souhlasila? Pak se upiš pluskem a nepůjde mě zastavit :D