HryProDivky.cz
Všechno, co dělám je špatně -_-
Bolí, že za to samé, co někdo dělá je oceněnej a někdo z něj má radost, jakej je to pokrok a mě je za to řečeno, že se k tomu radši už nebude vyjadřovat...
U někoho je to strašně super a u mě je to nic nebo ještě špatně? Popravdě, cítím se ukřivděná. Ano, ukřivděná, přiznávám.
Protože...Jen proto, že to dělám trošku jinak ( ale funguje to) a že nemám až tak dokonalý výsledky přece neznamená, že jsem marná nebo že se nesnažím. A hlavně, ten obří pokrok prostě nemůže být hned. Prostě to, co se podělávalo rok a půl se nevrátí ani do původní podobny, natož do něčeho ještě lepšího za týden ani za dva... A to, co se ode mě čeká je cesta i na několik let... A já mám jen pár dní?
Popravdě dost mě to trápí, protože dělám co můžu a jde to, daří se mi ( i když ne rychlostí blesku) a je to špatně, zatímco u kdejaký káči je to hrozně super jenom proto, že to dělá víc cool způsobem a třeba na tom pracuje dýl, ( a taky veřejně žejo) takže ty výsledky jsou logicky větší? ( nemluvě o tom, že genetiku taky nikdo úplně nezrušil...)
Ale asi si o to koleduju. Jsem prostě typ, co tohle přitahuje, bylo to tak, co si pamatuju. Vždycky to, co u jiných lidí bylo v pohodě a mávlo se nad tím rukou, u mě byl problém a ten člověk se na mě třeba naštval a zlobil, ale když to udělal někdo jinej, nic se nestalo. A naopak, když mě se něco povedlo, třeba se to moc neřešilo, ale když to samý udělal někdo jinej ( v tomhle případě třeba ségra) tak z toho všeci kolem byli hotoví.
Možná k tomu prostě vybízím. že já musím být ta dokonalá a nic jinýho se u mě nepočítá :( Jenže mě tyhle nároky, co jsou na mě neustále kladený už vyčerpávaj! :/ Hlavně teď v tomhle, o čem mluvím. Cítím se pod strašně velkým tlakem.
A faktem je, že u nás doma se nikdy nechválilo...Takže to možná čekám od ostatních ( mimo domov) Jenže ono nic. A tak to asi teoreticky dělám blbě, že odpovídalo by to. jenže někdo jinej je za to samý chválenej? Pak nevím, co si o tom myslet :/
Došlo mi, že jsem v tom prostě sama... A naprosto. Že je úplně jedno, co udělám, protože to nikdy nebude dobře a že nikomu nemůžu říct celou pravdu ( jak se doopravdy cítím), protože by to nikdo nevzal. Lidi by to akorát vyděsilo a odradilo.
Komentáře
Lucy Lupinová(Bradavice)
Ja zase mávam dobré výsledky, no stávalo sa mi že mi vychádzala čistá dvojka z informatiky, alebo som v písomke z chémii spravila jednu jedinú chybu, a celá trieda z toho robila drámu, pretože vždy odo mňa očakávajú, že všetko budem mať bez chyby, vo všetkom budem najlepšia, a ak mi náhodou niečo vypadne tak na mňa všetci čumia ako keby neviem čo. Práve to nechcem, a tak pred každou písomkou stresujem viac než ostatní, ktorí sa radujú keď majú dvojky, no ak náhodou mám dvojku ja, tak už je z toho haló.
A už sa aj obávam, že s tým začínajú aj učiteľky. Raz som dostala trojku z angličtiny v šiestom ročníku z takej písomky, čo lietali štvorky a päťky, a učiteľka mi povedala, že to bolo hrozné, no snažila som sa najviac ako som mohla. Keď som napísala zle chemickú značku na chémii, učiteľka na mňa skričala ako neviem čo, jeden spolužiak sa hrozne smial, no hlavne keď sme mali na tabuli hľadať správnu značku ku prvku, mal síru, pozeral sa na to S asi päť minút a kričal na celú triedu, že tam tá značka nie je.
Takže asi tak. Dnešná doba je zaujímavá, no.
sophia cookie
(Milujeme Soy Lunu a její ...)
Lucy Lupinová: Ne, že by mi dala zaracha, ale hnedka řekne něco na způsob :,, Jak to, že jsi dostala 3?" a tak dále... Hrozně to hrotí. Jedničky si často nevšimne.
Lucy Lupinová(Bradavice)
sophia cookie: Moji rodičia sú zase takí, že by mi nedali zaracha za trojku a asi ani štvorku (to ešte nemám vyskúšané, bcs som v živote nedostala horšiu známku než trojku xDDD), zatiaľ čo iní dostanú aj za trojku, tu sú takou tou "prekážkou" spolužiaci.
sophia cookie
(Milujeme Soy Lunu a její ...)
Lucy Lupinová: Taky mi přijde, že je ode mne očekáváno něco víc. Dostanu 3 a hned je z toho něco. Lidi ze třídy : ,, Ty jsi dostala 3? Ha, jsem lepší než "šprtka". " Nebo píšou o úkoly, ať jim pošlu řešení. Jinak se se mnou nebaví. Ale když jim to nepošlu, tak se hrozně díví.
Rodiče taky. Hlavně máma. Můžu dostat klidně deset 1, dvě 2 a jednu 3 a hned je z toho halo. Že jsem líná, že se mám víc učit a další hemzy...
Butterfly340
(Imagination☆)
V poslední době mi taky přijde, že i když dělám to stejné, jako ostatní, tak jen u mě je to špatně... Dle mého je to prostě lidma. Asi jim připadám nesympatická, tak se mi snaží znepříjemnit život, nebo prostě nevím
Jinak jsem si taky všimla, že když s lidmi budeš jednat slušně a mile, tak si za chvíli z tebe budou dělat rohožku. Občas je potřeba si dupnout a bránit se
Butterfly340
(Imagination☆)
Psychoušek: Když k tomu ale je důvod, tak proč se neohradit? Mám kamarádky, které jsou taky na lidi hrozně hodné a vždy se snaží pomoct. Jako když vidím některé lidi, jak si z nich dělají služky... Někteří jsou schopni využít i takové to psychické vydírání, když odmítnou. A potom ony samozřejmě sklopí hlavu, omluví se a udělají, co jim kdo řekne.
Já se tedy zastanu. I když někdy vidím na ulici naprosto cizí lidi a něco se děje, tak jsem schopná se zastat, ale většina lidí prostě nezareaguje. Takže když si člověk nepomůže sám, tak má smůlu...
Neříkám, abyses chovala k lidem hnusně, ale občas prostě musíš říct ,,Ne".
Psychoušek
(Sword Art Online)
Butterfly340: v tom máš z části velkou pravdu a z části... já nevím radši budu s lidma vždycky jednat mile a slušně i za cenu toho že občas budu rohožka protože být na někoho ( pokud k tomu fakt nemám důvod) hnusná mi za to prostě nestojí.