Psychopatíkův Blog :33

Jak jsme se poznali,speciál k 13tému měsíci<3

nu.. To jsem se jednoho velmi horkého letního dne vypravila na Emo sraz xD... Byl to můj první sraz, takže jsem tam nikoho neznala nebo znala jen online.
Ze začátku jsem se bavila s pár metalistama, a skládala lidem okolo komplimenty za oblečení a ostny atd... Abych se s někým dala do řeči a v tom, vám tam přišel kluk, kterej, přesto že bylo 35 stupňů měl černý úzký kalhoty, košili s dlouhým rukávem a dokonce čepici. ...
Pak se došlo do Lužánek a kluci začali vytahovat nože a chlubit se tím, kdo ho má nejostřejší ( ehm, ten nůž XD )a já se dala do řeči s tím navaelným, protože se s ním nikdo nebavil a pořád tam jen tak sám smutně seděl a koukal do mobilu... Dali jsme se do řeči a už se od sebe nedokázali odtrhnout. Byl chudák dost vyvedený z míry chováním jeho protivné a zlé přítelkyně, která mu navíc zrovna ten den dala košem přes fb proto, že neskákal jak ona pískala. Já se dala, jak mám ve zvyku, do utěšování no a za chvíli jsme si div neleželi v náručí. Je mi fuk co si řekne těch 91 lidí, co mě sleduje, šlo to docela narychlo, ale prostě přeskočila jiskra a nám se zdálo, jakoby jsme se znali odjakživa :) Protože jsme seděli na zemi, měl kočili celou od trávy a od kytiček, tak jsem mu je začala obírat :D říkal, že má něco v kalhotách a jestli mu to nechci obrat, tak jsem ho za to vždycky ze srandy plácla po hlavě :D Pak mi česal vlasy a půjčil čepici, ( áno, říkala jsem, že bylo 35 stupňů, ale mě to bylo fuk XD)
pomalovali jsme se černou barvou na obličej a dováděli v parku jak malé děti. Nikdy jsem nebyla šťastnější. Byl to sraz, ale my tam byli sami se sebou :3
Pak, když odjížděl, byla jsem v úplné euforii, celou cestu domů šalinou jsem se na všechny culila, až si o mě něco šeptali... je to už přes 13 měsíců a já to stejně vidím jako by to bylo včera.. ach :3... Co si asi ti lidi museli myslet, když se na ně v šalině smála rozcucháná upocená holka s rozmazanou černou barvou po celým obličeji? :D Určitě mě podezírali z toho nejhoršího fetu.., Ale mě bylo všechno jedno, musela jsem se pořád smát. I potom doma. Už jsem nebyla schopná myslet na nic jiného než na něj... Do a pak jsme si začali psát. Jemu dělala ještě problémy ta bejvalka, takže byl na prášky a já mu byla oporou ve dne v noci. No a o dva týdny později jsem za ním jela, strávili jsme spolu ten nejkouzelnější den v mém životě, ( který by se sem už ani popsat nevešel :// ) a bylo nám jasný, že nebudeme jenom kamarádi... Že spolu vážně chceme být a umíme si představit společnou budouctnost. Nevěřím na osud... Věřím, že každý má svobodnou vůli a hodně věcí může změnit, ale jestli tohle nebyl osud, tak pak zázrak Boží. Děkuju x3! Děkuju za to
S Mattym už jsme ted víc jak rok spolu a doufám, že ještě spoustu společných let máme před sebou :33 <3 ja ljublju tak očeň! XP

+16

O mně

Autor: Psychoušek   |   Publikováno: 18.07.2016   |   Zobrazeno: 883x