Psychopatíkův Blog :33

Historie se opakuje... Zas na Psychinu :(

Je to až skoro k smíchu... Přesně před rokem touhle dobou jsme byla 3 týdny hospitalizovaná na psychiatrii... A v pondělí nebo v úterý mě čeká druhé kolo :( 

Mám obrovské štěstí, že nejdu do Bohnic, ale do Černovic.

Chvíli to vypadalo, že budu muset i do normální nemocnice, kvůli fyzickému stavu, ale to jsme odmítla a přistoupila radši rovnou na tohle řešení...Doktorka včera po odběrech volala mámě, že bych měla jít do špitálu a třídní mě prosila, ať se jdu léčit. Nejdřív jsme nechtěla, ale když mě prosila naše skvělá třídní i přítel, souhlasila jsem. Pokud je to nutný, co se dá dělat no :( 

Nechce se mi tam, nejradši bych utekla někam hodně daleko, ale nejde to.

Jinak z Bohnic mám z dneška příhodu, která opravdu stála za to... Pokud by jste někdy taky museli na psychiatrii ( chraň Bůh), držte se od Brna Bohnic co nejdál! 

Nemůžu teda říct příhodu celou, ztratí tím trochu na kontextu, protože to bych musela říct, s čím na psychiatrii jdu a proč ( což nechci, tentokrát bude lepší, když si to nechám pro sebe), nicméně jejich přístup už se nedá označit jako špatný nebo hrozný, ale už pomalu jako nebezpečný... Možná ne pro mě, ale přijít tam někdo se sebevražednými sklony a zažít tohle... tak pokud neskočí z okna, byl by vyléčen.

Důvodů je samozřejmě zase víc, ale ten hlavní říkat nechci...

Takže. Přišli jsme tam, jak jsme byli domluvení, hodinu a  půl čekali, než si nás vzal doktor. Mámu okamžitě ,,vyprovodil" s tím, že chce mluvit jen se mnou, i když jsme podepsala souhlas, že u toho může být ( po tom, co jí volala doktorka i třídní se začala nějak starat, třeba se jí zas na chvíli rozsvítilo).

Doktor mě okamžitě zahnal do kouta a skoro mi vynadal, že co chodím za ním, když mám svýho psychiatra, proč nejdu hned k němu a objednávám se tam ,, Vy nemáte svého psychiatra, že se nám musíte objednávat sem?!" Řekl doslova.,, Co tady teď my jako s váma máme dělat? My volno nemáme, to vás mám dát na oddělení pro schizofreniky? Tam jsou i lidi na drogách a křičí tam, no není to hezký, to vám nepřeju zažít". A podobné velice profesionální řeči.

Asi do tří minut mě rozbrečel a ještě se mi za to vysmál. ,, Vy asi nejste moc spokojená s tím, co vám říkám, že?" Cynicky.

Do zprávy potom napsal samé lži, věci, co jsme vůbec neřekla. Třeba jako že to, co dělám ( nebo nedělám) dělám schválně, protože se chci zabít a chci na to umřít. V podstatě mě vykreslil jako sebevraha, který si to celé naplánoval a dělá to cíleně...

Pak taky to, že nechci užívat medikaci tak jak mám, což je úplná blbost. Já vždycky brala všechny léky a dost ochotně tak jak mám. Dyt bez nich přece nespím! 

Moje doktorka z toho byla taky paf, když jsem jí to řekla. Strejda zná naštěstí primáře v Černovicích, tak jsme ho kontaktovali a když jsme mu to řekli, taky byl v šoku. V pondělí nebo úterý mě tam vezmou... Nevím, zda se mám radovat nebo být smutná, že musím zase do blázince a zase v tuhle roční dobu ( kterou mám nejradši) Ale už je to asi opravdu nutný. Sama jsem naznala, že už to takhle moc dlouho nevydržím...

Tak uvidím no. Snad to tam nebude tak zlé, mělo by to být lepší. Ale z Bohnicema definitivně končím. Nechápu, že peníze z daní našich pracujících lidí jdou na takové svinstvo.

No... takže tu nebudu, nevím, na jak dlouho. Hlavní ale je, abych  se z toho konečně vyplácala.A konečně byla aspoň trochu normální a hlavně zdravá.^^

I když to moc pozitivně nevidím. tak nějak tomu nevěřím...

To je právě to, čeho se obávám, zda je vůbec možné. Co se týče momentálně způsobených zdravotních problémů, to napraví velice rychle... Ale po duševní stránce nevím. V tuto chvíli nevidím naději. Nevěřím tomu, protože způsob hledám už dlouho. A je to moje vina, to je nejhorší. Jistě prostředí mi k tomu hodně dopomohlo a jistá událost z minulého léta také, ale kdybych byla dost silná a měla dost vlastního rozumu a prostě se na to vykašlala, když to ještě šlo...No dobře, možná to ani nešlo. Nejvíc mě mrzí, že si můj přítel a ségra dělají takové starosti. nemám ráda, když si o mě někdo dělá starosti nevím proč, měla bych za to být vděčná, ale nesnáším to. Hlavně kvůli tomu tam jdu, i když mám z psychiatrie spíš trauma, po tom, jak na houby to bylo loni...
Ale asi jsem tuhle lekci potřebovala, abych si začala vážit sama sebe a nebrala se jako prostředek k ,,dání někomu lekci" nebo ,, ukázce, co způsobil" protože těm lidem to ve finále bude jedno a jedinej, kdo bude trpět budu já a co je horší, ti, kterým na mě záleží... Ale rozhodně ne ti, kterým na mě nezáleží a proto se tak vlastně zachovali..., ne, těm to bude úplně jedno a bita budu já sama ( a právem) a ti, kterým na mě záleží a ti, co si to fakt nezaslouží.
To, co jsem způsobila tím, že jsme neměla ( a nemám) žádnou sebeúctu, je dost hrozný a nejvíc mě teda na tom mrzí, že tím trpí i někdo jiný :( 

Snad mě dokážou donutit nastoupit do toho správného vlaku, který mě odveze co nejdál... ne donutit. Přesvědčit, abych tam sama nastoupila, protože to za mě nikdo neudělá. Jen najít tu sílu.

+14

O mně

Autor: Psychoušek   |   Publikováno: 08.06.2018   |   Zobrazeno: 806x