Psychopatíkův Blog :33

Když už fakt ztrácím trpělivost

... s jedním člověkem.

Někoho, koho jsem dřív mívala ráda, teď začínám nesnášet... nebo ne vyloženě nesnášet, ale neskutečně mi leze na nervy a vysává ze mě energii.

Není to otázka okamžiku, ale víc než půl roku... Nestalo se to ze dne na den, že bych jí jen viděla a už jí měla plné zuby... šlo to postupně, postupně mě svým chováním víc a víc vyčerpávala a doháněla k šílenství.A nejen mě, všimlo si toho víc lidí, že už je opravdu nesnesitelná. Dokonce i moje kamarádka, která na každým vidí to dobré a v podstatě ani neumí vidět to špatné... i ta už se mi svěřila, že na ní nemá sílu a že už jí má dost.
A může si za to sama svým chováním...  
Dřív to bývala fajn milá holka, se kterou se i navzdory jistým věcem dalo skvěle pokecat, měla svůj názor a mozek... I když spousta lidí říkalo, jak je hloupá, nebyla to pravda. Proto jí její chování neomlouvá...Blbá není.
Teď? Jako kouzlem se změnila v sebestředné ukňourané děcko, které se nechá od všech obsluhovat, musíme jí mít neustále za zadkem a řeč s ní není už vůbec. Vynucuje si pozornost kňouráním a kvičením, opravdu jak tříleté dítě a když jí nemá, začne fňukat.

Není schopná respektovat, když se vše netočí kolem ní a když se chcou dva lidi bavit bez ní. Jakoby na nás začala být závislá  a nebyla schopná si bez nás s prominutím ani utřít zadek...
Taky vůbec neřeší pocity druhých a když jí člověk o něco požádá, jde to jedním uchem tam, druhým ven... ale ostatní chce mít za zadkem. A když oni nechcou, nemají čas nebo náladu nebo musí něco řešit? Jejich smůla. Je jí úplně jedno, že někam přijde nevhod nejen že se ani nezeptá, ale i když jasně vidí, že ted na ní někdo nemá čas, je schopná vedle vás stát a smát se tomu, o čem se bavíte, i když z ní nakonec vyleze že vůbec nechápe o čem. 

Třeba ted v pátek. Spolužačka se mnou potřebovala něco rozebrat,jenže jsme jí pořád měli za patama, tak jsme se uklidili do knihovny. Hádejte, kdo nás sledoval až tam. Ano, sledoval, protože si rozhodně nešla nic půjčit... áno, ta osoba, o které píšu. Sedla si tam jako nějaký stalker a seděla... Nic nechtěla, zřejmě nás jen odposlouchávat, nevím. A když jsme jí naznačili, že ted nemáme čas, začalo kňourání...
Co mě šve a děsí nejvíc je, že se po mě neustále opičí. Až je to skoro úchylný. Jako nikdy by mě nenapadlo, že problém, jako je opičení budu s někým řešit v 18ti letech...
Tohle přece patří do školky! Jsme snad dospělí lidi ne? Ne malé děti, co se po sobě opičí, protože... já vlastně nevím, proč se po sobě lidi opičí! Nikdy jsem to nechápala.
Každý pohár trpělivosti jendou přeteče... a můj je právě plný. Jsem celkem tolerantní člověk, ale už na ní zkrátka nemám sílu.To, co se děje doma, co denodenně musím zvládat s matkou + další věci, moje podělaná psychika, která v tomhle období, prostě selhává...Ne. Nemůžu se zkrátka o nikoho starat. Navíc když je to svéprávnej člověk, kterej se o sebe přece může starat sám! 

Cítila jsem se kvůli tomu hrozně, styděla jsem se sama před sebou, že takhle smýšlím o osobě, kterou jsem považovala víceméně za kamarádku a měla ji ráda. Říkala jsem si, co jsem to za člověka? Kde se ve mě bere ta zloba? Jsem opravdu už tak zlá? Ne...
Ale pak mi došlo, že to není moje vina. Že nemůžu za to, když je někdo rozmazlený nesamostatný sobec a že nejsem povinna nikomu dělat chůvu. Každý je zodpovědný sám za sebe a za své chování. A když se někdo chová špatně, je to jeho chyba a já se za to přece nemusím cítit provinile. Když nás někdo emočně vysává, bere naši energii a myslí si, že se svět točí kolem něj, není naše povinnost se tím člověkem nechat vysávat naopak je lepší od něj jít dál.

Nikdo nemá právo druhé dusit a přiživovat se na nich, hlavně když přece jasně vidí, že ten člověk už nemůže dál! Ono není naší povinností mít se rád s každým a když si nás někdo neváží a nechová se k nám dobře, není naše povinnost být s tím člověkem za každou cenu zadobře a nechat se vysávat.  

někteří lidé by hlavně měli pochopit, že ostatní nejsou povinni za ně pořád všechno řešit a přehnaně se na lidi upínat je taky špatně. Navíc člověk, který je sám zrovna v háji a nezvládne pomoct ani sám sobě opravdu nemůže dělat chůvu někomu jinému. Neříkám, kdyby za mnou přišla s vážným problémem. I za cenu toho, že bych byla ještě víc psychicky v háji bych jí pomohla, pokud by to bylo v mých silách. To ani. Ale jen tak, protože se nudí? Nejsem ničí hračka :)

+14

O mně

Autor: Psychoušek   |   Publikováno: 26.02.2018   |   Zobrazeno: 667x