Příběhy, články, recenze

V pavučinách..2. kapitola

  Zavřela jsem za sebou dveře (nebo spíš zabouchla). Tašku jsem upustila hned u vchodu, jsem úplně vyřízená. Šla jsem jako zombie ke gauči. Nechala jsem svoje tělo volně padat, až jsem spadla předkem na pohovku. Au! A ještě ke všemu se praštila do hlavy o opěrku rukou. Dnešek byl fakt těžkej...dementní učitelé, do toho ještě skvěle doplňovaní retardovaní spolužáci, smradlavej správce (dnešek byl těžkej a to jsem se ještě se správcem nepohádala)...jedinej pozitivní člověk na dnešku je Annabelle. Ta mi vždycky zvedne náladu. Džínovou bundu mám ještě na sobě, nemám vůbec sílu si jí sundat.

  No..co se našeho bytu týče...nemůžeme s ním nic dělat. Tomu dědkovi by vadilo, i kdybychom si koupily novou rohožku před vchod. Televize je starej křáp, strop je flekatej, omítka ze stěny se loupe...prostě děs. Já netoužim po nějakém luxusu, ale ani po penzionu pro bezdomovce. Chci něco normálního. Máma se každý den dře jako kůň, jenom pro to, aby zaplatila nekřesťanský nájem na týhle barabizně. Jestli ten dědek ten nájem nesníží, tak na něj povolám hygienu! No jo! Jak to že mě to nenapadlo dřív?! Už mám dobrej argument...to by bylo docela krutopřísný, kdybych ho vydírala. Ale měla bych na to právo...a já nevim, proč s tím barákem něco neudělá, já a máma jsme jediný nájemnice.

  V kapse u kalhot mi začal zvonit mobil...ježiš vstávej ty vole. Opřela jsem se o loket a vytáhla mobil z kapsy...

,,Kdo je?'' prohlásila jsem unaveně. Jenže v telefonu bylo ticho, nikdo se neozýval. Tak jsem několikrát volala do telefonu. Tak jsem to típla. Znovu jsem padla unaveně hlavou na opěrku, ruka mi volně visela, až mi spadl mobil na dřevěnou podlahu.

,,Sophie, jsem doma.'' no potěš, já usnula...a máti už je doma. Ještě jsem ležela, oči jsem měla pootevřené a rukou hmatala po podlaze a hledala mobil. Konečně ho mám. Týjo, já spala do osmi. 

,,Jaká byla škola?'' vysílala na mě z kuchyňského koutu.

,,Hm.'' já bych ještě spala.

,,Ty spíš?'' ne lovim černý vdovy! Fuj! No tak to je aspoň pavouk, kterej nějak vypadá.

,,Hm.''

,,Sophie!'' bože nekřič!

,,Co?!'' zvedla jsem hlavu.

,,Vnímáš mě vůbec?'' 

,,Jo!'' ten pocit, když se vám chce spát a někdo vás furt ruší.

,,Tak si jdi lehnout!'' podle zvuku vyndávala něco z ledničky.

,,To je dobrý!'' posadila jsem se.

,,Seš nějaká nepříjemná, stalo se něco?'' to jsou otázky..

,,Nepříjemná jsem už tři roky, to bys mohla vědět.'' máma se rukama opřela o pult.

,,Zase začínáš?!'' vstala jsem a opřela jsem se o gauč.

,,Já začínám?! Já bych nezačínala, kdybych neměla důvod!''

,,Prosim tě, nezačínej, já měla dneska náročný den v práci.''

,,Dyď jsi mohla mít pořádnou práci a ne přivydělávání si v domově důchodců! Mohla jsi jít na tu pokojskou.''

,,Já se s tebou nebudu hádat!''

,,Já taky ne, já tohle vážně nemám zapotřebí!'' sebrala jsem školní tašku..

,,Kam jdeš?!''

,,K Annabelle a možná někam jinam!''

,,Je pozdě!''

,,Mě to nezajímá! Já chci někde pocítit domov a tady ho fakt nemám!'' zabouchla jsem za sebou dveře.

  E. J.

Pokračování...3. kapitola 

+6

Příběhy a povídky

Autor: EllieJeronim   |   Publikováno: 17.08.2015   |   Zobrazeno: 647x