Příběhy, články, recenze

Bez křídel..18. kapitola

  Druhý den ráno Gabrielu pustili z nemocnice. Já už tam další den nesměl bejt, čekal jsem na ní před nemocnicí. Gabriela vyšla z obrovských vchodových dveří, srdce se mi rozbušilo, když jsem ji viděl. Neměl jsem ani myšlenky, na to, co mi včera řekla. Meče jsem mě schovaný doma ve skříni, nepřekvapovalo mě, že se rodiče nestarali, kde jsem byl celou noc. Popravdě, když jsem přišel včera večer domů, byli pryč. Asi zase šli někam flámovat. Jsem už zvyklej na to, že jsem doma sám, jsem na to zvyklej už asi pět let. Gabriele od včerejška úsměv nevymizel, jsem rád že ho zase vidím, ale popravdě se děsim, co zase příjde. Gabriela je prostě horká hlava. Tentokrát ale vážně moc nepřemýšlela. A to, že mi řekla že jsem anděl a vyvolený...já? Taková nula a lůzr?  Nechce se mi tomu věřit. A co znamená Sluneční a Měsíční meč? Zase zažádám audienci u Gabriely, protože to jinak nejde.

  Bylo pod mrakem, vypadalo to, že bude průtrž. Měl jsem hlavu plnou starostí, a Gabriela to na mně očividně viděla.

,,Stalo se něco?'' její úsměv trochu spadl.

,,Nic se nestalo.'' snažil jsem se jí uklidnit. Očividně to nezabralo.

,,Ale stalo, vidím ti to na očích. Jsou plné starostí....Tak co se stalo?'' nedala si pokoj, a nedala! Honem ty pako, vyklop to.

,,Dělá mi pořád starosti to, co se nedávno stalo.'' Gabrielin úsměv zmizel, ale smutně se netvářila, její výraz byl neutrální.

,,Já vim...je to moje vina..''

,,Ne, to jsem tím říct nechtěl..''

,,Ale já ano...kdybych nebyla tak horkokrevná a neodešla bych..kdybych zůstala s tebou, nemuselo se to stát.''

,,Ale..to by se zase nestvořil Měsíční meč, nebo jak se tomu nadává.''

,,Ale, ten meč v tom vůbec nehrál roli. Byl bys pořád anděl, to ano, ale byl bys utajenej. Teď půjdou nejen po mně ale i po tobě..''

,,ONI?! Ono je jich víc? Já myslel, že je jenom Gariel.'' vytřeštil jsem oči.

  Odcházeli jsme od špitálu, cestou jsme to pořád probírali.

,,Démonů je víc, to bys mohl vědět.''

,,Jak to můžu asi vědět, když jsem se zajímal o anděly?''

,,Padlí andělé, kteří se oddají zlu, jsou taky démoni.''

  Já se s ní hádat nebudu, ona tomu rozumí asi víc než já. Obloha byla úplně černá, já nevim proč, ale od tý doby, co jsem našel Gabrielu, tak je počasí nějaký poblázněný. Začal se pomalu zvedat vítr, všichni zalezli do svých domů. Zavírali okna a zamykali dveře. Ulicemi jsme šli jenom já a Gabriela. Ostatní se jen koukali skrz okna. S Gabrielou jsme se rozhlíželi kolem.

,,Nevíš co se to děje?'' pořád jsem se otáčel.

,,Lidi se děsí protože vidí dva černé anděly.'' nechápu, čemu se Gabriela smála, mně to vůbec vtipný nepřišlo, spíš děsivý.

,,Já to myslim vážně.''

,,Netušim, asi jim hráblo.''

,,Ale víš co mi přijde divný? Že tohle dělali v den, kdy jsem tě našel v parku. A v ten den tam byl i Gariel. Myslíš, že lidi vycítí démona nebo nějakou zlou sílu?''

,,To vážně nevim. Modleme se, aby to byla jenom nějaká vychřice a lidé se před ní schovávali, modleme se aby to nebyl zase nějakej démon.''

,,Jestli je tu další...tak jsme pěkně namidlený!''

,,Proč?''

,,Já nechal ty meče doma!''

  Gabriela se zastavila a vytřeštila oči.

,,To si ze mě děláš...''

,,Bohužel nedělám.''

,,No, tak to jsme totálně...víš kde...'' 

  Pokračovali jsme v chůzi.

,,Tak skočíme pro ně domů.'' já pokračoval v chůzi, pak jsem zjistil, že se mnou Gabriela nejde. Stála jako přikovaná a dívala se pořád před sebe. Šel jsem k ní.

,,To už asi nestihnem!'' dostala ze sebe. Já jí nechápal, podíval jsem se stejným směrem a už jsem chápal, proč je tak zaražená. Několik metrů před námi zase stál Jason se svou partou. To pravé zlo přišlo.

 E. J .

Pokračování...19. kapitola

+3

Příběhy a povídky

Autor: EllieJeronim   |   Publikováno: 13.08.2015   |   Zobrazeno: 559x