Můj B.L.O.G

Do světa Unicornlandie 5. - Návrat domů

Ayia!

Všechny díly

1. Díl - začátek dobrodružství

2. Díl - Cestou, necestou

3. Díl - Noc není bezpečná

4. Díl - Vzhůru

5. Díl - Návrat domů

   Náraz, výkřiky... a hlavně náraz.

To vše v jediném momentu. Evi bj. se rozhlédla. Nikdo nebyl zraněný.

Jejich "letadlo" naštěstí bylo celé. Což se nedalo říct o místě, kde přistáli. 

Místo připomínalo zahradu. Místo po jejich dopadu bylo kompletně zdemolováno, což byla asi půlka.

Nedaleko stála mramorová kašna s delfíny. Právě tam seděla ona.

Dívka na sobě měla šedo-černé šaty a v ruce držela knihu. Měla černé vlasy jako uhel a oči žluté, vlčí. 

Soudě podle uší se dalo poznat, že je to elfka. 

    Trhla sebou. „Oh amin seorsa.... Mani uma tanya!" 

Julie se podívala na ostatní. „Rozumí jí někdo?...Eh. My se omlouvat. My nerozumět."

Efka se pousmála.  „Oh. Vy asi nebudete zdejší, že? Ale jak... a proč.

Maki se přihlásila. „To je na dlouhé vysvětlování. Ale potřebovali bychom se dostat zpátky."

 „Maki... To mě mohlo napadnout. Ale což. Jděte dovnitř. A nic tam laskavě nerozbijte." 

    „Takže tomu mám rozumět tak, že jste tu byli na výletě a místo toho měli nezapomenutelné dobrodružství?"

 „Svým způsobem ano."

 „Tak co takhle se tu porozhlédnout na závěr? Toto je panství Mörtem, neboli Smrti. 

Ale nikdo se tady umřít nechystá, nebojte. Sídlili tu nejvyšší elfští šlechtici."

  Liankag se ušklíbla: „A, ehm, slečno... Jak vám máme vlastně říkat?"

Elfka se zasmála. „Jsem Eliana Wartharthung, elfská princezna. Ale stačí Elliana nebo Elča.

Můžete si to tu prohlédnout. Sem se dostane málokdo."

„A ta zahrada?"

Pokrčila rameny. „Nu což. Kouzlit samo-sebou umím, tak snad...

„A odkud se vy dvě vlastně znáte?", zeptá se zvědavě superleontynka.

Obě se na sebe podívají. „Proletěla mi oknem, nemýlím li se. No a ambasádorské záležitosti. 

Tak zatím si to tady prohlédněte. My něco musím vyřídit."

Přikývne. „Návrat domů."

    Zámek byl v skutku majestátní. 

Hlavně korunovační síň. Na zdech byly obrazy všech možných elfských panovníků.

Síň byla veliká jako školní tělocvična a na konci stál mramorový trůn, ke kterému vedl červený koberec.

   U oken stály vázy a celkově místnost působila majestátně.

Ostatně jako celé sídlo. Nadešel čas odjezdu.

Všichni se sešli na louce. Elča přikývla. „Můžeme?"

Poté vztáhla ruce před sebe a něco zašeptala. Před ní se zavířil vzduch.

Otvor se začal zvětšovat, až se zastavil na lidské velikosti. 

Maki se otočila na ostatní. 

„Tak tedy. Domů."

Poděkování

  Já...nevím jak to jen říct. 

Když jsem tohle začínala... Takovou odezvu jsem opravdu nečekala.

Nejšílenější na tom je, že ani neumím psát příběhy. Možná je to jen tou známostí blogu, nebo nevím.

Ale dát více jak 90 liků za příběh... Já-já. Vážně? Proč?

Nemůžu to pořád pochopit. Ale... Víte co je na tom nejzajímavější?

Když jsem pročítala jeden článek, narazila jsem tam na tyto komentáře:

° Může se tam jet na dovolenou? Víš, prázdniny chci strávit dobrodružně

°  Já chci jet taky! Prosííím

° Můžu tam poslat Claire, moji jednorožčí kamarádku?

° Ok. Pošleme tam našeho šílence na ozdravný pobyt. Říkala jsi, že jednorožci jsou převážně z lásky, ne?

Tak tedy... Jsem ráda, že jsem vám to přání mohla splnit ( i když takovým pitomým způsobem a ještě k tomu slohovkou ). Tak tedy... u dalšího článku.

Jestli chcete něco podobného, je to jen na vás.

Namárië.

+15

Příběhy a povídky

Autor: Akalik   |   Publikováno: 07.05.2017   |   Zobrazeno: 1047x