Můj B.L.O.G

Do světa Unicornlandie - část 2.

Ayia!

   Takže. Vítejte zpátky. Trochu jsme neplánovali, že cesta tunelem potrvá déle.

To víte, museli jsme nabrat přes noc ještě několik zájemců. Ale jsme rádi, že se vám výlet líbí.

Tak tedy. Budu říkat vaše jména. Snad jsme tu všichni. Mělo by nás být 29.

Malířka, Liankag, Daniell, Papipou - "Maki se usměje." Jo a dneska se ti prý má narodit hříbě. Tedy, ne tobě, ale psala jsi mi. Tak snad. Dále tu máme superleontynku, Layla... Layla1Musa2Flóra3 je táhle, Evi bj. s Rainbowkou,  Sofi šeflovou s... počkat a snad si to pamatuji ( tajně se podívá do seznamu ) - Claire, Alexe, Kate a Lucy, že jo? Yes, jsem dobrá. No tak fajn, no. Ale umím číst. Dále máme lauru79 asi jak jsem pochopila s Glorii, Helenu S. ( a díky za čokošku ), Pink Lady a Sissi, CCTAT, julie kirová s Belle a beauty, veriska s panem Šípečkem, Ema knihomolová s Fluffy jsou támhle vzadu a po rozhodování Micka je kočka.

Ptám se ještě jednou - jsme VŠICHNI?!... Tak asi jo.

    No a- "Nedořekne větu a podívá se z okna." Žáne, převezmi to za mě. 

Žán se jí pokusí zadržet, ale nepomůže to. „Maki?"

Maki: Ale žáne, já musím. Prostě... musím! Musím!, dořekne a někam odběhne.

Žán: Tak fajn. Všichni ven. Až do jednoho, prosím. Věci si nechte tady.

„Co se děje?", zeptá se Liankag.

Žán: No co asi... paní průvodkyně se nám zcvokla.

Malířka se po chvíli zastaví. „Slyšíte to. To... šumění." Ostatní se také zastaví.

„Že by... voda?", ozve se Laura79. Na víc se nikdo z nich nestihne ozvat.

Náhle se ozve vřískot, který patří Maki. „Žáne, já jsem v nebi!"

Skupinka dojde k řece. Ovšem neteče v ní voda, ale čokoláda.

Micka je kočka se ušklíbne. „To je... vážně čokoláda? Dá se to jíst?"

Žán příjde k Maki a zadrží jí. „Ne. Já vím, že to chceš zkusit, ale ne. 

Maki: "Povzdech." Fajn. No což, tak abychom tu exkurzy nějak začali. Kdo má hlad? "Skoro všichni zvednou ruce." „Fajn, tak jdeme zpátky... Ano, Sofčo? Teda, Sofi."

„Eh, Maki...Zaprvé... víš, kde je autobus?"

„A za druhé, dokončí za ní Claire., hlídá vůbec někdo ten autobus?"

Maki se zatváří, jako kdyby dostala ránou do břicha. Poté se podívá na Žána. „Autobus."

Najedou uslyší zvuk bouchnutí něčeho o něco. 

Maki: Ne, ne, ne ,ne, ne, NE! ****!!!

Žán:  Maki, trochu dávej pozor, co říkáš... Maki? Kam to běžíš? Kam zase beží?!

Celá skupinka se rozběhne za ní. Na konci cesty uvidí Maki opírající se o strom a hledící někam do dálky.

Maki: No lidičky. Oficiálně vám můžu oznámit, že tu strávíme víc než jeden den. 

V lepším případě týden... Chcípl nám autobus.

Jestli chcete něco podobného, je to jen na vás.

Namárië. 

+23

Příběhy a povídky

Autor: Akalik   |   Publikováno: 31.03.2017   |   Zobrazeno: 993x