Můj B.L.O.G

Do světa Unicornlandie 4.

Ayia!

  Všichni přítomní na palubě začali propadat panice. Jen Maki se jak totální idiot na všechny usmívala.

„Hej, L1M2F3... Prostě Limčo! Převezmi na chvíli kormidlo. A nezapomeň - jestli to pokazíš, všichni chcípneme. To zvládneš, neboj. Emčo - tady máš mapu. Hlídej, kde jsme. A vy všichni - držte se! Protože - "

   Nestihla to doříct a loď začala padat. 

Její let doprovázel řev všech přítomných na palubě. Nějakou dobu letěla ve vzduchu a poté dopadla na vodu. Maki se rozhlédla. Všichni byli mokří, vyděšení a křečovitě svírali zábradlí.

Jako první se ozve Eva Bj. „M-my...žijeme!... Moment, tohle není všechno, že ne?"

Pokrčí rameny. „Tohle byl mini útes. No co, předejte mi kormidlo - čeká nás něco MNOHEM většího."

Loď začala znovu padat. V tu chvíli udělala Maki něco, za tož by jí většina přítomných ubodala -

Utrhla kormidlo. 

Liankag se na ní vyděšeně podívala: „Seš si jistá, že VÍŠ co děláš?"

Najednou si všimla, že na bývalém kormidle je tlačítko s nápisem UP.

„Maki... co je to za tlačítko?" „No přece tlačítko do nebe!" 

Micka pevněji sevřela zábradlí. „To jakože umřeme?!" Víc už nic nestihla říct. Maki stiskla tlačítko.

  Chvíli se nic nedělo. Loď pořád padala a nezdálo se, že by se to nějak zlepšilo.

Během vteřiny se loď jakoby vyhoupla, začala stoupat a po se stabilizovala. Všichni si oddychly. 

Žán: Maki...tohle už víckrát nedělej... Ale k věci - jak se ti tohle povedlo?

Maki se poškrábe na hlavě.„Fajn, přiznávám. Trochu jsem cvičila."

Žán: A to jsi prostě nemohla spravit ten autobus?!

„Ale no ták. Dobrodružství je dobrodružství. A zas tak strašné to nebylo. Ale obávám se, že to tu asi dlouho nevydržíme... Emo, nevidíš na mapě místo s názvem Arrasan?"

Smutně si povzdychne. „A ano Žáne, je to nutné...Budu to muset zvládnout. Nemám na vybranou. 

Ema se na ní otočí. „Vidím to...Jestli jsme někde na téhle řece, tak to odsud zase tak daleko není."

Podá jí mapu. Maki přikývne. „Jop, dobrý... Všichni jděte do kajuty. Máte tam ručníky. A netvařte se tak.

Ten výhled za to stojí." A opravdu...ten výhled byl nádherný.

   Let trval jen několik hodin. 

Na palubě byl k překvapení všech bazén, internet ( takže mohli napsat a zavolat si ), tělocvična...

Prostě vše. Takže se něco samozřejmě muselo pokazit. Maki seděla na sedátku když v tu přiběhla Papipou.

„Maki. Padáme!" Ta zpráva všechny okolo vyděsila, až na Maki.  „Prosimtě, to je jen vítr."

„Možná... A nebo ten, kdo řídí, to moc neumí, hih... Kdo vlastně řídí?"

Maki se na ní vyděšeně podívá. „A sakra...Ale-ale no ták." Podívá se přes zábradlí. Zakleje.

„Připravte si šaty, lidičky. Příští zastávka - rovnou do zámku. Doslova."

No a co se stalo potom?...To si necháme na příště. 

No a já se jdu najíst.

Jestli chcete něco podobného, je to jen na vás.

Namárië.

+20

Příběhy a povídky

Autor: Akalik   |   Publikováno: 23.04.2017   |   Zobrazeno: 679x