Můj B.L.O.G

Bylo nebylo... - příběhy od vás 3.

Ayia!

Máme tu další díl ( Nic lepšího mě prostě nenapadlo -.- ). Tak... užijte si dnešní pohádky.

Zretardované příběhy, strana 36

Autoři: superleontynka, Hanulak, misa800

O červené Karkulce

Scénař:

superleontynka: tlačítko, doopravdický slon, nutella a fanfára

Hanulak: ''úplně'' - upe, uper, pln, plňoue, plně, upně

misa800: Lovci pokémonů, Iron man, Jigglypuff, Harley quinn, The Joker, Ezio Auditore da Firenze a Arno Victor Dorian ( z Assasins creed )

   Lehnete si jako obvykle do postele. Za chvíli do pokoje vstoupí Akalik, na sobě má jako vždy svoje tmavě červené brýle, džíny a černé tričko s nápisem "Coca Cola". V ruce drží malou, hnědou knížku. Potřebovala by se trochu učesat, pomyslíte si. Ale nahlas to raději neřeknete. Víte, co by se mohlo stát.

   Akalik si mezitím sedne k vám na postel a usměje se na vás. "Tak co, další pohádku"? Přikývnete a ona začne listovat v knížce. "Tak...hm...co třeba o červené Karkulce? Ta se ti bude líbit. Tak začneme". 

  Neodmlouváte a pohodlně se opřete. V místnosti zavládne ticho.

  "Tak tedy", začne,"kdysi dávno žila v lese jedna malá holčička. Byla z rodu lovců pokémonů. A na znamení toho nosila červenou čepičku. Proto jí taky říkali červená karkulka. 

   Jednoho dne jí maminka řekla: "Karkulko, prosím, neodnesla bys prosím tuhle tašku babičce? Je nemocná a navíc má svátek ( chudák ). V tašce jsou tlačítka. Cestu znáš a-," ale dřív, než stačila maminka něco doříct, Karkulka popadla košík a se slovy: "Budu tam rychlostí Iron Mana!" utekla.

Karkulka běžela, seč mohla. Brzy se ovšem musela zastavit. Běhání nikdy nebyla moje silná stránka, pomyslela si. A potřebuji se dostat k babičce. Ale... kde jsem?! Rozhlédla se. Stála na rozcestí. Pravá nebo levá? Najednou uslyšela hvízdnutí. "Možná bys potřebovala pomoc." Podívala se nahoru.

   Na polorozpadlé, dřevěné značce seděl malý modrý ptáček a díval se na Karkulku. "Tak co, můžu ti pomoc?" Karkulka o krok ustoupila. O chvíli později začala vřískat. Trvalo to nejméně půl minuty, než se zase uklidnila."O-od kdy sakra ptáci m-mluví? Ale přece oni, ty.. ne... ty ne.. eh, říkal jsi, že výš cestu."

    Ptáčke přikývl. "Uplně, plně, úplňušce, úplňoučkovitě, upně, uperovitě..." Takhle by pokračoval, kdyby ho Karkulka nezastavila. "Jo, jo ok, chápu. A kudy to je?" Ptáček se na ní zadíval. "Co to máš za tričko? S Harley a Jockerem. Tak kudy? Hm a co to máš v tom košíku?" To už Karkulce ruply nervy. "Tak poslouchej. Pokud nechceš, abych si z tebe udělala polštář, tak ti radím - KUDY TO JE?!" Ptáče na ní ohromně zíral, poté ukázal doprava a odletěl. 

   Karkulka se tedy vydala doprava. Netušila ovšem, že jí někdo, až na malé Jigglypuffy na louce, pozoruje. Vlk. Bestie velká dva metry, drápy velké jako její dlaň a zuby tak ostré, že jen dotyk by vám už způsobil nemalou ránu.  A díval se přímo na ní. Cíl byl v dohledu. Pomalu se k ní přiblížil. "Maličká, otoč se. A pozdrav mě, jak se patří." Karkulka mu místo toho vrazila taškou přímo do obličeje. "Hele, tak to už je moc! Mluvícího ptáka chápu, ale co má znamenat tohle? To jako vážně? Hele, nemám čas ani náladu. Pf. Co bude příště. Slon?!", a vyrazila dál. 

   Vlk, potom co se vzpamatoval, přimhouřil oči. "To se ještě uvidí."

  Karkulka konečně uviděla babiččin domeček. Byl to dvoupatrový, bledý dům se zahradou a celou zbýrku těch nejrůznější fanfár, od malých po metrových. Karkulka sem ráda jezdila na prázdniny. Pomalu otevřela vstupní bránu, prošla cestičkou a vešla do dveří.

  "Halo"? Nikdo se neozval. Bude nahoře, v ložnici. Pomalu se vysoukala po schodech nahoru. Všude bylo uklizeno, jako obvykle a na zdech vyseli dvě malby. Karkulka je vždy ráda pozorovala. Byli na nich její pra-pra-pra-pra-pra-pra dědečkové, Ezio Auditore da Firenze a Arno Victor Dorian, dva nejstatečnější muži své doby. Byli to assasíni, bránili nevinné. Nejdřív babička, poté až zábava, připomněla si.

   Dveře nahoru byli otevřené. Pomalu vešla dovnitř... a to, co uviděla, rozhodně nečekala. 

V babiččině posteli ležel vlk s růžovou čepičkou, brýlemi a usmíval se na ní. "Ahoj Karkulko, já jsem tvoje babička." Karkulka nevěděla, jestli má dřív utéct, vrazit mu nebo se začít smát. Nikde ovšem neviděla babičku a tak usoudila, že bude dělat blbou. "Jo, hm, čau babi. Jak je!" Opatrně si k ní sedla.

"Jo, jasně, dobrý, zajdo!" I když se vlk tvářil sebe-lépe poznala, že to jen hraje. Povzdechla si.

"Babičko babičko a proč máš tak velké oči"?

"To abych tě lépe viděla", moje milá, řekl vlk.

Babičko babičko a proč máš tak velké uši?

To abych tě lépe slyšela, moje milá.

Debile debile a od koho máš tu ránu přes celý obličej.

To abych tě lépe... počkat. Co?"

Karkulka praštila vlka do čumáku. "Nebo spíš - Kde...je...babička." Vlk se usmál. "Babička tu není. Nikdo tu není. Nikdo ti nepomůže." Karkulka si odfrkla, došla ke stolku a vytáhla z něj pistoli. 

  "Tak poslouchej. Na tohle nejsem zvyklá a zvykat si kvůli tobě nebudu, ok? Že se nestydíš. Děsit malé, roztomilé, skromné a krásné děti jako já a vloupat se do domu staré paní. Opravdu? To nemáš na víc?"

Místo odpovědi si po ní vlk ohnal. Karkulka ale na nic nečekala a vytáhla ze stolu sekeru. 

   "Co to máte za stůl?" Karkulka si ho nevšímala. "Tak a naposled. Jsem potomek prvních lovců pokémonů a assasínů. Každý rok šermuji ( i když o tom máma neví ale ok ). Celkem je to už 8 let a sem tam dělám parkour. Nemáš šanci." Přiblížila se k němu. "Tak se zeptám NAPOSLED", podkopla vlkovi nohy a namířila na něj sekeru. "Život, nebo nemocnice?" Vlk přeběhl karkulku a skočil z okna. 

   Najednou se něco ze skříně ozvalo. Karkulka otevřela dveře a z nich vykoukla babička. "To je moje, hepčík, holka! Tak se to dělá! Tak, to se musí oslavit. Koláč?" Karkulka přikývla.

   "A to byl konec" - dořekne Maki a zaklapne knížku. Máte z toho smíšené pocity.

"Proč jsem každé tvoje postavy ninjové z filmu? A... seš si jistá, že tohle byla Karkulka? A odkud jsi zvala tu -

Pš", zašeptá. "Can't take it anymore, need to put you tu bed. Sing you a lullaby, where you die at the end. Dobrou noc, zlato. A příště se zase." Poté se ocitnete v sami v temném pokoji a napadne vás, že jíst Akaličinu Nutellu před spaním asi nebyl nejlepší nápad...

Pokud by se vám takhle "série" zalíbila, napíšete mi prosím další slova?

A pokud chcete, mohu vás dát do příběhu. Musíte jen napsat svojí přezdívku a roli, jakou chcete mít.

Jestli chcete něco podobného, je to jen na vás.

Namárië.

+19

Příběhy a povídky

Autor: Akalik   |   Publikováno: 07.02.2017   |   Zobrazeno: 1089x