HryProDivky.cz
Funny historky a příběhy
Rebelka a kámoši II.
Plíseň – školní mazlíček
,, Vstávej, snídaně!!!!‘‘
,, Jdi se bodnout Danny!‘‘ Zakřičela jsem na svého hlasitýho bratra nabručeně, dokud jsem si neuvědomila význam jeho slov.
Vyskočila jsem 
na nohy, hodila na sebe mikinu…. opřela spadlé dveře, které od mého včerejšího výkopu ještě ležely na zemi a seběhla jsem dolů. Samozřejmě že polovina jídla už byla v Dannym, ale přece jen se mi podařila ukořistit značná část z toho, co zbylo ( takže dva suché rohlíky s jabkem…… lepší než nic ).
,, Nechceš hodit do školy?‘‘ Zeptal se mě Danny, když jsem si čistila zuby.
,, Co zato? Rohlík nedám!‘‘ Upozornila jsem ho s lehkým úsměvem ( který neopětuju jen tak někomu ).
,, V pohodě nech si ho, potřebuju, abys mi dneska zašla koupit anglický slovník.‘‘
Vyjukaně jsem zamrkala očima na bráchu ve stylu ,, Nechtěl jsi říct novou hru?‘‘ a jenom jsem nepříčetně kývla. Pořád jsem nemohla jeho prosbu zformulovat, aby dávala smysl. Naco ňouma jako Danny potřebuje anglický slovník. Na druhou stranu jsem to brala pozitivně, když mi zbydou peníze, můžu si koupit jogurt nebo nějakou tyčinku.
,, Fajn, peníze.‘‘ Odpověděla jsem ( když jsem si to znovu přehrála v hlavě, připadalo mi to, jako kdybych žebrala o jídlo….. ale něco za něco ).
Danny po mně hodil peněženku a naklusal k autu.
Ještě než jsem odešla jsem uslyšela mámu jak něco mumlá Thomasovi a Randymu do ucha….. spíš naříkala, ale proč to řešit? Už tak jdu stoprocentně pozdě.
V momentě, co mě Danny vyšoupl z auta a já mu ukázala svůj kyselý pohled, na mě houkla Jenn.
,, Máš chvilku Reno?‘‘
,, Emm jo, proč?‘‘ Snažila jsem se nenabručeně zeptat, ale asi to vypadalo dost nuceně.
Jenn byla letos pořadatelkou každoročního představení pro nové studenty a okresní školy. Brala tu práci dost vážně, chtěla mít všechno perfektní, takže každého 24 hodin denně otravovala s tou stejnou otázkou, jestli nezapomněl, co má dělat.
,, Odpoledne je zkouška, doufám, že přijdeš….. letos hraješ moc důležitou roli!‘‘ Upozornila mě Jenn.
,, Odkdy je mluvící strom důležitá role?‘‘ Nasadila jsem svůj provokativní pohled a čekala na odpověď.
,, No… ehm… jsi velice důležitý strom! Ze všech stromů máš nejvíc textu!‘‘
Jenn si pravděpodobně neuvědomila, jak debilně to zní, ale nechala jsem ji plavat v jejím vlastním světě.
Nevím jestli mě mělo povzbudit, že jsem nejlepší ze všech stromů, když tu roli jsme měli jen já a Fireson, ale v tu chvíli mě zajímala jen jedna jediná věc…. vanilkový jogurt, který na mě už čekal v sámošce naproti školy.
Když jsem vešla do sámošky, žena za přepážkou na mě zírala jak na boží obrázek. Jako kdyby ještě nikdy neviděla člověka.
Možná to bylo tou rýmou, ale opravdu mě rozbolela hlava. Vždycky když mám bolesti, začnu s sebou tak zvláštně cukat. Musela jsem vypadat jak retard, protože na mě všichni hleděli, jako kdybych neměla nohy a odrážela se jazykem nebo co.
Svými cukavými pohyby jsem se natáhla pro můj vysněný jogurt, který jako by říkal ,, vem si mě‘‘. Tak jsem si vzala dva…. nevím proč, jednoduše mi to připadalo jako dobrý nápad. Žena za přepážkou se pořád na mě dívala takovým pohledem nepřítomného chrousta. Celkem mě běhal mráz po zádech ( nebo mě pravděpodobně v nich jenom cukalo ).
Jmenovala se Julliete McThene…… nezdálo se mi to jako zdejší jméno, bylo to takové italské nebo francouzké, vypadala trochu jako evropanka. Zdála se mi taková nažloutlá, ale nevěnovala jsem tomu moc velkou pozornost. Když mi podávala jogurty, snažila jsem se jí nedotknout. Nevěděla jsem, jestli byla tak nažloutlá normálně, nebo byla nemocná, ale rozhodně jsem neměla ani čas a ani odvahu to zjišťovat.
Prodavači jsou prostě divní a zatím si stojím.
,, Hej Reno!‘‘
Prudce jsem se otočila a pořádně s sebou mrskla o zem před obchodem. Fireson chytil záchvat smíchu. Když v tom mu konečně došlo, že by mi mohl pomoct.
,, Co proboha děláš? Zdála se ti ta zem osamělá?‘‘ Dobíral si mě.
,, Ne jenom jsem si rychle lehla vole…… pomoz mi.‘‘ snažila jsem se mu jeho vtípek oplatit ( ano tím, že jsem dělala ze sebe ještě většího trotla než před mým rychlým lehem ).
,, Vztyk! Sednout!‘‘ Zařvala na třídu naše učitelka přírodopisu profesorka Wasserbauerová ( já vím příšerný příjmení ).
Čmárala jsem si na kus sešitu a ostatní se dívali na ,, velice zajímavý‘‘ film o plžích.
Asi v půlce hodiny do mě šťouchnul Johnnie ( můj třetí a poslední nej kámoš ). Dal mi papírek na kterým stálo:
Přispěj jídlo, ušetříš ostatní utrpení .
Paul -
Absolutně jsem nechápala, jestli jsem ještě z této planety. Připadalo mi, že ty děcka jsou den ode dne víc mimo.
Nechtěla jsem však být mimo dění, tak jsem přispěla jogurtem, který byl navíc. Netušila jsem, co Paul zase vymyslel....... ale věděla jsem, že to není nic normálního........... člověk jako on NIKDY nevymyslí nic normálního. Ale musí se mu nechat, že to vždycky stojí za to. A navíc pokud bych tím ,, ušetla ostatní'' tak proč ne?
Dodnes mám v paměti, jak Paul vymyslel ten úžasný nápad zamknout ve vitríně na ceny Jeffa Wilsona ( syna ředitelky ) s kusem kartónu, kde stálo ,, Za rohlík se mnou můžeš zatřást''.......... a kdo si myslíte, že to schytal........... že by Paul, no samozřejmě že ne.......... opět to schytala ta, která může za vše, ano uhodli jste já. ( Nemám nic lepšího na práci, než nastrkat dvoumetrového vola do prosklené vitríny 4x4 metry ).
Z mého vzpomínání mě vytrhl starý známí kámoš ZVONEK.
,, Už bylo načase.'' Zahuhlal John.
,, To mi povídej.'' Souhlasil Fireson.
,, Co myslíte, že Paul zase vymyslí?'' Zeptala se naší bezvýznamné skupinky Abb.
,, Není to jedno........ stejně to zase schytám já.'' Zabručela jsem směrem k Paulovi.
Paul už vybíral jídlo od ostatních. Na konci všechno co dostal smíchal dohromady v igelitové tašce a schoval to za tabuli. Už mi bylo jasné co chce Paul udělat. Jelikož se blížili Vánoční prázdniny, měl Paul v plánu celou tu sračk.......... teda směs rozlít po celé třídě a vypěstovat nám......... řekněme školního mazlíčka. To bude fakt ,, super.'' Poznámku ,, Vaše dcera stvořila školního infikovaného mazlíčka'' jsem opravdu ještě neměla.
Už končila poslední hodina a naše třídní se s námi loučila.
,, Tak žáci, užijte si prázdniny a uvidíme se po svátcích. Bude to úžasné.'' Řekla naivně třídní.
,, Jo, kdybyste jen tušila pančelko.''
