krátké děsivé příběhy 2

«Nejnovější články | Evelin

Vytvořit blog | Nápověda

Nějak mě dnes baví přidávat nové články a jelikož jsem našla spoustu dalších krátkých příběhu řekla jsem si že je vám sem hned dám :D Tak pojďme na to

Jízda metrem

Dívka jela pozdě v noci metrem, během jízdy si všimla ženy naproti ní. Žena seděla mezi dvěma staršími muži a neustále dívku pozorovala. Dívka se sice snažila koukat jinam, ale pohled ženy jí začal znervózňovat.

Na další zastávce do vlaku nastoupil nový cestující. Byl to vysoký muž v černém kabátu. Posadil se vedle dívky.

Žena nevěnovala novému cestujícímu žádnou pozornost. Stále upírala zrak na dívku, která byla tou dobou už vyděšená. Oba starší muži se tvářili nepřítomně. Předstírala, že si toho nevšimla, ale kdykoliv se podívala jejím směrem, bylo vídět, že na ní žena neustále zírá.

Na další zastávce se muž v šedém kabátu zvedl a chystal se odejít. V momentě kdy se otevřeli dveře, chytil dívku za ruku, a bleskově jí vytáhl z vlaku.

Když se dveře zavřeli, zmatená dívka zůstala sama s mužem v černém kabátu. V ten moment začala křičet o pomoc.

„Uklidni se“ řekl muž. „Právě jsem ti zachránil život. Nechtěl jsem tě vystrašit, ale musel jsem tě odtamtud dostat. Ta žena naproti tobě byla mrtvá a ti chlápci vedle ní ji clou dobu podepírali.

Autonehoda

Jedné noci jela dívka se svým otcem po opuštěné silnici. Právě se vraceli z rodinného výletu. Pršelo, a dívku ukolébával zvuk padajících kapek na střechu auta.

Klidnou noční jízdu přerušil až hlasitý náraz, otec strhl volant a auto narazilo do svodidel. Vyděšeným muž nejdříve zkontroloval, jestli je jeho dcera v pořádku a poté šel zjistit, jak to vypadá s autem. Obě přední kola byla proražená a nárazník byl úplně promáčknutý, ale jinak se zdálo, že je zbytek auta v pořádku.

„Museli jsme na něco najet“ řekl své dceři. „Ať to bylo cokoliv, prorazilo nám to obě přední kola“.

„Dokážeš to opravit?“ zeptala se ho nehodou otřesená dcera.

„Ne, mám jen jednu rezervu, musím se vrátit do města a sehnat někoho na odtažení. Není to odtud daleko, počkej zatím v autě, než se vrátím“, odpověděl.

„Dobře“ řekla neochotně. „Ale pospěš si prosím“.

Otec viděl v jejích očích, že byla vyděšená.

„Seď v klidu“ řekl jí, když zabouchl dveře od auta. „Vrátím se, co nejdřív to půjde“.

Dcera sledovala svého otce ve zpětném zrcátku, jak se vlekl v hustém dešti, než nakonec zmizel v temnotě noci.

Uběhla více jak hodina, ale otec se stále nevracel. Dívce začalo divné proč mu to tak trvá. Dostala strach, už měl být dávno zpátky.

Po nějaké chvíli se podívala do zrcátka a viděla v dálce postavu, která šla směrem k autu. Nejdříve si myslela, že to je její otec, ale když se otočila, zjistila, že to je někdo úplně jiný. Byl to muž v dlouhém kabátu a plnovousem. V ruce držel něco velkého a švihal s tím ze strany na stranu.

Něco jí na něm znervóznilo. Jak se blížil, zírala do zadního okna , přivřela oči. V tom ztlumeném světle se začal dělat obrys toho, co měl neznámý muž v ruce. Byl to velký řeznický nůž.

Dívka začala rychle přemýšlet, ve strachu zamkla obě přední dveře a skočila dozadu, aby zavřela i zadní. Když se podívala znovu ven, muž už stál u jejího auta a zíral přímo na ní.

Najednou muž zvedl paži a dívka začala křičet. Ve své ruce držel useknutou hlavu jejího otce.

Dívka stále křičela a křičela. Nemohla si pomoci, její srdce bušilo jako zběsilé a stěží popadla dech. Nebylo divu, když viděla zkroucený obličej jejího otce. Oči měl otočené nahoru a jeho ústa byla otevřená v podivné křeči.

Muž se přiblížil k autu a dal svůj obličej přímo k oknu. Zíral na dívku šílenýma, krví podlitýma očima. Vlasy měl rozcuchané, pokryté hlínou a jeho tvář byla pokryta hlubokými jizvami.

Chvíli stál, v dešti a jen se na dívku děsivě usmíval. Nakonec se burácivě zasmál a strčil ruku do kapsy ze které vytáhl klíče od auta, které měl její otec…

Kolečkové křeslo

Někdy v polovině 80. let žila jedna stará žena v dvoupatrové vile. Žena byla sama, od pasu dolů ochrnutá a odkázána na vozík. Od doby kdy zemřel její manžel, se spoléhala na sestru z ošetřovatelské služby, která jí pomáhala.

Už tak těžkou situaci ztěžoval fakt, že obě patra spojovali pouze jediné staré schody v sále. Když se žena potřebovala dostat z jednoho patra do druhého, sestra jí musela zvednout, a odtáhnout její staré a křehké tělo jako by byla dítě.

Jednoho dne policie přijala od staré vdovy šílený telefonát. Stala se tu vražda. Ve chvíli kdy policejní jednotka opustila místo činu a vrah nebyl k nalezení, zůstal na vražedné scéně pouze jediný detektiv, aby dal dohromady hlášení.

Na podlaze leželo tělo ošetřovatelky v kaluži krve. Její ruce a nohy byly zlámané a ohnuté v nepřirozených polohách, a hrdlo měla doslova vytržené. Stará žena seděla v jejím kolečkovém křesle, v klidu a tiše, zdánlivě v šoku ho sledovala. Detektiv mohl ženu z role podezřelé ihned vyloučit, díky svému postižení, se nemohla sama přesunout mezi patry, a v době vraždy byla uvězněna nahoře. Celé se to podobalo smrti jejího manžela roky předtím, udusil se ve spánku v křesle v přízemí.

Detektiv si nasadil rukavice, pořídil pár fotek, poohlédl se po důkazech, a zakryl tělo, než sem dorazí koroner – rutinní záležitost. Prohlédl všechny místnosti v přízemí, potřeboval nějaká vodítka, nakonec se zeptal staré ženy, jestli by se nemohl porozhlédnout v horním patře. Trvala na tom, že byla celou dobu nahoře, a že nikdo jiný kromě ní tu nebyl, navzdory tomu se detektiv vydal směrem k ní a žena mu váhavě uvolnila cestu.

Za schody byla rovná chodba, se třemi zavřenými dveřmi, prázdná ložnice – nic, koupelna – nic. Začal být znepokojený, když pomalu došel k posledním dveřím, byla to ložnice, kde stará žena spala. Otevřel dveře a všechno se zdálo být v pořádku. Postel, skříň a noční stolek s lampičkou. Prozkoumal každou zeď, to co zjistil, byl naprostý horor, ale nebylo nic, co našel, spíš to co nemohl najít. Hrůzné zjištění ho nutilo pomalu sáhnout po zbrani. Detail tak malý, že ho při vyšetřování smrti jejího manžela úplně přehlédly.

Nahoře nebyl žádný telefon.