Rozepsaná kniha - 3. díl

Celý dne probíhal tak nějak normálně. Až moc normálně. Párkrát se mnou Kam prohodila pár slov nebo zvedla další záhadné telefonáty. V hodině jsme praocvali ve dvojici, ale jinak nic. Co se děje? Vždyť ještě předevčírem jsme si tak rozuměli a bavili se! Teť je Kam pořád pryč, nebere mi telefony a nechodí se mnou ven. Udělala jsem jí snad něco? Já to tak nenechám.

Konečně se uvolnila fronta ve školní jídelně a já s Kam dostali oběd. Sedli jsme si spolu za stůl a mlčky jedli.

,, Kam? " Ozvala jsem se. Ona se s plnou pusou usmála A kývla na náznak, ať mluvím dál.

,, No... děje se něco? " Špitla jsem. ,, Co by se mělo dít? " Kam konečně polkla. měla výraz, jakoby se vůbec nic nedělo. ,, Já jen... poslední dobou spolu moc... nejsme. Udělala jsem ti něco? ,, Ne, nic se neděje " Odpověděla Kam, zase jakoby nic. ,, Kam! " Skoro jsem vykřikla. Ještě že ostatní děcka tak hulákaj, takže nás nikdo neslyší, řekla jsem si. ,, Mauro, co je? Přeskočilo ti? " Tak tohle mě naštvalo. Zvedla jsem se. Kam taky. ,, Co je mě? Spíš co je tobě! Nebereš mi telefony! Skoro se mnou ani nemluvíš! Proč jsi poslední dobou tak... " Zarazila jsem se. Nenapadalo mě jiné slovo než ... ,, Divná?! " Vykřikla Kam. Práskla tácem rozzuřeně o stůl a s dupotem odešla na toalety.