Anime povídky atd.

Saikō no nakama- 8

Kapitola 8.- Teddymu se stýská

"Lidi,podle toho co se tu píše,chce Teddy spáchat sebevraždu..."

Při těch slovech se mi srdce sevřelo strachem.Proč by něco takového dělal?!

Neříkej,že je to kvůli mě a Zenovi...

"To nesmí!Musíme mu v tom zabránit!" vykřiknu a všichni se na mě překvapeně podívají.

Hikaru pak náhle přikývne."Máš pravdu.Musíme ho jít hledat." Luciel se postaví a nahodí na sebe bundu."Nesmíme otálet,než bude příliš pozdě...Meru,ty půjdeš se mnou se podívat k němu domů.Hikaru se půjde podívat do městských zahrad a Zene,ty běž obhlídnou okolí univerzity.Kdyby se něco stalo,navzájem se kontaktujeme,ano?Meru, jdeme!"

Já tedy na sebe rychle nahodím kabát a všichni se rychle rozutečeme na jiné strany...

Teddy, prosím nedělejto...

Ani nevíš,jak by mi to zlomilo srdce...

Sice jsem to zjistila teprve nedávno ale chci aby si to věděl,tak proto neodcházej z totoho světa,prosím tě!

"Tak tady bydlí?Jseš si jistá?" zeptá se mě Luciel a já přikývnu.Ty dveře od bytu jsem znala už jako malá.Já a Mona jsme byly totiž jediné,koho k sobě do bytu pustil,i když jsem to byla spíše jenom já.A měl k tomu důvod.

Neměl zrozna lehké dětství.

A o Teddyho rodičích není moc dobré mluvit.

Jeho rodiče se rozvedli,když mu bylo sotva 4.roky a přestěhoval se sem do města spolu s jeho mámou,kde bydlela jeho babička.Když mu bylo 7.jeho máma jednoho dne zmizela a už se nevrátila.Nejspíš se ho chtěla zbavit a tak ho nechala osamoceného s babičkou na invalidním vozíku.

Byla to moc milá dáma.Často jsem se s ní setkávala a ona mě měla s Monou taky moc ráda.Mona často pomáhala Teddymu brát babičku na procházku.Dokonce z toho mám i fotku.

Za tu dobu,co jsem se pak vrátila,jsem zjistila,že už tu stejně jako Mona není.Umřela,když měl 15.let a o rok předtím mu zajeli Laulu.Prý se právě kvůli ní chce stát veterinářem.

Když si na to vzpomenu,je to vážně smutné,že jsem tady tolik let nebyla...

"Sakra,je zavřeno a zvonek taky nefunguje." zalomcuje s klikou Luciel a náhle si na něco vzpomenu.Teddy mi kdysi dávno dal náhradní klíč od bytu!"Počkej,mám náhradní." řeknu a dám klíč do zámku.Snad to bude správný...

Cvak! A dveře se otevřely..

Oba dva se na sebe podíváme a vejdeme dovnitř.

Vše uvnitř bylo stejné,jak tenkrát...

"Teddy?Teddy jsi tu?" zeptám se a porozhlížím se po bytě.

"Zřejmě tu nikde ne-" chce říct Luciel,když náhle uslyším pláč z Teddyho pokoje.

Opatrně vejdeme dovnitř,já vepředu.

A tam byl...

Seděl na zemi,u boku nůž a všude roztahané fotky naší party a Mony.

"Teddy?Jsi v pořádku?" řeknu a on se na mě zarosenýma očima podívá.

"Meru..proč si tady?Proč nejsi se Zenem?" řekne a já si kleknu k němu."Vše si pochopil špatně.Já a Zen jsme nikdy spolu nechodili.To jen si Zen udělal náhlé závěry,jen..Vysvětli mi,proč chceš skoncovat se životem?Zbláznil ses snad?"řeknu a Luciel přikývne."Jak tě jenom mohla napadnut tak hloupá myšlenka jako spáchat sebevraždu,Teddy?Ani nevíš,jak jsem se o tebe báli!Měl by si vědět že by to bolelo více nás než tebe."

Teddy se podivil."Ty a Zen..nejste?Tak proč jste tenkrát vy dva..?" Já zavrtím hlavou,ať radši mlčí."To byla jen shoda nedorozumění.Upřímně miluji někoho jiného." To Teddyho překvapí.

"Co?A koho?" řekne a než mám možnost se vymáčknut tak do řeči skočí Luciel."Tak vysvětlíš nám,proč si se chtěl tak moc zabít?" Já přikývnu."Jo,proč?"

Teddy se skloní a podívá se na mě." Víš,bolí to.Někdo,kdo je pro mě nejdůležitější osobou mojí vinou už nežije a k tomu ty..víš jak to myslím.Jen nechci být zase sám.Tenkrát,když mi zmizela máma i tenkrát kdy se rozvedli,byla si to pouze ty,kdo byl po mém boku a vytáhl mě zase na světlo.A po tom všem se Zenem  jsem si chtěl vzít život,ale jsem na to moc velký srababa.Tak jen nechci být to tom všem zase sám.Mona furt strašně chybí a proto mi zbýváš jen ty.A když jsem tě tenkrát viděl,jak si šťastná se Zenem,tak..."

Já ho podladím po tváři."Psst!Už je vše dobré.A Teddy,myslím že nejsi sám...Pro tebe tady budu vždy.Nebo si myslíš,že by to tak Mona nebrala?"

Náhle se k nám přidá Luciel a pevně Teddyho obejme.

"Hlupáku.Copak si myslíš,že se stýská jen tobě?Mě Mona chybí též.Však je to moje sestra.Též bych si přál aby byla tady zase živá a zdravá.Ale život jde dál.Tak přestaň brečet."řekne a Teddy fňuká."Lucieli,děkuju.Všem děkuju,že jste tak milí.Děkuju."

A tak tam nakonec brečí nejen Teddy,ale i Luciel a já.Bylo mi líto,že si musel tolik protrpět a jak jsem ho zranila...a proto slibuju,že ho už nikdy neopustím.

"Ta akce ve škole je už zítra,co?Máš trému?Slyšela jsem,že budeš mít řeč." říkám a usmívám se.

"Jo,jsem sice trochu nervozní,ale pokud tam budeš ty,tak snad to nějak zvládnu."řekne Teddy a usměje se.

"A co my?My tam přijdeme přeci taky,ne?A ještě k tomu Meruini rodiče."podiví se Hikaru a Luciel se zasměje."Ach Hikaru.Chováš se pomalu zase jako dítě!"

"Co?Vůbec!Že Zene?" diví se Hikaru,ale Zen jen řekne."Souhlasím s Lucielem.Ty jsi jako dítě."

"He?To je od vás ošklivé,abyste věděli!" začne se hněvat a náhle se začneme všichni smát.

Nakonec vše skončilo dobře.Nevím vlastně ani proč,ale i Zenovi zmizel ten smutný výraz z tváře.Nechápu proč.Jen vím,že se nedávno setkal s mým tátou v parku,ale co tam dělali,nevím...ačkoliv se zdá teď víc šťasný,když mě vidí blízko Teddyho.A co se týká jeho...

"Oh no to snad ne!Kluci,musím si pospíšit domů.Autobus domů mi jede za 10 minut a takhle to pomalu nestíhám.Ahoj zítra!" řeknu při pohledu na hodiny a vybíhám ke dveřím.

"Hej!Zapoměla sis-!" slyším volat Teddyho,ale konec nedoslechnu,protože běžím jak mohu,ach stihla ten autobus...

"Uff.Uff!Musím si pospíšit,nebo..." snažím se popadnut dech.

"Nebo co?" ozve se náhle hlas zezadu a s leknutím zjistím,že za mnou kdosi stojí.

"Ehm..potřebujete něco?" zeptám se a  muž mě náhle přitáhne ke stěně domu do uličky mezi domy,kde nás skoro nikdo nemohl zpozorovat."Ugh!Nechte toho!" říkám,když mi muž  drží rukou hrdlo a drukou rukou mi začne vyhazovat věci z tašky."Tak se podíváme,kolik máš."

Já se mu snažím vytrhnut,ale jeho stisk je moc pevný.Nemohla jsem se hnout.

Muž si povzdychl,když vysypal zbytek drobných z peněženky."To je smůla.Za to by sis život nevykoupila.Avšak.."

Náhle si mě k sobě přitáhne.

"Jsi popravdě moc roztomilá.Tak co kdyby si to splatila svým tělem?Vsadím se že by to bylo tvoje první,co?O to větší cenu máš.Nuže..." řekne a odhodímě na zem..

To bylo fakt zlé."P-pomoc!Pomozte mi někdo!" volám,ale nikdo nejde.Navíc bylo pozdě,takže tu nikdo skoro nebyl.A on byl moc silný...

"Měla by si raději mlčet,pokud nechceš zemřít." řekne muž a vytáhne náhle pistoli z bundy.Dostala jsem opravdový strach.Nevěděla jsem co dělat.

Kéž by tu byl máma a táta,nebo někdo z party.

Ze strachu jsem zmkla a muž se nede mě skloní a povolí si pásek u kalhot...

"Upřímně na tak hezké holky mám slabost." řekne a jeho chladná ruka mi vjdede pod šaty."Ach.." vzdechnu,protože cítím,jak mě chytá.

"Nechte toho!Prosím!" naříkám ale neposlouchá.

"Ah!Užasný.Chci víc!" raduje se a rukou mi stahuje spodní prádlo..

Už čekám,že to udělá,když ...

"Jak můžeš ty hajzle..!Takhle zaútočit na Meru.."

Oba se lekneme a muž mě rychle zvedne a přitiskne k sobě."Už ani krok!Nebo ji zabiju!" říká ten muž a pevně mě svírá kolem krku..

"Pomoc!" vykřiknu a dívám se k východu.

A v tom náhle se objeví něčí obrys stínua stojí tam.."

Tak blížíme se pomalu ke konci!Příští díl je konečný,tak si nenechejte utéct! Snad se mezitím líbí.No Meru,to zrovna nemá lehké..ale kdo je ta osoba,co ji chce zachránit?A co když se stane nehoda a Teddy se nebude moct dostavit na aukci? A kdy to Meru konečně řekne? To vše v posledním díle a + mezidíl (8,5 díl.) Pokud jste totiž dobře četli,napsala jsem,že se Zen potkal s Meruiným tátou.A o tom bude tento mini díl. Takže učitě dejte like a koment!

Ukázka na další díl!

"Říká se,že láska oslabuje,ale kvůli tobě budu silnější,takže ji okamžitě pusť ,ty příšero!" zavolá Teddy a já tam stojím jak omráčená...

"Agh!" vykřikne a popadne se za krvácející oko."Teddy!"

"Co je s Teddym?!" zeptám se a Luciel skloní hlavu."Myslím,že už na to oko možná neuvidí.Promiň.."

"Jsem rád,že si v bezpečí.Ani nevíš jak moc jsem tě chtěl vidět.." řekne Teddy a chytne mě za ruku. Tentokrát jsem klidná a dívám se mu klidně do tváře...

+6

Příběhy a povídky

Autor: nika 12   |   Publikováno: 22.10.2016   |   Zobrazeno: 974x