HryProDivky.cz
Anime povídky atd.
Frakture-1
Kapitola 1-Nepodařený výlet
"Mami,proč musíme jezdit na nějakého Hamleta až do Hanabaši? Vždyť ta cesta trvá celý 4 hodiny!Co na tom divadle vidíš?" začala se vztekat Miyo."Ach,Miyo.Proč nemůžeš být trochu jako tvá sestra?Ta si na nic nestěžuje a podívej jak se učí!Už je v polovině střední a pořád má samé jedničky." povzdychne si máma a táta za volantem přikývne."Máma má pravdu.Ještě pár let na medicíně a bude z tebe lékařka v naší nemocnici,no není to skvělý?" řekne ale Miyo to moc nezajímá."To je jenom proto,že naše rodina má hromadu peněz,abyste ji tam mohli posílat.Vždyť to školné stojí víc jak nový obyvák a to je poze na půl rok!"
To měla pravdu.Bylo drahé.A to docela dost.Kdyby nedlal táta ředitele nemocnice a máma místoprezidentku firmy Yamaha,tak bychom si to nikdy nemohli dovolit.Ale mám ji ráda.Našla jsem si tam dobrou kamarádku až z Anglie,jménem Alice.Je docela hodná,jen teď musela zase odjet zpět domů,protože její rodiče trpí peněžní krizí.Je to škoda,vážně jsem ji měla ráda,ale pořád s píšeme,tak jsme alespoň v nějakém kontaktu.
"Miyo,tobě to jde taky ve škole dobře,ne?"zeptám se a ona jen zakýve."Hmm.Nechceš si vzít tuhle tyčinku?Ještě mi zbyla."Pak se natáhla a podala mi rozbalenou tyčinku Twix.Dobře věděla,jak moc je miluji."Díky" řeknu,usměju se a strčím si ji do pusy.Společně s ní se mi v puse ocitne sladká čokoládová chuť,kterou tak zbožňuji.
"Ach vy holky,chvíli by vás od sebe nikdo neoddělit a v jednom momentě se zase nenávidíte."vzdychá máma a já se podívám z okýnka.Venku byl silný déšť a celá cesta byla mokrá."To je ale počasí!Stačilo by kousek uhnut z cesty a byl by malér."nadává táta a já v duši souhlasím.Pak si ale na něco vzpomenu.V tažce jsem měla knížku,kterou jsem si chtěla dočíst.Snažila jsem se ji vytáhnou co nejnenápadněji,protože patřila Miyo a ona byla velmi háklivá,když jsem jí něco vzala.Bohužel si toho všimla.Hned začala soptit."Hele,to je moje kniha!Jak se opovažuješ mi ji bez zetání vzít.Ty zlodějko." nadávala a chtěla se natáhnu ke knize ale já ji džla pevně u hrudi."No tak si ji na chvíli vypůjčím,no a co?Tak pusť!" ale ona se ji snaží dát k sobě."Ne!" křičí a druhou rukou mě svými prsty škrábe."Au!" naříkám a pořád se přetahujeme.
"Tak přestaňte!" okřikne nás máma,ale mi ji ignorujeme."To je mé!" handrkuje se Miyo a máma začne soptit."Yumi,Miyo nechte toho.Bože holky!" křičí máma a táta se otočí."Co se tam děje?!"řekne.
Já si náhle zděsím a upustím knihu."Tati bacha, motorka!Tam před námi!"zakřičím a táta zděšeně se otočí.Proti nám jela v protisměru motorka.Táta rychle otočil volantem,jenomže,jak jím rychle otočil,tak, jako by se auto dostalo mimo naší kontrolu."To snad ne!Hano,děti držte se!" stačil zavolat ještě táta a já jen zděšeně zírala.
Naše auto mířilo plnou rychlostí do stromu..
Rychle zavřu oči..
Nehodě už nelze zabránit.
Pokračování příště...
