Anime povídky atd.

Po smrti (3.část)

Už nebylo možné cesty zpět...

Vlak se začal rozjíždět a já sledovala jak se zastávka vzdaluje a vzdaluje, dokud nezmizela z obzoru. Chvíli jsem se dál dívala z okna ve dveřích na okolní svět, než jsem si pak šla prohlídnut vlak. Byl to vlak podobný veřejnému metru, ačkoliv zvenku vypadal mnohem starší.Ve vnitř bylo jen pár lidí.

Nechtělo se mi stát, a tak jsem se posadila vedle jedné paní,která seděla na sedačce vedle dveří.

Chvíli jsem ji pozorovala. Měla už bílé vlasy a hluboké vrásky,což ukazovalo že je dost stará. Na sobě měla světle modré šaty s bílími květy a zrovna pletla něco co připomínalo svetr.

Chvíli poté,co jsem se však posadila, odložila pletení a usmála se na mě. "To poprvé cestuješ tímto vlakem, má milá?" Chvíli jsem se zamyslela. Znovu jsem si prohlédla vlak. Zdálo se mi,že toto místo jsem kdysi viděla, ale kde?

"Mohu se vás na něco zeptat?" otázala jsem se paní, "Kam jede tento vlak?"

Paní zakroutila hlavou. "No,to neví nikdo z nás co tady ještě zůstali.Každý si vystoupí tam,kde se mu zlíbí. Jak se vlastně jmenuješ děvče?" Teď jsem nevědělá zase já. Moje jméno? Na to si nevzpomínám. Pak se zamyslím. První ,co jsem uviděla byl přece sníh,ne? "Jmenuji se Snow." odpověděla jsem.

"To je pěkné jméno. Já jsem Mindy, ale to není moje pravé jméno, stejně jak to tvoje,Snow." řekla Mindy.  "Jak to myslíte? Že to není vaše pravé jméno?" zeptala jsem se. Mindy si sáhla do kapsy a vytáhla z ní sáček s hašlerkama a jeden bonbon si strčila do pusy. "Tady nikdo nezná své pravé jméno a ani to,co se stalo před tím,než sem přišel. Musí si hold najít svoje nové já."

"Ale to nechápu, to jako nikdo neví co nebo kdo je?" Ptám se,když v tom se dveře otevřou,Mindy se zvedne a svým milý hlasem řekne "No nic.Tady vystupuji. Neměla jsem sice moc času si s tebou popovídat ale snad se někdy ještě potkáme." Já však ještě vyhrknu "Ale co mám podle vás dělat?!"."Stáčí jen doufat a nezoufat. Sbohem, Snow." řekla než se dveře za ní zavřely a vlak se nerozjel a další zastávka nezmizela v nedohlednu...

Zůstala jsem zase sama a ještě víc zmatená než na začátku..

Kdo vlastně jsem?

+2

Příběhy a povídky

Autor: nika 12   |   Publikováno: 29.10.2015   |   Zobrazeno: 664x