Příběhy, články, recenze

Siréna od moře Mrtvých..5. kapitola

  Deatherie si myslela, že to záhadné šepotání je jen vítr, avšak bylo skoro bezvětří. Nevšímala si toho, užívala si dál noční klid. Klid jí však narušilo nějaké vzlykání. Deatherii se rozšířily zorničky a oči v mžiku změnily. Cítila další oběť. Zvedla hlavu a rozhlížela se, nikde nikdo. Slezla z kamene a šla prozkoumat celý záliv.

  Nikde nikoho, ani nic nenašla. Byla pořád ve střehu. Za každé zašustění křoví se hbitě a prudce otočila, při každém zdání a divného pocitu se rychle otočila. Ale na předchozí vzlyk a šepotání, bylo podezřelé ticho a klid, Deatherie tedy uznala, že se jí opravdu jen něco zdálo a vrátila se na kámen. Znovu si vychutnávala ten klid, když v tom zaslechla obrovský křik. Pravda je ta, že se lekla. Seskočila z kamene a viděla cosi padat z vrchu Prokletých. Viděla svojí další oběť a rozběhla se k útesům. Ten křik byl ale dle jejího názoru divný, nebyl lidský. Ale patřil dívce, tím si byla naprosto jistá, ale hlas dívky byla jako ze záhrobí, asi to bylo tou ozvěnou nebo větrem. Tělo ale padalo pomaleji než normálně a jakýsi opar z něj vycházel. Deatherie se zastavila, zírala na padající tělo, které ve chvíli zastavilo těsně nad útesy. Chvíli se nic nedělo, pak se tělo ve vzduchu postavilo, dívka vykřikla a velkou rychlostí prolítla skrz Deatherii, až jí to srazilo k zemi, dívka se poté vrátila nad útesy a zmizela v moři. Deatherie se rychle zvedla a skočila do vody. Kolem útesů prohledávala vodu, jestli dívku nezahlédne znovu. Bez úspěchu vylezla z moře a pozorovala okolí. Tep měla zrychlený a srdce jí bušilo, nechtěla si to přiznat, ale začala mít strach.

  Dívala se přímo před sebe na moře, dlaněmi se opírala o kámen. Vzduch se pro Deatherii najednou hodně ochladil a vlny se začaly bouřit. Během chvíle vytřeštila oči. Cosi se začalo objevovat ve vlnách, vypadalo to, jako by to vylézalo z moře. Dívka stála na mořské hladině. Plavé kučeravé vlasy měla navlhlé a vítr jí pár pramenů odfoukával. Šaty měla dlouhé až ke kotníkům, byly nazelenalé, pleť měla bledou a zlým pohledem v očích probodávala Deatherii. Deatherie v ní poznala tu dívku, kterou naposledy svrhla ze skály - Margaret.

  Deatherie myslela, že jí zabila, taky že jo. To, co viděla na moři, byl přízrak. Deatherie vytřeštila oči a přízrak Margaret na ní poznal, že je vyděšená. Přízrak šel po vodě a blížil se k pláži. Deatherie couvala, přízrak v ní vycítil strach. Deatherie se otočila, aby mohla utéct někam jinam, ale Margaret v mžiku stála přímo před ní.

 ,,TY MRCHO!!!'' vykřikla na Deatherii svým hlasem ze záhrobí.

  Zezadu někdo čapl Deatherii skrz vlasy za šíji, byla to Nori, táhla jí k balvanu v moři, tam kde se Deatherie zjevovala. Deatherie křičela, doslova řvala. Snažila se chytnout Nori za vlasy, ale chytit přízrak, to se ani jí nedařilo. Nori jí otočila směrem k moři, Deatherie vykřikla ještě víc. Po celém moři viděla přízraky lidí, které zabila. Když jí Nori držela za šíji, chystala se jí rozmlátit hlavu o balvan. Jenže se stalo něco, co se vůbec stát nemělo. Jelikož balvan byl v moři a Nori jí držela u něj, Deatheriiny nohy se změnily v ocas a ona skočila celá ve vodě. Posměvačně se na ně podívala a zmizela ve vlnách. Všechny duše na moři ze zoufalství hrozně vykřikly. Znělo to jako hlas Smrti. Jejich vokály byly tak silné, že se zvedly vlny moře. Deatherie měla co dělat, aby se pod vodou udržela šutrů. Ale přízraky se tím nenechaly odbít, na hlasitosti svých vokálů přidaly mnohem víc, až to Deatherii drásalo uši, ani ona nedokázala takový křik v sobě vyvinout. Deatherie se kamene neudržela a vlny jí vyvrhly na pláž. Když měla místo ocasu nohy, dala se na útěk. Pryč z pláže. Tentokrát byla ona hnána svými oběťmi. Běžela mezi stromy, kličkovala mezi nimi.

  Deatherie vyběhla ven z lesa, pak zjistila že je všechno ztracené, stála přímo na vrchu prokletých. Chtěla se otočit a jít zpátky. Ale když se otočila, viděla přímo před sebou Margaret. Vytřeštila oči. Couvala, Margaret se k ní přibližovala a hnala jí až na kraj vrchu. Deatherie se podívala za sebe a pak na Margaret. Strach jí vycházel z očí, které se jé poprvé zalily slzami. Margaret zvedla jedno obočí. 

 ,,Prosím...'' podívala se jí přímo do očí. 

Margaret hrdě zvedla hlavu.

 ,,Taky jsem tě prosila.'' vydechla.

  Deatherie pochopila co jí čeká, ale aby si ponechala ''důstojnost'', nedovolila aby bylo všude vyhlášeno, že jí zabily duše mrtvých obětí. Stála až úplně na kraji a nechala své tělo volně padat. Dopadla přímo na jeden balvan, z úst jí při pádu na záda vystříkla krev. Všechny duše se pousmály a místo v moři, rozplynuly se ve větru, který se uklidnil. Jejich duše odpočívaly v pokoji. Její tělo jen tak leželo na kameni, ale ona stále vnímala.

  E. J.

Pokračování...Epilog 

+4

Příběhy a povídky

Autor: EllieJeronim   |   Publikováno: 13.02.2016   |   Zobrazeno: 637x