Jednodílné Povídky : Anděl

Mango!

Vítam všechny u tohoto článku. Dnes zde bude opravdu krátká povídka. Nemám o čem se v úvodu rozkecala. Proto, pojďme na to.

Zmítala jsem se v křečích, odhazovala deku, a polštáře. Nakonec jsem vyjeveně otevřela oči. Rozhlížim se po místnosti, a pátram očima. Nakonec se osmělím vsát. Vstanu, zdá se mi že každou chvíly spadnu, konečně najdu rovnováhu , a dělám několik kroků. Hned zakopnu a spadnu. Již se plazím po podlaze. Konečně vidím obrys stolu. Natáhnu ruku a naslepo nahmatávám pilulku, převrhnu skleničku s vodou, a zbytky vody se snažím zachránit. Do pusy si hodím pilulku a začnu pít vodu. Hlava se mi přestáva točit. Snažim se vstát. Povedlo se mi to. Pomalu jsem došla k posteli.Padnu na postel. Přemýšlím o mém životě, proč se to stalo?! Začínám hluboce oddechovat, po chvíly pilulka zabere, a je mi líp. Sedím na posteli, a koukám do prázdna. Najedenou se něco bílého mžiklo po celém pokoji.Lekla jsem se. Nehybně sedím na posteli, zavřu oči. Po chvíly je opět otevřu, vidím Aňděla, velkého, jeho obří křídla se dotýkají okna, a dveří na druhé straně. Bojím se pohnout, tupě na něho zírám. Aňděl mě zve, máva na mě, ale já dělám že ho nevidím. Oddechuji čím dál tím hlasitěji Nechci s ním! Nechci!!! „ Nechci!!!" zařvu. Otevírám oči, vedle mé postele sedí mazkazit, a hladí mě po hlavě .. „ Neboj. Vše je v pořádku." Oddechují, hlasitěji a hlasitěji. Za mamkou vidím Aďěla, usměju se.... Zavíram oči. Z mých zad vyrůstají bílá nádherné křídla.... Usměju se... Anděl mě popadne za ruku....

A jdu hledat lidi, kteří půjdou se mnou.

Doufám že tato krátká povídka, se Vám aspoň trochu líbila.

Jestli ano, budu Vám vděčná za každé plus. Loučím se s Vámi. Zdravím, u dalšího článku.