Povídka: Zemřít nebo Žít #10

Mango,dlouho nebylo pokračování povídky "Zemřít nebo Žít" tak proto jsem Vám udělala pokračování a doufám že se vám bde líbit :)

Probudila jsem se zase v nemocnici. Co tady dopr dělám,pomyslela jsem si. Přístroje pořád pípali. Do dveří jako předtím vešel doktor a za nim ta ženská a chlap. ,,Ták holko,jdeme domů" a zase to samé.Jo a byla jsem taky zase na vozíčku. Vyjeli jsme ven. Po pěti minutách ticha jsem se opovažila zeptat ,,Kdo jste"??? Zeptala jsem se. Ta paní vykulila oči a řekla ,,Doktor řikal že jsi ztratila paměť ale nevěřila jsem až tak" ,,Tak kdo jste"???Zeptala jsem se. Ta paní mi zas odpověděla ,,Jsem tvje matka a ten pán je tvůj otec. Já se jmenuju Seraina a tvůj otec Pavel."

Hm......Protáhla jsem ,,Děkuju za vysvětlení". Doma na mě zas čekal ten kluk což bylo dost otravné. Měl pro mě připravenou večeři. Ale co ještě čekat od kluka. Na večeři jsem měla..."Omeletu" O_o Cenila jsem si toho že se o mě stará, ale někdy se mi zdálo že to už přehání. Ale mělo to jednu víhodu. Mohla jsem se ho vyptávat. ,,Kdo jsem" "Cože"?! Zeptal se mě. No jako ,,Kdo jsem" Aha..No tak dobře.... ,,Tvé jméno je Katherina a příjmení Williamsová. Je ti 18 let a chodíš na vysokou školu. Jo a hraješ na klavír,potom máš kámošku Lenku a jsi moje holka" Aha,pronesla jsem. takže o sobě vím aspoň něco. ,,Jo a víš,zítra půjdeme do nějakýho centra kde tě pokusí postavit na nohy " řekl. A počkej,dodala jsem ,,Co jsem dělala v té nemocnici???Vždyť mi bylo dobře" ,,Víš měla jsi nějakou ránu která se rozpojila a začala ti téct krév,mohla jsi taky umřít" Nemohla jsem nic dodat a jen tak seděla a poslouchala co vyprávěl.Po pár minutách jsem řekla ,,Rači abych umřela" kluk vykulil oči a řekl ,,Už to neříkej!!! Nechci to slyšet!!!!"

V dalším díle se dovíte jestli se naučí chodit.