Zapomenutý blog

«Nejnovější články | Zapomenutý blog

Vytvořit blog | Nápověda

Jednodílné Povídky : Slzy Vzpomínek

Mango.

Zdravím všechny u tohoto článku. Dnes je zde opět krátká, jednodílná povídka. Doufám, že se Vám bude aspoň trochu líbit.

Sedím na to místě kde jsme si sedávali, u rybníka, tam kde plavali zleté rybky, a rostli lekníny, kde bydleli kachny. U toho hlubokého rybníka. Ruku v ruku jsme krmili kachny, a zamilovaně na sebe hleděli. Byly to nezapomenutelné chvilky, myslela jsme že se to bude pořád a pořád opakovat. V tom parku, kde jsme na podzim spolu běhali, házeli na sebe listi ,a smáli se. Myslela jsem že to bude každý den stejný, nastane ten čas, kdy budeme na vždy spolu. Ta lavička na které sedím, tam jsme si sedávali, tam jsme si povídali o knížkach, a společných zájmech. Bože, jak to bylo krásné. Myslela jsem že to bude pořád. Až jednou jsi přišel, nesmál jseš se, nemluvil jsi, nehladil jsi mě po ruce, jen tupě zíral na rybník. Vstal jsi, a odložil mobil, do ruky jsi mi vmáčkl papír a svojí fotku. Otevřela jsem papír, a na něm stálo:

„Miluju tě. Ale nezasloužím si tě. I kdybys mě sebevíc milovala, nešlo by to. Tvůj úsměv je tak působivý, tvůj hlas něžný , tvoje myšlenky chytré. Najdeš si toho pravého! Tvoje postava je dokonalá, tvoje pohyby krásné, ale koukni se na mě ! Kdo jsem abych měl tu krásu! Miluju tě, a milovat budu. "

Koukla jsem se na něj, usmála se, a chtěla něco říct. V ruce měl kámen....„Já tě miluju " řekla jsem. Usmál se na mě. A rozběhl se. Skočil do toho krásného hlubokého rybníka, tam kde bydlí ty zlaté rybky, a plavou kachny. Zaječela jsem, „Ne!" nemělo to smysl, nikdo zde nebyl a ty jsi už byl pod hladinou. Ruce se mi třásly, a z očí mi třískaly slzy. Svalila jsem se na mokrou trávu, a tupě zírala na modrou hladinu. Ty jsi ale byl pryč. V ruce jsem držela papírek, a vzlykala.„ Proč jsi odešel?! Měla jsem tě ráda! Zasloužíš si mě! Máš mě rád! Neřeš osatní kdo ti nadáva! Neřeš! Pomohla bych tobě! " Ale ty jsi mě už neslyšel. Hystericky jsem se smála. Ležela jsem tam, a vzpomínala na tebe, na tu chvilku, dala jsem si facku, spím?! Ne, není to sen. Hystericky se směju. „Ha, nespím! Nespím! Nespím! " Vidět něčí smrt, je nepříjemné. Kapky deště,pomalu padaly na hladinu rybníku, a teď zde sedím, a vzpomínám, ale nic už udělat nemůžu.....Nic se nevrátí.