Twailightina knihovnička

Sladká jako cukrkandl - HG fanfiction

Přivádí nás do luxusního hotelu, kde budeme dva dny než nás zavedou do arény - na smrt. Přecházím po svém pokoji, je podobný tomu co mám doma, nebo tomu co jsem měla. Nevěřím že se tam vrátím, ale udělám všechno pro to, aby to bylo možné.

Sedám si na měkkou postel, dnes si pro nás příjde přípravný tým, musí nám vysvětlit jak se chovat, co říkat, jako by jsme byli nemluvňata. Je to ironie, posílají nás bojovat, ale zároveň pochybují o naší samostatnosti. Kdyby vše mělo být podle Kapitolu, polovina splátců by byla mrtvá po prvním dni. Ale my nejsme tak neschopní. Ano my, jsem jednou z nich, jsem splátce, jsem článek z řetězu krveprolití, má ovšem cenu to měnit? Za cenu tisíce, možná i milionů životů?

Je to tak vždy a se vším, Kapitol tvrdě trestá byť jen malé přestupky. Jednou jsem byla s otcem v desátém kraji, vyzvednout zásilku, neměla jsem s ním jet, ale on to zařídil. Neměla jsem vyjít z vlaku, ale on chtěl. Tehdy si to naprosto přesně pamatuji, šli jsme přes náměstí u polorozpadlé radnice, před ní se tyčila šibenice. Hrůzou mi ztuhla krev v žiláh, když jsem přes dav přihlížejících uviděla kdo na ní stojí a čeká na smrt. Byla to dívka, stará asi jako já, neplakala , nebála se, zpívala. Obdivovala jsem ji, a s otevřenými ústy jsem hleděla jak kat přichází k páce, v tu chvíli mě otec odtrhl ,, Co se děje? Co provedla?" tehdy jsem byla ještě hloupoučké dítě. ,, Porušila zákon." odpověděl chladně, nikdy před tím jsem u něj takový tón neslyšela. Celou cestu domů jsem na to myslela, na dívčiny odhodlané oči, na její tichý zpěv, byla tak klidná. Až později , asi po půl roku, jsem se dozvěděla za co musela snést tak krutý trest - pokusila se pronést jablko ze sadu, jediné jablko za život. Od té doby nenávidím kapitol, ale podřizuji se zákonům, nesmím zemřít, bylo by to zbytečné, vím že budu všem mnohem užitečnější živá.

Mé myšlenky přerušuje tiché klepání na dveře. Dovnitř vstupují tři ženy, představují se jako Legia , Tragia a Nabera. Jsou oblečené přesně podle poslední Kapitolské módy, jak se na stylystky a pravé ikony módy sluší. Tragia ve svých dlouhých černo-žlutých šatech působí elegantně a její černé vlasy, stažené žlutou, velkou květinou do drdolu jí dodávají i na vážnosti. Její žluté oči dravce naznačují, že není radno si s ní zahrávat.

Naopak Legia v bílých šatech s blond vlasy ostříhanými do tvaru připomínajícího mašli , se tváří velice přátelskky, a díky své nízké výšce vypadá jako malý andělíček.

Nabera se sice usmívá, ale v jejích očích, se zrcadlí cílevědomost a přímost, ale i přátelství, jež by pro mě mohlo být cenné. Její tygrované šaty a její ocas, je si pravděpodobně nechala přioperovat kvůli hloupému módnímu trendu , působí jako by byla velká kočkovitá šelma. I v obličeji se jí nápadně podobá nosem a leopardími skvrnami u očí.

,, Začneme!" pronese vesele Legia a sedne si ke mně na postel. ,, Myslím že ke tvému obličeji by sedělo trochu divokosti... co kožená bunda, luxusní ale přesto rebelská?" Nabera tiše přikyvuje. ,, Co takhle pirsing? Do obočí, v aréně by se mohl hodit, i když je otázkou zda by ho povolily." Tragiin hlas je velice pisklavý, jako hlas osmileté holčičky, která právě oznamuje že je první Vánoční den. ,, Ne, to ne. Ale co tetování? Taková hvězda, nebo drak na lopatky..." ,, Víte, já vás chci o něco poprosit." přeruším jejich dohady a prosebně se na ně podívám. ,, Potřebuji vypadat co nejneviněji, co nejroztomileji a nejrozkošněji, jako křehká dívka z druhého kraje." přikyvují. Zdá se že moje přání je jim rozkazem. Nechají mě si dojít do koupelny, umýt si hlavu a opláchnout si zbylý make-up z obličeje. Když jsem se v tričku a obyčejných šedivých teplácích vrátila , seděly všechny na posteli. ,, Začneme?" zeptám se a Legia radostně přikývne , posadí mě na židli před toaletní stolek s velkým zradlem.

,, Máš krásný obličej, ale musíme ho trochu přibarvit, bude ti vadit trocha zdravíčka?" kroutím hlavou. Nabera mi nanáší na obličej novou , světlejší vrstvu make-upu , pudr a nakonec mi tváře lehce přetře růžovým práškem, takže to vypadá jako bych se neustále červenala.  Na rty nanáším lehkou růžovou rtěnku. Pak se ke slovu dostává Tragia, a upravuje mi vlasy, přes těžkosti jaké přináší mé krátké, řídké vlasy, z nich dovedla udělat něco překrásného. Vypadaly hustší, a místo aby je nechala volně poletovat, mi nasadila růžovou čelenku. Vypadám skutečně sladce.

Nakonec přišly šaty. Po chvilce čekání, přinesly do pokoje pomocníci mého týmu, krásné světlonce růžové šaty. Měli výstřih do tvaru srdce, bez ramínek. Od pasu se rozšiřovaly do sukně, jež se tvarem nápadně podobala květu růže. Prostě sladká jako cukrkandl.Dokonalé.

+2

Příběhy a povídky

Autor: twailight   |   Publikováno: 21.10.2015   |   Zobrazeno: 654x