Vánoční svátky (1/3) - HP fanfiction

Hradem se šíří strach a nejistota. Za posledních pár dnů byly nalezeni další zkamenělí studenti, a hrozí že školu zavřou. Bojím se, mé noční můry se stále zhoršují, myslím že je dobře , že se blíží Vánoce. Všichni na čas odjedou a třeba se situace zklidní.

Mám jen pár minut, zase jdu pozdě! To je z toho že se nesoustředím, běžím studenou chodbou k hlavní bráně. Zlehka do ni strčím a ona se otevře. Spěchám a na čerstvě napadaném sněhu mi podkluzují boty. V jednu chvíli to prostě neustojím a padám. Když vzhlédnu , zjišťuji že je ke mě natažena čísi ruka. Malfoy! Neohrabaně vstávám a sbírám si věci. On tam jen tak stojí, s rukou pořád nataženou a kouká na mě. Je poslední dobou divný. ,, Jedeš na vánoce k nám." oznámí monotóně a ruku stáhne zpět. ,, Co? To ne!" vyjeknu při představě že bych měla ztrávit celé Vánoční prázdniny v temném Malfoy manor s ním a jeho rodiči. ,, Ale ano, letos vaše rodina přijede na svátky k nám." jako by se ho to netýkalo.

Celou cestu ve vlaku skoro nepromluvím, jsem tak naštvaná, jak to mohli udělat! Vždyť ví jak to tam nesnáším. Přes moji mrzutost a útoky ve škole, byla Lyra neobvykle veselá, těšila se domů, na dárky , na rodiče, na domov......Ani netuší jak moc jí závidím. Do kupé vtančila její mladší sestra a začala si s í hlasitě povídat. Jaké mají štěstí!

Vlaz zastavuje a dav dětí se hrne ven, já jsem mezi posledními, na nástupišti už čekají moji rodiče s bratrem, a rodina Malfoyových. Vždycky mi připadaly tak chladní, necitlivý, s tím jejich honem za čistou krev, s honem za bohatstvím... Vím ale že se musím chovat slušně, musím mlčet , přikyvovat a hloupě se usmívat.

Společně přicházíme do děravého kotle, a za několika poznámek Luciuse Malfoye, se postupně pomocí Letaxu přemísťujeme do jejich sídla. Objevujeme se v krbu u hlavních dveří. Domácí skřítek nám bere zavazadla a přenáší je do pokoje, bratrovi to příjde legrační, jak skřítek zápasí s těžkými kufry, já ho ale lituji, a chystám se k něčemu co mi budou dlouho vyčítat...

Přicházím ke skřítkovi a pomáhám mu s těžkými kufry, cítím jak mě propalují pohledy Malfoyových a mých rodičů, nehledím na to a doprovázím skřítka do prvního patra.

Když se vracím do přízemí, je tam už jen Draco a John, který na mě nechápavě civěl. ,, Tak ty se chceš dát na kariéru domácího skřítka?" Dracův posměšek mi nevadí, skoro ho ani nevnímám, pak ale do místnosti přichází otec. Je vidět že je velice naštvaný, oba chlapci opouští místnost. ,, Co tě to napadlo?" vyčítá mi otec naléhavě ,, Já, já nevím, bylo to..." opravdu nevím jak to vysvětlit. ,, Je to domácí skřítek, ti to mají za práci, pamatuj na to!" okřikne mě naléhavě a odchází.