HryProDivky.cz
Twailightina knihovnička
Na správném místě v nesprávný čas 3
Profesor Dippet ji vedl do sklepení, sdělil jí heslo ke společenské místnosti a odešel. Stála tam před chladnou zdí a přemýšlela. Pak se jí zlehka dotkla a řekla : ,, Nový je lepší." heslo pro ni bylo ironií, a kdo ví, bude pro ni tahle doba skutečně lepší? Otevřel se před ní průchod. Když vešla do společenské místnosti její nové koleje, cítila se podivně.
Přišla k černým křesílkům u krbu, pohlédla na stolky z tmavého dřeva a na knihovnu rozkládající se na protější zdi. Pak její pohled upoutal výhled z oken. Nebylo vidět školní pozemky, ani měsíc, místo toho ale vyhlížela do tajemných hloubek Černého jezera. Tohle nebylo jako nebelvír, tohle bylo víc - konečně se cítila jako doma.
Najednou uslyšela kroky a prudce se otočila. Na schodech vedoucích z chlapeckých ložnic stál (překvapivě) chlapec, měl překrásné černé vlasy, a jeho oči byly tak pronikavé... Když si ale uvědomila komu to stojí tváří v tvář nahmatala hůlku v kapse.
,, Co tu děláš?" zeptal se hrubě.
,, Přijela jsem dnes večer, jsem nová studentka." v podstatě nelhala.
Ta tváři se mu mihnul jízlivý úsměv ,, Vítám tě tady." pak odešel průchodem ve zdi.
Ulevilo se jí, ale představa že tu bude muset trávit čas s ..s TÍM ji děsila.
Vzala svůj kufr a vyšla schody dívčích ložnic, hledala dveře se štítkem šestého ročníku, a jak jí Dippet řekl, hned dvě postele v pokoji byly prázdné. Lehla si do jedné z nich a kufr položila na zem.
Zezačátku se jí nechtělo vůbec spát, ale pod tíhou myšlenek se jí přece jen začala klížit víčka.
_-_-_-_-_-_-_
,, Cisso! Vstávej!" Hermiona se s trhnutím probudila a zjistila že u její postele stojí snad celý pokoj. ,, Jsem tady Bello." přichází dívka s platinově blond vlasy a obrací se na dívku s hustými černými vlasy ,, Přijela večer." vysvětluje Bella ,, Večer?" divila se blondýnka a tázavě se na Hermionu podívala. ,, Ano, přešla jsem z Krásnohůlek." zalhala. ,, Páni, to je ta luxusní škola na kterou nás chtěl otec poslat." černovláska si sedla na postel a podala jí ruku ,, Jsem Bellatrix, ale říkej mi Bello." Hermiona jí stiskla ruku ,, A tohle je má sestra Narcissa." kývla ke křehce vypadající blondýnce.
Hermiona věděla kdo jsou, a kdo budou. Ocitla se ve společnosti budoucích smrtijedek, ale jen nad tím pokrčila rameny. Myslela si že jí tu bude daleko líp než s Harrym a jeho fantaziemi o růžové budoucnosti, které byly naprosto nereálné. Nyní jí docházelo že má možnost změnit svůj život, a nehodlala ji promarnit. Něco se v ní hnulo a to něco toužilo být zmijozelskou studentkou, a to se vším všudy.
,, Já jsem Hermiona Grangerová." řekla jako by mimochodem
,, Půjdeš s námi na snídani?" zakroutila hlavou ,, Dnes je sobota , ne?" ostatní přikývly. ,, Chvíli se tu zdržím, sejdeme se dole." souhlasily a odešly. Hermiona počkala než zaklaply dveře, pak otevřela kufr a vyndala z něj všechny věci, šaty i cokoli jiného co kdy připomínalo že patřila k nebelvíru. Přešla ke krbu v pokoji, a hodila to do něj. ,, Sbohem nebelvírská naivko." zašeptala a sebrala novou školní uniformu z nočního stolku, kterou tam nepochybně donesly v noci skřítkové.
Převlékla se. Když si kolem krku vázala zelenou kravatu, cítila se jinak, už to nebyla ta stará naivní a hloupá dívka, hodlala se změnit. A hodlala k tomu využít právě svou chytrost, pro kterou byla natolik kritizována dříve, a lest zmijozelských.
Už nikdy to nebude jako dřív!
