HryProDivky.cz
Twailightina knihovnička
Krvavé amulety 3/4 - Horory (Halloweenská edice)
,,Ahoj, já jsem James Darwin, jsem student New Yorkské střední školy a jsem tu abych vám představil jednu legendu spojenou s tímto místem. Spolu se mnou jsou tu i Mary a Tom." před kamerou se mihne rozesmátá blondýnka a zpoza kamery zamává Tomova ruka. ,, Ano to jsou mí "zcele normální" " naznačuje uvozovky prsty a za to schytává pořádnou dávku suchého listí do obličeje ,, Kolegové." vzdychne se smíchem.
Střih, další scéna už je mimo městský park, nyní jsou v lese. ,, Tady podle legendy měla v osmnáctém století zemřít žena, byla podezřívána z čarodějnictví a tak, jak už to bývalo, na ní měli lidé spadeno." vykládá zatímco procházejí lesní pěšinou, najednou něco zazvoní. ,, Tome? Co to bylo?" kamera se pohne směrem k místu zvuku, nic. ,,Bože!" křikne mladá blondýnka a ukazuje nad hlavy přihlížejících. Kamera stoupá, nyní jsou v záběru tisíce a tisíce amuletů, z nichž odkapává krev.
,, Páni, to je pořádně děsivý!" zašeptá muž za kamerou ,, No tak tedy, to souvisí s naší legendou.." snaží se pokračovat James, ale Mary mu to nedovoluje ,, To je tvoje práce?" vypískne hystericky. Blonďák zavrtí hlavou.
,, Místní nás chtějí jen vystrašit, pojďte uděláme ještě pár záběrů!" Mary neochotně souhlasí.
Střih.
Stojí na pasece ,, Legenda vypráví že ženě , z níž měli vesničané takový strach že přikročily k opravdu radikálnímu řešení, byla zde uťata hlava, od té doby tu prý obchází její duch, a všechny návštěvníky pozdraví svou sekerou."
Na záběr vkročí Mary, má vlasy svázané do drdolu a na sobě kostým šatů, jaké nosily v oosmnáctém a brzkém devatenáctém století ženy na venkově. V ruce třímá sekeru a obličej má zamazaný od krve. James předstírá že si ji nevšiml, a blondýnka se snaží nesmát.
,, Odejděte!" křikne chraplavým hlasem, který ji musel jistě stát hodně námahy. James se s klidem otočí ,, Díky Mary za ukázku, teď můžeš jít!" dívce se rozzáří obličej a odhopsá ze scény, možná že nebyla až tak dobrá volba na hraní příšery.
Střih.
Noční záběry, je vidět že se všichni třesou zimou a Mary s tomem pravděpodobně i strachem ,, Dvacet tři padesát, stále je ticho, je slišet jen Maryno otravné cvakání zubů." dostává od drobné blondýnky, jejíž tvář osvětluje baterka , pěstí do ramene.
Kamera se lehce zhoupne, asi někdo kameramanovi stoupl na nohu. Smějí se a tiše se hádají. Najednou se kamera otočí směrem k lesu.
Jsou vidět jen tmavé houštiny a křoví, měsíc se odráží od objektivu a vytváří tak mlžnou clonu.
,, Slyšeli jste to?" zašeptá kameraman a otočí se zpět na své kolegy. Ti jen kroutí hlavami ,, No tak, Tommy, nejsi ty tak trošičku paranoidní, to je pořád: někdo nás sleduje, nemám dobrý pocit, ojďme to zabalit, kdyby tu byla Tessi, ta by ti to vysvětlila!" pousměje se a kamera se sklopí na zem.
Je slišet pouze zvuk:
,, Takže ty a Tess?" ptá se dívčí hlásek.
,, Jo, já a Tess." odpoví zasněně chlapec.
,, A co my dva?" zeptá se podrážděně dívka.
,, Prober se Mary, žádné "my dva" nikdy nebylo!"
Ozve se pleskavý zvuk a někdo odcháí, když se kamera zase zvedá, sedí tam jen James, sám.
,, Je to blázen." postěžuje si.
,, No jo." pokývne kamera a víc už nedodává.
Nastává ticho, oba chlapci jen sedí a pozorují oblohu, kamera zabírá velký vůz, vodnáře, draka, celá obloha se třpytí jako posypána drahokami.
,, Uteč!Běž! Je tu!" hysterický dívčí křik doléhá až k nim. Neobratně rychle vstávají, tak že málem přizabijí jeden druhého.
,, Mary! Poj'd k nám Mary!" volají, nikdo neodpovídá. Je ticho.
Zanedlouho jej přeruší zvuk sekery.Blíží se ,, Mary, promiň, ale já a Tessi, je to navždy, miluju jí, tohle není sranda!" křičí James marně, zanedlouho se ztratí ve tmě i on. Kameraman se otáčí a vybíhá, cestou zakopává a pouští kameru, už se pro ni nevrací, snímá jak její bývalý majtel utíká kamsi do lesů.
Poslední záběr pak zachycuje zkrvavenou sekeru ležící vedle Jamesova těla.
Světla v místnosti se rozsvěcí, kapitán Defellová ke mně přichází, já otřesena z tohoto snímku se bojím že nebudu moct ani promluvit.
,, Je to příšerné, ale my toho vraha chytíme." ujištuje mě. Co když to ale nebyl člověk?
Přikyvuji.
,, Tak, a teď bych se vás ráda zeptala na pár otázek."
Znovu jen hloupě přikyvuji.
,, Znala jste Toma a Mary na uvedené nahrávce?"
Překonávám sucho v ústech a pomalu promlouvám : ,, Jsou to Tom Kingsley a Mary O'Brian, znám je už od základní školy, chodíme spolu na střední," pozvedne obočí ,,Washingtonova střední škola." dodávám, zapomínám že chtějí všechno detailně, a do nejmenších podrobností.
,, Dobrá, a , promiňte musím se zeptat, co si myslíte o té legendě?"
Nadechnu se ,, James mi o tom vyprávěl, a znám ji už od mala, nikdy jsem ji příliš nevěřila." přikyvuje.
,, V pořádku, tak tedy děkuji slečno Cardsová, zavoláme až se dozvíme něco nového."
Podávám jí ruku a odcházím.
Dnes nebudu mít klidné spaní.
