HryProDivky.cz
Twailightina knihovnička
Strana boje - HP fanfiction
Je to už pár dní od mého vidění. Každou chvílí se blíží onen okamžik kdy všechno skončí.....
Sedím v Zmijozelské společenské místnosti, neodvažuji se Dracovi říct o tom "blesku". Vím že Pottera z nějakého důvodu nesnáší, a nebudu mu dávat záminku k tomu si to s ním vyřídit. ,, Víš to že?" upřeně na mě hledí,, Všechno skončí, brzy, nejsi jediná kdo to ví." netuším co na to říct. ,, To ano, .... Záleží na tom na jako stranu se přidáš." bojím se toho co řekne, i když já mám dávno jasno ke komu patřím, on ho mít nemusí. ,, Nemůžu opustit rodiče." jeho pohled se zdá smutný, ale tvář má kamennou. Přikyvuji ,, Chápu." zvedám se a odcházím. Pokud nebudeme bojovat na stejné straně, znamená to že budeme bojovat proti sobě, a to já nemůžu.
Procházím chodbami, jimiž se kdysi linul smích a dětské povykování, zdá se to jako včera, a při tom je to tak dávno...,, Twailo! Blesk udeřil!" zavolá Cho Changová jež právě prochází chodbou. Nadzvedávám obočí, chvíli mi trvá než pochopím co se děje. Rychle se rozbíhám k pamětní síni.
Je plná radosti, všichni tleskají, jako by ty měsíce utrpení nic neznamenaly. Protlačuji se skrze zástup lidí, a pak je uvidím: Harry, Ron a Herimona. Přicházím k nim, je to taková doba co jsem je naposledy viděla, je tolik věcí co se změnilo. ,, Hermiono, Harry!" zavolám nadšeně ,, Twailo! Tak ráda tě vidím! Říkaly že jsi.... Ty jsi věděla že přijdeme, jak?" ptá se ,,To není důležité!" jsem tak ráda že tu jsou, Bradavice najednou zase dostávají tu maličkou jiskru naděje.
Harry vysvětluje co je potřeba najít, je to malé, a má to něco společného s Havraspárem. ,, Co diadém Roweny z Havraspáru?" nadhodí Lenka, ozve se zamyšlené šumění. ,, Je dlouho ztracený, nikdo ho staletí neviděl!" namítá Ginny a od návrhu se upouští.
,, Všichni studenti nechť se dostaví do Velké síně!" ohlásí chladný hlas z malého reproduktoru na stěně. ,, Musíme tě schovat!" navrhuje někdo ale Harry odmítavě vrtí hlavou. ,, Nejlíp se schová všem na očích." vím že je to asi hloupost, všichni se nechápavě otáčí. ,, Pokud bude jako jeden z nás, bude pro Snapea neviditelný, dokud Harry sám nebude chtít aby ho viděl!" ozve se nesouhlasné zamručení ,, Něco na tom je!" Hermiona , Ron i Harry si půjčují hábity. ,, Počkat, co já?" dochází mi že nemůžu jen tak vyjít s partou Nebelvírských, nadělala bych si pěkné potíže. ,, Tu máš." jedna dívka mi podává hábit. Převlékám se, neopatrně při tom ukazuji zápěstí pravé ruky. ,, Morsmorte!" vydechne ustrašeně jeden z prváků a ucouvne dozadu. Celá pamětní síň rázem ztichne. Otáčím se k nim, chystám se něco říct, ale předbíhá mě Hermiona : ,, Je jedno kým byla, nebo musela být, hlavní je že teď je jednou z nás!" nečekala jsem to, Ron se tváří nedůvěřivě, nemám mu to za zlé. ,, To kvůli bratrovi, znali jste ho.." řeknu a oblékám si plášť ,, Znaly?" Jeden chlapec s monoklem na oku vystupuje z davu,, Snad známe ne?" jeho nevěřícný a nedůvěřivý pohled mě nutí mluvit ,, Je to dlouho... on..... zemřel... smrtijedi.." jsem jen malý kousek od toho propadnout záchvatu pláče. Chlapec sklopí hlavu ,, To je mi líto." zašeptá, pokývnu hlavou, teď si nesmím dovolit slabost. ,, Jdeme." řeknu a pomalu jdu v zástupu Nebelvírských, mých pravých přátel, přemýšlím zda jsem neudělala chybu, zda bych neměla patřit do Nebelvíru, ale to už je teď asi jedno.
Jako vojáci si stoupáme do přesných zástupů. Řaděni podle kolejí, ročníků, sledujeme jak ředitel Snape přechází po stupínku u učitelského stolu. Chladným hlasem oznamuje že Harry Potter vnikl na hrad, jaký trest hrozí tomu kdo jej skrývá a také tomu kdo jej viděl a nenahlásil to. Vyzívá , aby ten kdo o Potterovi něco ví, vystoupil z řady. K údivu všech je to právě Harry kdo předstupuje před ředitele.
Pozoruji následující scénu se zatajeným dechem, vše se odehrává tak rychle. Harry Snapeovi vyčítá jeho skutky, do dveří vchází členové "Fénixova řádu" a mezi nimi zahlédnu i Tinu a Lyru. Vrátily se, nevím jestli mít radost, nebo se na ně zlobit za to že nezůstali v bezpečí.
Před zraky všech se strhává soukromý souboj, McGonagallová odstrčila Pottera na kterého Snape vyslal kletbu. na to že je jí něco přes osmdesát bojuje jako lev. Vrhá po něm kletby hlava nehlava a Snape nakonec zbaběle utíká, v podobě černého kouře vylétá pryč z místnosti. Světla v síni se rozsvěcují jasněji a studenti jásají, netrvá to však dlouho, nějaká dívka v rohu místnosti se sesouvá k zemi, zakrývá si uši a křičí, po chvíli se stává to samé i v druhém koutu síně. Světla pohasínají a ozývá se příšerný syčivý hlas, Lord Voldemort dává ultimátum, vydám Harryho Pottera nebo nás všechny zničí...
