HryProDivky.cz
Twailightina knihovnička
Všechno spěje ke konci (4/4) - HP fanfiction
Lapám po dechu, cítím jak mě někdo chytá za ruku. ,, Twailo? Twailo!" vydechne překvapením dívčí hlas. ,, Lyro?" zním chraplavě, a nevím jestli mě vůbec někdo slyšel. ,, Jsem to já!" směje se, zjevně je ráda že jsem nezemřela. ,, Draco? Je tu?" pomalu otvírám oči, jen vrtí hlavou. ,, Myslí že jsi mrtvá, a málem jsi byla, a ještě můžeš.." ukazuje na rány které přes obvazy silně krvácí. ,, Musíš dolů, ošetří tě!" trvá na svém , nekladu odpor, pomalu se pokouším se zvednout. ,, To asi nepůjde." zašeptám, přichází Tina, společně mě podpírají v ramenoa a téměř mě nesou po schodech dolů.
Každý schod je malá výzva, která za sebou skrývá bolest, ale také to že jsem o něco blíže cíli. ,, Zvládneš to!" šeptají, pochybuji, ale nevyvracím to. Snažím se s vypětím všech sil, ale nakonec přeze všechno úsilí ztrácím vědomí.......
**********
,, Twailo!" příjde mi to už ohrané, probouzím se a otvírám oči, přede mnou stojí Draco, Lyra, Tina a několik přátel z Havraspáru a Nebelvíru. ,, Žiju." pousměju se a snažím se posadit. ,, Co se stalo?" téměř neslyšně zašeptám. ,, Vyhráli jsme , on .... Voldemort je mrtvý!" na všudypřítomných tvářích se objevuje úsměv. ,, Zvládli jsme to! Kolik lidí je....?" láme se mi hlas, nevím jestli to chci vědět, nevím jestli to unesu. ,, Zachránila jsi hodně prváků." pípne jedna dívka stojící naproti mé posteli. ,, Jsi hrdinka!" pronese Draco hrdě a pohladí mně po ruce. Netuším zda je to pravda, opravdu můžu být hrdinka? Já? Smrtijedka, ta co se zodpovídá ze smrti svého bratra, ta jež zabila několik lidí....? ,, Co rodiče?" zasípu a mírně si odkašlu ,, Ferinir Šedohřbet nepřežil, a Mary Ann s Waldenem taky ne, Bellatrix zabila Molly Weaslyová...." zamlouvá to,, Co rodiče?" zeptám se tak naléhavě jak to jen jde. ,, Oni... Čeká je soud , a ... chtějí abys svědčila." přizná a pevně mi stiskne ruku. Zděsím se ,, A, a já? Co ty.... My?" vykoktám. ,, Ty jseš hrdinka, nikdo ti nic nevyčítá, neboj se! ..." odmlčí se a zahledí se do země. ,, Mí rodiče jsou omilostněni a já taky.... jen ..... Otec propadá jistým depresím." přikývnu, na víc se nechci ptát. ,, Myslel jsem že už tě neuvidím!" opatrně mě objímá, a já syknu bolestí. ,, Záda!" zašeptám a on mě pouští. ,, Promiň já.." omluvně se usměje.
Obracím se k Lyře ,, Jak jste se sem dostali?" jen pokrčí rameny ,, Kouzla!" usměje se. ,, Zachránila jsi nám život, a to ni nikdy nebudu moct splatit." zašeptá. ,, Jsem moc ráda že vás všechny vidím!" usměju se na zbytek pokoje, mezi tvářemi zahlédnu i Hermionu. ,, Mohli by jste a chvíli .." všichni odchází , hermiona si sedá ke mně na postel. ,, Zvládli jste to! Co Harry?" ptám se a cítím že mi v žilách opět plně koluje krev. ,, Ano my ano. Vy jste byli úžasní! " odmlčí se a vyhlédne z okna ,, Z Bradavic jsou jen trosky, to se snad brzy změní." povzbudivě se usmívá ,, Jsem pořád smrtijed." jen před ní se odvažuji to vyslovit nahlas. Přikyvuje. ,, Tušila jsem to, znamení sice zůstane, ale ty jsi jiná!" slybě přikyvuji. Má pravdu, jsem jiná, nejsem jako oni, jenomže morsmorte mi bude navždy připomínat co se událo. Navždy bude říkat kdo jsem, kdo jsem byla...
,, Dobře, myslím že Draco by tě rád viděl ne?" pozvedne obočí, je vidět že je unavená, ale přesto se snaží udržet úsměv. ,, To budu ráda." odchází, chvíli zůstávám sama. Pak se otevírají dveře a dovnitř vchází můj " princ na bílém koni" je celý od prachu a krve, přesto se o mě strachuje, to znamená e musím vypadat ještě hůř než on.
,, Vypadáš hrozně." pokouším se o úsměv. ,, Ty máš co říkat!" zavtipkuje a sedá si ke mně. ,, No jo, to víš, vlkodlak, ďábelští příbuzní, bláznivá čarodějka... Normální rodinný večer." směju se, poprvé za dlouhou dobu. ,, Tak to ano." usmívá se, naklání se ke mně a líbá mně na čelo. ,, Zatím spolu.." zašeptá ,, Zatím živy." dodám a zahledím se do jeho překrásných očí...........
