Totální Blbosti

«Nejnovější články | Totální Blbosti

Vytvořit blog | Nápověda

Láska, krev a smrt - druhá část

První obavy

Ráno bylo překrásné. Slunce zářilo, tak jasně, že jsem skoro neviděla na krok. Cesta do školy je dlouhá, ale je po rovince a já navíc miluji procházky. Až se oteplí, budu jezdit do školy na kole. Vanessa se mnou občas taky jezdívá. Říkám jí, co si myslím o klucích a vlastně o všem, o čem by kluci neměli ani páru. Jednu věc však vím jenom a jenom já. Nikdo totiž nesmí vědět, že jsem zamilovaná do Petera. Konečně jsem dorazila ke škole. Moje parta přátel už tam na mne netrpělivě čekala. Přivítání však nebylo podle mích představ. Vanessa mne odtáhla do šaten a celá bledá mi říká, abych otevřela skřínku.

Nic zvláštního tam nebylo, než jsem si všimla malého papírku přilepeném na dvířkách. Červenou propiskou na ně bylo napsáno: Připrav se na smrt! Lehce jsem se polekala a pak jsem se zeptala Vanessy, kdo to tam dal a jak se to vůbec dostalo dovnitř. Ale náš strašpytel jen pokrčil rameny. Podle písma mi došlo, že to určitě psala dívka, protože takhle krasopisně jsem kluka nikdy psát neviděla. V klidu jsem se tedy s ostatními vydala do třídy. Stihli jsme to, akorát zvonilo. Učitelka už ohlašovala, že zítra přijde nová holka. Zakončení poslední hodiny bylo pro mne vysvobození, ale ne na dlouho.

Ve skřínce byl nalepený další papírek. Tou samou propiskou a písmem tam bylo napsáno: Tvoji přátelé to také odnesou. To mne vyděsilo ještě více. Za své přátele bych položila i život, jen aby s tím neměli nic společného. Ukápne mi slza, kterou rychle setřu rukávem. Najednou okolo proběhne Oliver a Mike, moji spolužáci a ukradnou mi oba papírky. Oba se smáli jako malý kluci. Já jim však svojí pozornost nevěnovala. Radši jsem šla s Vanessou domů. Povídali jsme si a já stále myslela na to, jestli je to blbý vtípek, léčka, či pravda. Zkusila jsem to znovu na Vanessu. "Hele, myslíš, že by to tam mohla dát ta krvavá Kate?" "Nevím" špitla a rozhlídla se kolem sebe jako kdyby čekala, že nás někdo přepadne. Trošku se roztřásla, ale pak pokračovala dál v cestě. "A radši mi to nepřipomínej." dodala.

Mrknu na ní, ale přes hlavu mi přerůstají velké obavy. Snažila jsem se zapomenout, ale nešlo to. Každým krokem jsem byla smutnější. "Moji přátelé..." pomyslela jsem si. "A hlavně Peter..." znovu si pomyslím, to už stojím před domem a loučím se s Vanessou. Ve svém pokoji jsem našla podivné překvapení. Na posteli mi ležel nůž od krve. Zamrazilo mne...