HryProDivky.cz
Lara a Lily - Koho si mám vybrat?
Celý večer jsem o něm přemýšlela. Jenže jsem nemohla usnout a tak jsem vstala. Nohy mě zavedly do zahrady a já jako bych věděla kde to zlaté jablko je. A ano, to místo kde bylo ukryté, zářilo. Odhrnula jsem hlínu a tam ležela krabička celá z perel. Vyndala jsem to jablko a krabičku si taky nechala, přece tam takovou vzácnou věc nenechám ležet, že? Utíkala jsem do sklepa za Sebastianem. Byl tam a už na mě čekal. Usmál se na mě. No ne! Už zase se na mě někdo usmál! No nic, to je jedno. ,,Skvělé! Dej ho prosím do toho stojánku" A já ho tam hezky položila. Pak jsem si stoupla co nejdál, protože když se ho dotknul zvedl se vítr a znovu se objevila záře. Vše ustalo.....zeptala jsem se tiše Sebastiana: ,,Sebastiane? Už?" Spadl na zem jako hruška. No já bych asi taky omdlela. Utíkala jsem rychle k němu. Musela jsem ho dostat nahoru, což se mi víceméně povedlo. Zavřela jsem dvířka a pak jsem začala křičet. Přiběhla jen maminka, naštěstí. Ptala se co tu dělám a co se děje. Já jí říkám: ,,Nemohla jsem usnout a tak jsem šla do sklepa. Našla jsem tu tohohle kluka ležet v mdlobách a to je všechno. Mami musíme ho dostat odsud, nebo tu umrzne!" Ona přikývla a pomohla mi ho odnést do pokoje. Už nebyl pobledlý a mohla jsem se ho konečně dotknout. Když jsme ho přenášely, měl tak hebké ruce a já jsem cítila tep. Usnula jsem a brzy ráno jsem vstala a šla k Sebastianovi. Stále ležel v posteli. Koukala jsem na něj a říkala si co budu dělat...Seděla jsem u jeho postele a začala plakat. Jedna slza mi ukápla přímo na něj...Plakala jsem a najednou mi Sebastian sundal ruce z obličeje.. zvedl se a řekl: ,,Neplač...." Samozřejmě, že se na mě zase usmál. Utřela jsem si slzu a podívala se na něj. On si stoupl k zrcadlu a koukal se na sebe. ,,Nemůžu tomu uvěřit....Konečně zase můžu žít...." A podíval se znovu na mě a sedl si naproti. Uslyšeli jsme klepání a do pokoje vešla mamka. ,,Jak že se to jmenuješ chlapče?" Optala se ho. ,,Jsem Sebastian...." Odpověděl jí a ona znovu spustila: ,,Tak Sebastiane, tady máš nějaké oblečení po Martinovi, snad ti bude." A odešla. ,,Zkus si to a já stejně musím ještě udělat úkoly." Odešla jsem do svého pokoje. Po půl hodině slyším klepání. Vešel Sebastian. Byl oblečený v černých, trošku zkrácených kalhotách a ve světle modrém triku. Nechápu jak může být tak hezký! Tak koho si mám pro bůh vybrat?!
Pokračování příště....
Dnes už nic nenapíšu, ale zítra se těšte na další díl tak ČČ!
