Totální Blbosti

Křik...Jak krásná melodie 7

Stála jsem v kuchyni a obstarávala občerstvení pro ostatní. Najednou zpozorním, protože z dalšího patra slyším dívčí křik. Nechám tedy práce a běžím nahoru. S otevřenou pusou se dívám na své přátele. Jonathan si stále ničeho nevšímá a ostatní se asi skvěle baví. "Alex? Půjdeš mi prosím pomoct?" prosila jsem Alex. "Zrovna když vyprávím příběh? Řekni si Jonathanovi, ten tu nic nedělá..." trochu naštvaně se po mě ohnala. "No tak dobrá...Jonathane půjdeš?" zeptala jsem se po druhé. Tentokrát snad úspěšně. Sešli jsme dolu a mlčky po sobě trochu pokukovali. Jonathan čekal, co mu povím, protože věděl, že jsem dost ukecaná a taky, že na to po chvíli došlo. "Vezmi tuhle láhev s limonádou a misku brambůrek. Já ještě dodělám pár věcí a hned přijdu." dořekla jsem to a on to udělal. Po chvilce jsem nahoru přišla i já. Abychom nahodili trochu strašidelnější atmosféru, zhasli jsme, sedli si do kruhu a uprostřed toho kruhu zářila baterka. Už bylo půl jedenácté a všem se už moc chtělo spát. Zhasli jsme tedy úplně a ulehli do svých pelíšků.

Ráno jsem se probudila jako první. Posadila jsem se na posteli a zadívala se na ostatní. Všichni spali jako dudci. Mel spala vedle Henryho a oba byli úplně na sobě namačkaní. Svůj zrak jsem pak zaměřila na Jonathana. Ležel hlavou ke zdi a tak mu nebylo vidět do tváře. Po čtvrt hodince se probrala Alex. tiše si ke mě přisedla a co nejtišeji jsme si povídali. Později se k nám přidala i Olivia, ale Mel stále chrněla se svým současným přítelem Henrym. Kdo se probral jako další byl Jonathan. Nic nedělal a stále ležel ve spacáku. Občas na nás hodil oko, ale pak se zase zadíval do stropu. Všichni ostatní se probudili až někdy kolem deváté a tak jsme už neměli moc času, jelikož se rodiče měli za pár hodin vracet z Německa. Pomáhala jsem ostatním s balením karimatek a spacáků. Sbaleno tak bylo rychle my se šli nasnídat.

Přišlo mi, že Jonathan tak napůl ještě spal a v jídle se jenom camral. Druhý den už jsme se všichni sešli zase ve škole. Zajímavé bylo, že Melanie i Jonathan ve škole byli, ale nemluvili spolu. Pak mi došlo, že James je bratr Melanie a když se spolu Jonathan a James pohádali, pohádala se i Melanie s Jonathanem. Každou přestávku jsem pokukovala po chodbě, jestli ho neuvidím. Jenže vždycky jsme se nějak minuli a tak jsem z toho sledování neměla nic.  

+2

Příběhy a povídky

Autor: Lisek   |   Publikováno: 16.01.2017   |   Zobrazeno: 731x