HryProDivky.cz
Bylo to příšerné
Bylo to příšerné, nebo taky by se hodil název "Jak se cítí introvert?"
No...říkejte si tomu jak chcete, mě je to v podstatě jedno...prostě....jaký je největší problém introvertů? Prakticky nikdo je nechápe, nerozumí tomu, proč se s nikým nebaví, proč k sobě pouští jen někoho, proč něco neudělají, když jde do tuhého...s některými z mojí třídy se znám devět let, s některými jen čtyři roky kvůli přestupu....vlastně tomu ani nejde říkat že se známe. Já je neznám a oni mě. Všichni tam o sobě vědí spoustu věcí, jenom já jsem pořád ta uzamčená skřínka od který si najde klíček jen málokdo. Opravdu byste se tomu divili jak moc málo toho o mě vědí...jednou jsme měli takový pohodový den ve škole, jeden z těch mála dnů kdy sem si nepřipadala tak blbě jako normálně a měli jsme za úkol každého ze třídy popsat, nebo něco takového a když měla třída popsat mě, nikdo ani nepípl...…právě že já bych se s nimi i dokázala bavit, jenže oni jediný co probíraj jsou buď: Kluky/holky se kterýma mají vztah, či jsou do nich jen takzvaně zamilovaní, make-up a prostě věci který zkrátka nejsou pro mě, jejich rozhovory mě nezajímají, spíše odpuzují.
Tento týden jsme měli prázdniny, takže jsem měla naplánovaný že se budu válet, budu si užívat svého života a budu si prostě dělat co se mi zlíbí. Jenže plány byli zkažený...
Nejdřív nám málem vyhořeli pojistky...takže jsme na noc museli vypnout elektriku a já doslova mrzla i pod tou peřinou.....spala jsem tu noc ve dvou svetrech a až potom mi teprve bylo alespoň trochu teplo, asi si neumíte představit člověka který uprostřed noci poskakuje po pokoji s úmyslem se zahřát.... A pak jakoby toho nebylo málo se nám rozbilo auto, takže faaajn bůh evidentně nechce aby naše rodina měla pokoj....a nakonec jsem musela jet navštívit své (nevím to jistě) budoucí střední školy, do jedné z nich mě snad přijmou.....jenže já bydlím na vesnici, zapadákov, či co to vlastně je, ale líbí se mi tady. A najednou mám dojíždět do nějakého velkoměsta, hromady lidí a já uprostřed toho všeho. Nejdřív jsem si to plánovala že se pokusím na příští rok trochu přichystat ať tam zase nejsem zbytečně za hňupa...ehm...stejně se bojím a klepu strachy....oni tam ti lidi vypadali tak dospěle a když se podívám na sebe, vidím malé dítě. Fakt jsem dostala takovej hroznej panickej záchvat jak se tam všude...procházelo nespočet studentů a někteří na mě koukali jako na blázna...taky že jím jsem, ale oni mi těma pohledama fakt moc nepomáhali. A nejlepší závěr dne byl, když na mě v metru doslova sáhnul nějaký cizí chlápek s flaškou od piva v ruce......PANE BOŽE, UŽ NIKDY NECHCI JET MATREM.....hihihi máš smůlu Lísečku, budeš jím muset jezdit do školy....TAK TO TI FAKT DĚKUJU -.-
No nic, mějte se hezky, snad jsem napsala nějaký smysluplný věci :)))
PS: Taky znáte ten příšernej pocit když máte rozepsaný krásný článek a najednou se překliknete a musíte do psát od začátku? GRRR. >:(
Komentáře
Ruth
I understand you. In middle school children feel so much preassure in study and social life. I'm not talking about college, I guess pressure will be huge.
And if you need a paper help you can visit - www.masterpapers.com
They helped me. I recommend.
Caliopeia
(Poradna pro holky)
Naprosto tě chápu, já si prožívala něco podobného, když jsem byla na základce. Nikdo mě nechápal, pár lidí se divilo, proč se věnuji spíše svým věcem (učení, čtení, psaní...) než "kamarádům" okolo. Vzhledem k tomu, že jsme se normálně vůbec nebavili, jsem je za kamarády ani nepovažovala, ale proč se namáhat s vysvětlováním pro lidi, kteří by to podle mého názoru nepochopili.
Občas se taky cítím jako malé dítě (obzvláště co se vztahových otázek týče), ale to je podle mě pro uzavřenější lidi úplně normální. Na střední je to aspoň každému jedno. 
To, že se na tebe pár jedinců blbě podívalo, ještě vůbec nic neznamená. Ty pohledy třeba taky vůbec nemusely být adresované tobě. To zmiňuji jen proto, že lidé - přiznávám, že je to většinou doménou žen 
- mají tendence vyvozovat si závěry z nějakých pohledů, pohybů, náznaků... A přitom to nemuselo znamenat vůbec nic. 
Se střední se to ale úplně změnilo a ku podivu se našlo pár lidí, kteří to mají úplně stejně jako já.
Nevím, možná je to tím, že máme všichni podobné zájmy, ale jsou tu všichni takoví... vyspělejší než na základní škole. Dej těm středním šanci, třeba to budeš mít taky tak.
Každopádně, je mi líto, že jsi měla špatný týden. Snad bude ten další vydařenější.
Caliopeia
(Poradna pro holky)
Lisek: To je směšné. Nevím, možná mě teď někdo ukamenuje, ale podle mého názoru tak do... patnácti, šestnácti (a možná i dokonce osmnácti, záleží na vyspělosti jedince, ale v podstatě i na tom, jak moc má kdo tolerantní rodiče) nemají vztahy moc smysl. Čím mladší ti dva jsou, tím je vyšší šance, že se rozejdou. A samozřejmě existují výjimky, ale těch je strašně málo.
To je prostě ubohost a takového člověka bych rozhodně kamarádem nenazývala. 
Mně třeba přijde, že já osobně strašně často mluvím o někom, kdo se mi třeba v tu dobu líbí nebo koho mám ráda, ale nikdy by mě nenapadlo smát se někomu za to, že on ještě nikoho neměl.
Ještě dodám, že co se týče vztahů, tak ti rozhodně nic neuteče, když počkáš, takže...
Lisek(budeme skvělé kámošky)
Caliopeia: Co se týče vztahů, tak ano, je to složitější. Bývalá kamarádka, se kterou už se nebavím a prostě ani nevím zda to byla kamarádka, pořád mluvila o klucích...nebo ne pořád, hodně často. Ale podle mě mi spíš strkala pod nos to že ona už kluka měla a já neměla nikoho i když kdo by záviděl někomu komu se líbila skoro celá třída - samozřejmě ta klučičí část, každopádně jí nebylo ještě ani 14 a už se chvástala tím že měla asi pět kluků...upřímně jsem měla chuť se spíše smát
Lucy Lupinová(Bradavice)
No hej, všetci ma tiež majú za introverta, lenže ja som extrovert, ktorého okolie premenilo na introverta. A to tiež preto, lebo najlepší kamaráti z triedy odišli, buď do inej triedy alebo na inú školu rovno, a prišli noví žiaci, v piatej triede, ktorí si zo mňa začali robiť srandu a nútili ma akurát tak plakať a odrezať sa od ostatných, pretože vždy keď som k niekomu išla, aby sme pokecali a tak, tak na mňa ten niekto pozrel ako na blázna, ako to popisuješ ty, a povedal, nech odídem, doslova mi nadával nech "pálim do pi**, tam sú dvere". Noo iní by tej osobe ukázali prostredník, no ja som ten typ človeka čo nikomu neubližuje, aj keby po mne hádzali kameňmi. Potom na výlete mi na izbe večer dievčatá vraveli, že mi smrdia nohy, takže pri mne nechcú spať. A minulého roku na výlete odo mňa doslova zdrhali, a tak som celý deň bola sama, sedela v tme v chatke alebo sa prechádzala po vonku a nudila sa. To bol jediný výlet, z ktorého som sa vrátila s plačom. Dostala som proste záchvat, pretože v autobuse sa jeden chalan vedľa mňa povracal, a ja z toho mám panický strach, potom som revala aj od radosti, že vidím rodičov a som doma a celé to utrpenie sa skončilo.
A tak ma teraz majú všetci za introverta. Aj keď sa to zlepšilo, stále sa bojím s nimi rozprávať, pretože aj tak ma potom pošlú preč, lebo sa bavia o osobných veciach, o ktorých ja neviem nič, lebo ma tri roky od seba odrezávali, a tak o ich "tajnostiach" nič neviem.
Ale toto je o tebe, nie o mne. Len ti chcem povedať, že v tom nie si sama, že aj ja sa cítim ako introvert medzi ľuďmi, aj keď som celý život extrovert. A tiež sa bojím, čo bude na strednej. Ako tam zapadnem. Či si zo mňa nebudú celú strednú robiť dobrý deň ako doteraz...
Lucy Lupinová(Bradavice)
Lisek: Prečo by som ťa nechápala, veď sme v tomto hľadisku v podstate podobné.
Ja som tiež na prvom stupni bola hlavne pri chlapcoch, bavila sa výhradne s chalanmi, lebo dievčatá boli proste také že šatičky, bábiky, a proste také "babské veci", no ibaže potom sa chalani zmenili zo svojich detských "ja" na tie perverzné "ja" a tak som sa s nimi postupne prestala extra baviť, a začala sa baviť s dievčatami, lenže sa tam začalo potom tamto a ja som ostala v nejakej vlastnej kategórii, s ktorou sa netreba baviť, alebo tak nejak. Pretože každá kategória sa bavila s tou svojou, dievčatá s dievčatami, chalani s chalanmi, a ja som vo svojej nikoho nemala, takže tak.
Lisek(budeme skvělé kámošky)
Lucy Lupinová: Moje kamarádka to měla také tak, ale to bylo kvůli jedné holce která všude rozhlašovala aby se s ní nikdo nebavil a všichni se toho chytli a posmívali se jí. Tento rok se to sice zlepšilo a to o dost protože ta "šikanátorka" přestoupila. Každopádně když jsme byli na prvním stupni třeba na škole v přírodě tak jsem si lehce našla společníky na chatku/pokoj a oni i když se se mnou nebavili nijak extra tak mě nevyhazovali a sem tam jsme pokecali...no a pak jsem si našla kamarádky v nižších ročnících - jelikož naše škola byla malinká tak jsme jezdili na školy v přírodě společně celá škola a tak jsem byla na pokojích s nimi....bylo to hrozně super a upřímně já také neubližuji i když párkrát mi ujeli nervy a to pak nikdo nechce vědět jak vypadá mé naštvané já...a vlastně oni ze mě taky udělali introverta, jako malá jsem chodila do kroužků a byla jsem v pohodě a pak se prostě NĚCO stalo a já jsem začala být přehnaně citlivá a ti lidé se tomu smáli....to mě dokázalo uzavřít ještě více... a já nedovedu ošklivě reagovat...spíše se rozbrečím a to je rozesměje ještě víc....Je to příšerné ale já s tím nic udělat nemohu, holt je to moje povaha...Jsem ráda že mě chápeš