Sense

Nová povídka?

    Lidi, už jsem si dlouho říkala, že jsem nějakou dobu nic nevydávala a slíbila jsem vám tu povídku ve stylu Na stopě emocím. Bude to trochu jiný žánr. Teda ne úplně, ale nebude tam moc žádné cestování, určitě ne hned ze začátku a žádná láska. Jako možná časem něco málo snad jo, ale po takové době, co už píšu, někteří ví, že já píšu hlavně improvizovaně. 

    Název povídky prozradím až v dalším článku. Možná vám nebude sedět a dlouho nepochopíte, o co jde, ale věřte mi. Copak jsem vás někdy zklamala? Dobře, už mlčím.

    Ale vážně. Věřím, že to spolu zase dotáhneme daleko. A jestli si někteří mysleli, že končím tak to ani náhodou. Já se nevzdávám tak lehce, jen po pár neúspěších a chybách. Tak... tady je recenze:

    Už od dávných let mezi sebou válčily dva legendární rody. Jejich Zemím to však vůbec neprospívalo, tak se rozhodli po několika staletích válčení uzavřít mír a spojit jejich Země v jednu. Alantellu. Ale ne všem se líbilo jejich spojenectví, tak pomalu vznikal další rod, nebo přesněji spolek ostatních lidí, kteří si říkali „Pašeráci“. Ti se snažili tajně proplétat mezi obyčejnými lidmi a nenápadně mezi nimi rozpoutávat konflikty, které se měly donést až nejvyššímu vedení a tak rozvrátit společnost a poštvat proti sobě obyvatele Alantelly, aby mezi sebou opět začaly dva rody válčit. Moc dobře věděli, že by je to zničilo. Až by se tak stalo, měli v plánu postavit se proti oběma rodům, kteří byli totálně vojensky vyčerpáni a získat tak vládu nad celým územím dnes nazývaném Alantella.

    Začaly vznikat školy, nebo spíš cvičná bojiště pro Alantellské vojáky, kde se přijímaly děti od osmi let. Byli vybráni, aby zničili tenhle odpad a dali jejich Zemi konečně zasloužený klid a mír. Výcviky nebyly nijak jednoduché. Někdy se i stalo, že se při výcviku někdo zranil, tak že nemohl už nikdy bojovat a vůbec se normálně hýbat a někteří přišli i o život, ale ti kteří výcvikem prošli, se mohli s hrdostí ukazovat na veřejnosti jako hrdinové a jejich rodina na tom mohla i vydělat. Jejich děti byly po výcviku rozděleni buď to dvou, nebo trojčlenných týmů, které se skládaly převážně z chlapců. Dívky byly také cvičeny, ale mnoho z nich většinou výcvikem neprošlo, ale samozřejmě byly výjimky. Ale ne vždy byly konečné výcvikové zkoušky dost přísné na to, aby dokázaly vybrat ty nejlepší bojovníky, kteří dokážou bez zbytečné ztráty vlastních životů chránit svou Zem.

    Pašeráci byli vynalézaví, odvážní a nemilosrdní rozvraceči. Na rozdíl od Alantellanů nebyli cvičeni na bojištích, ale rodiče je učili jak být necitliví a nemilosrdní vlastně od doby, kdy se naučili chodit, aby byli co nejlepší a to se jim také podařilo. V boji byli mnohokrát podstatně lepší, než tvrdě vycvičení Alantellští vojáci, ale bylo jich moc málo na to, aby je mohli přemoct, tak si vymysleli plán, který nezničí tak moc jejich životů a můžou být o to lepší bojovníci. Vyšší Alantellská moc o tomhle věděla, vlastně skoro všichni, ale Pašeráci byli vždy moc chytří na to, aby dokázali rozvrátit i ty nejlepší přátele a nejzkušenější vojáky. V tomhle na ně neměli, proto bylo moc těžké je vystopovat a ještě ke všemu zabít.

    Příběh se bude odehrávat na cvičišti a později snad i mimo něj. Děj se bude motat hlavně kolem cvičených dětí a jejich problémů a výcviku.  

    Doufám, že recenze zaujala, a i kdyby ne, snad se bude líbit aspoň samotný příběh. Dlouho jsem v tom tápala a uvědomila jsem si, že se od příběhu nemůžu odtrhávat na moc dlouho, protože pak zapomínám důležité věci a maličkosti. Určitě vydám ještě článek s postavami. To je prozatím vše.

LadySeiss 

Mimochodem, v neděli mi bylo 15.

+1

Příběhy a povídky

Autor: LadySeiss   |   Publikováno: 25.10.2016   |   Zobrazeno: 504x