Sense

    Dobrý den. Jako obyčejný občan bych se vás ráda zeptala, upřímně, proč děláte tuto práci. S nadějí na brzkou odpověď bych ráda sdělila ještě pár věcí. Městská policie České republiky je dle spousty lidí nepotřebná. Nechci udávat další lidi, stačí, že jsem obětí vaší neschopnosti já.     Pomáhat a chránit – to je váš slogan, ale kteří…

    Teď si připadám jako nějaká beauty vlogerka feministka. Dneska ráno mi přišlo upozornění na nějaké trapné rádoby srdcervoucí video o množírnách. Bylo tam plno obrázků utlačovaných zvířat a nějaké kecy k tomu, které si už nepamatuju. No hlavně tam bylo: "Nekupujte psy z množíren." K tomu taková strašně sad hudba, která tomu dávala ten klišé…

    Začínám cítit to, co ostatní ignorují. Potřebuju se cítit bezpečně, ale na světle to nejde. Pomozte mi do temnoty. Moje rty začínají schnout, moje kůže začíná šednout a tělo mě neposlouchá. Cítím, že potřebuji temnotu. Schovám se do kouta a čekám, až si pro mě přijde. Nepomáhá to, potřebuju větší tmu.    Kdybyste mě tak viděli, jak…

    Znáte to, když jdete večer brzo spát, protože by bylo fajn se konečně ráno vzbudit dřív, ale nakonec se stejně vzbudíte ještě později, než normálně? Jo... tak začal dnešní den. Říkala jsem si: Šla jsem spát dřív, třeba mi bude dneska dobře. Jsem vyspaná. Hovno.    Byla jsem fakt jak jebnutá po hlavě a celou dobu se mi v hlavě…

    Asi to bude znít jako klišé, ale život sám o sobě je klišé.    Dneska je těžké někomu věřit, ale říká se, že lidé potřebují něčemu věřit. Ať už je to bůh, energie nebo přirozený chod, u kterého se věří, že je čistě náhodný a docela těžko se dá ovlivnit. Jiní zase věří tomu, že když si nic do puntíku neudělají sami, náhoda je…

    Padlý anděl povstal, no jejda.    Kašlu na úvodní kecy. Zajímá mě váš názor na náhodu. Existuje? Proč tomu říkáme náhoda? Proč se říká, že náhoda neexistuje?    Jednoduchá otázka, ale nevím, jestli je odpověď taky tak jednoduchá. Náhoda je věc, kterou lidi popisují odnepaměti. Je to situace shodující se s událostmi nebo…

    Po dlouhé době na mém blogu zase nějaké dění. Dejte vědět, jak se máte. Za poslední dobu jsem neměla moc čas se psaní plně věnovat. Enjoy!    Když jsme lezla do člunu, necítila jsem se o moc líp, jak na palubě lodi, ale pomalu se začínalo ulevovat, protože jsme se blížili k pevnině. Nodes byl na jiném člunu, a taky prý nevystupovali…

    Nikdy v životě jsem nebyla na moři. Pevnina byla moje jistota. Učila jsem se bojovat na pevnině, mít v ní oporu a věřit jen jí. Jde jim o to, aby mě to znejistilo, nebo se jim to prostě hodilo? Plovoucí loď a pevnina je něco úplně jiného. Vodě se nedá věřit. Teda, moři se nedá věřit, vodu jsem měla vždycky ráda.     Netrvalo dlouho…

    Sedla jsem si na postel a zírala do prázdna. Jak nás mohli rozdělit? Udělali to schválně, nebo jim to tak prostě vyšlo? To se nejspíš nedozvím, ale jakmile budeme zase na pevnině, musíme se nějak dostat k sobě a na druhou stranu. Předpokládám, že za mořem je Galestinské království. Pojmenované po jednom z nejvýznamnějších králů.  …

    Blakee? Takhle mu smím říkat jenom já.     Madison pohodila rovnými blond vlasy dozadu, při čemž kluci hltali její výstřih. Rudý korzet v kombinaci s černou vykrajoval její dokonalé křivky a holá ramena. Kožené černé kalhoty lemovaly její dlouhé ladné nohy. Na nohou měla taktéž kožené boty s přezkami s otevřenými špičkami, po…

    Černá plachta pořád zakrývala můj výhled. Neviděla jsem nic, tak jsem radši zavřela oči. Pomalu to přestávalo a já jsem si všimla, že ležím na břehu řeky, která mě vyplavila. Zkoušela jsem si vzpomenout, co se stalo, proč jsem tady. Nevybavovala jsem si toho moc, kromě černa, které jsem měla neustále před očima a ten divný pocit. Hlad, který…

    Tohle je můj konec. Už nic nenadělám. Nemá mě kdo zachránit. Gitril nikde, Blake vedle mě skoro mrtvý. Zázraky se asi dějí jen v pohádkách. Vlci nepřestávali vrčet. Dívala jsem se každému z nich do očí a nervózně polykala. Proč už nezaútočí, ať to mám za sebou. Vlci se přibližovali, ale zpomalovali.   Zkoumala jsem jejich výrazy, které po…

    Tak jsem dodržela slib a další díl den po předchozím je tady. Užijte si ho a určitě mi nezapomeňte napsat, jak se líbil, i nelíbil. Enjoy ;)     Nikdo jsme na sobě nedali znát, že by nás jeho slova nějak uklidnila, protože neuklidnila. Nikdy jsem se tak nebála jako teď. Tak, jak jsme teď stáli vedle sebe, jsme se chytli…

    Zase pod delší době článek. Moc se omlouvám, že to trvá tak dlouho, pokud jste ovšem někteří už úplně neztratili trpělivost a nevykašlali se na mě. Já doufám, že ne, tak pro ty, kteří zbyli je tu další díl :)     Trvalo mi snad věčnost, než jsem z Blaka vytáhla to, co jsem chtěla vědět. Údolí Bohů je totiž na úplně opačné…

    Omlouvám se, že jsem se tak dlouho neozvala, ani nevyšel žádný nový článek, ale snad vám jako omluva bude te nový díl stačit ;)     Uběhlo sotva pár hodin a my jsme se nedostali dál jak za les. Ani to ne. Pořádně jsme nikdo nevěděli, jak daleko jsme. Za celu dobu jsme nikdo nepromluvili, abychom nebudili pozornost. Patricie…