Na stopě emocím 8 (3)

«Nejnovější články | Sense

Vytvořit blog | Nápověda

Vyšla jsem odhodlaně ze svého stanu a vydala se do stanu velení. Vešla jsem do hlavních dveří, kde opět stáli čtyři muži kolem stolu, kromě Araty.
„Kde je?“ Prudce jsem se na ně obořila.
„Kdo?“ Zeptal s jeden důstojník.
„Arata Dante!“ Zvýšila jsem trochu hlas.
„Měl být s tebou. Tady není.“
„Co chceš?“ Zeptal se jeden.
„Chci, abyste mi o něm řekli všechno. Chci každou podrobnost i drby, to je fuk, ale hlavně pravdu. A jestli to nevíte vy, spojte mě s někým, kdo to ví.“ Trpělivě jsem čekala na jejich reakci a odpověď.
„Do toho ti nic není dítě.“ Řekl Tril.
„Tak zrovna vy se máte co ozývat, když jste mi ho tak parádně dohodil. Když už s ním musím chrápat, aspoň mi o něm něco řekněte.“
„Ještě jsi s ním nespala. Dokud nebudeme mít jistotu, že jsi jeho, nemůžeme ti říct nic.“
„A to jako proč, jestli se smím ptát?“ Nasadila jsem výraz „To si ze mě dělíte prdel“.
„Protože informace o něm jsou tajné. Aspoň ty pravdivé.“
„Každý tady o něm ví víc, než já. I ty holky venku.“
„Chtěla jsi drby, tak se jich zeptej.“
„Chci hlavně pravdu! Nemůžu spát s někým, o kom vím kulové.“
„Právě naopak koťátko.“ Podíval se na mě dosud tichý důstojník Gerez. „Ty s ním musíš spát, aby ses o něm dozvěděla důležité věci.“ Usmál se škodolibým úsměvem a mně v tu chvíli došlo, že to pro mě nebude jednoduché ani trochu.
„Poslouchej… My nejsme na tvojí, ani na jeho straně. Patříš takřka mezi nás. Skoro… A on je odpad, který mezi nás patřit nemůže, a přesto je více než my a vždycky byl a bude, ale my nejsme s ním. Tobě můžeme být kdykoliv nápomocni, ale jen ve tvých věcech, nebo věcech prospěšných. O věcech státních s tebou mluvit nemůžeme, chápeš?“ Řekl Tril.
„Kde najdu někoho, kdo mi to řekne?“ Mluvila jsem téměř už zoufalým tónem.
„Přesně ti nemůžeme říct, kdo to je. Vlastně bychom s tebou vůbec o takových věcech neměli mluvit, ale aspoň tohle…“ Řekl zase Gerez a přistoupil ke mně a pošeptal mi do ucha: „Máš ho nejblíž ze všech, a přesto vás hodně dělí.“ V tu chvíli jsem se podívala na Trila, protože jediný on věděl něco málo o mém vztahu se Souheiem. Teda jen jsem tipovala, vůbec to nemusí být Souhei. Já se modlím, aby nebyl.
„Ne! Nemyslíte toho, koho myslím já…? Trile, já myslela, že soukromé rozhovory jsou soukromé.“
„To jsou.“ Odpověděl hrdě.
„Tím pádem nechápu, jak se mohly dostat až doprostřed vašeho debatního kroužku.“
„Mám svoje cesty, dítě. A teď běž, když už konečně víš kam.“ Řekl opět Gerez a dál se mě nevšímal.

Musela jsem najít Souheie, i když jsem neměla nemenší chuť s ním o čemkoliv mluvit. Budu chladná a bude to jen pracovní schůzka.
Zaklepala jsem na dveře jeho stanu (respektive budky, ale říká se tomu stan). Otevřel a hned jak mě uviděl, se nenápadně díval, jestli se někdo nedívá a pak udělal větší prostor mezi rohem dveří a jím, abych mohla projít dovnitř.
„Dáš si čaj?“
„Můžeš si tu dělat čaj?“
„Jsem jen o pozici níž než ty a to není moc. Samozřejmě, že mám přístup k čaji.“
„Já jsem tu ale nepřišla na dýchánek.“
„Já vím. Tak… Mám začít od začátku nebo se budeš ptát sama?“
„Jak…? To je fuk. Odkud ty ho vůbec znáš?“
„Jsme rodina. Vzdálená, ale jsme. Stejně jako celá moje rodina, která patřila mezi živé, pracovala na zničení Argebraie a on nebyl výjimka. Znal jsem už ve svých devíti letech každého, kdo s tím měl co společného. Každého špeha a každého bojovníka a tak jsem poznal i Aratu. Přejmenoval se, aby nikdo nemohl říct, že jsme rodina, tak by ho podezřívali, ale on to dělal hlavně kvůli sobě, jen to zapíral, ale to on dělá vždycky. Jednou mě málem zabil, protože mě nepoznal. Měl v plánu vyhubit chatku 3. To byly dívky. Byli jste právě na soustředění a tam se měla stát obrovská nehoda a měly jste všechny zemřít. Já jsem ale věděl, že jsi tam ty, tak jsem mu v tom zabránil…“ Chtěla jsem se zeptat jak, ale zbytečně bych ztrácela čas. „Každopádně on měl budoucnost před sebou, i když jsem mu mnohé překazil. Dostal se i do parlamentu a pak se stal velitelem pravého křídla. Tam se to prvně stalo. Byla to Rin. Rin Arukawa. Taky jedna z rodiny. Je nás po světě plno. Nic spolu nikdy neměli, i když se hodně lidem zdálo, že ano, ale on neprovozuje incest.“ Řekl to, jakoby mě tím chtěl uklidnit. „Byli si hodně blízcí, ale když přišlo na rozhodující okamžik, zradil ji. Není to tak, jak se to říká. Nezabil ji, protože s ním nechtěla spát, ale proto, že potřeboval volnou cestu a ona mu překážela. Tak ji zabil. Vystínil to jako nehodu, ale my jsme ho znali moc dobře na to, abychom to tak nechali. Na naše tvrdé požadavky a požadavky dalších byl přemístěn. Hodně lidí ho chtělo dostat spíše do vězení nebo na šibenici, ale oni ho přemístili na levé křídlo. Stal se tedy velitelem druhého křídla a my jsme s ním začali mít od té doby problémy. Nedokázali jsme ho udržet na uzdě. Tam si začal hrát s každou, aby se dostal k nejtajnějším věcem a zprávám. Hodně se mu toho podařilo. A hodně rád se zbavoval svědků. Jendou už to s ním zašlo tak daleko, že nedokázal nezabít byť jediného člověka, který mu řekl zprávu doručenou přímo jemu. Nechtěl žádné špehy a hodně lidí se ho začalo bát. Pak ho poslali do nápravňáku, kde si pobyl dva roky a pak ho posílali do různých odborů. Když to s ním šlo špatně všude, poslali ho sem. Tady je nejmíň dívek na tvé úrovni. Tím pádem budou menší ztráty na životech.“
„Chceš říct, že až se mnou skončí, zabije mě?“
„Takhle bych to úplně neřekl. Když s tebou bude spokojený, budeš se mít skvěle po zbytek života, ale když ho naštveš, bude tě chtít zabít, což já nedovolím…“
„Proč?“
„Co proč?“
„Proč bys to neměl dovolit? Je to moje věc. A přece jsem řekla, že je konec.“
„My dva jsme si hodně podobní.“
„My dva si nejsme podobní ani náhodou.“ Znechuceně jsem od něj odtrhla pohled.
„Jsme jako divoká zvířata. Nedáme se zkrotit ani jediným rozkazem a přesto posloucháme, když se nám zrovna zachce.“ On mě svádí… Nezdá se mi to.
„Dělej si, co chceš, ale zničíš mi moje plány a já zničím tebe.“ Oplatila jsem mu to téměř stejným tónem.
„Mám nápad. Dáme souboj.“
„Promiň, nemám čas. Dík za informace.“ Zvedla jsem se a byla jsem na odchodu. Vtom mě Souhei chytil za ruku a stáhl mě zpátky.
„Já jsem se ale neptal.“ On si se mnou hraje hajzl.
Vykroutila jsem se mu a chtěla jsem mu zarazit velkou ránu do obličeje, ale to on čekal a ubránil se. To jsem ale čekala já a vrazila jsem mu druhou hned na druhou stranu. To už si ale nenechal líbit. Postavil mě a přitiskl mě ke stěně. Už to málem vyhrál, když se jeho rty skoro přilepily na ty mě, ale já jsem ho na poslední chvíli shodila na postel a chtěla jsem odejít, ale on mě chytil za nohu a stáhl mě na zem. Skoro jsem zakřičela. Posadil se na mě obkročmo a držel mi ruce nad hlavou. Chvíli se na mě svůdně usmíval, ale pak mě políbil. Nebránila jsem se. Cítila jsem se tak jinak, když jsem se s ním líbala. Úplně jinak, než s Aratou. On byl prostě dokonalý ve všem. Venku se něco šustlo. Souhei se odtrhl a skutálel se se mnou pod postel. Někdo vešel dovnitř. Chvíli stál ve dveřích. Souhei mi zatím zakryl pusu rukou, nechápu proč. Dotyčný zatím odešel a Souhei využil okamžiku a hned vyměnil svou ruku za své rty. Byly opět tak jemné a on tak hezky voněl. I když z něj byl cítit pot, vonělo to. Všechno čím byl cítit, vonělo. On byl výjimka. Byl jedinečný a opravdu ve všem dokonalý. Nebo ne? Vyhrabala jsem se zpod postele a otřela si špinavé oblečení.
„Už chceš jít?“ Zeptal se, téměř bez zájmu.
„Všechno co jsem potřebovala, mám. Myslím…“ Trochu jsem se začervenala.
On ke mně ještě naposledy přistoupil a políbil mě. Ještě líp, než pod tou postelí. Jakoby se mi pořád potřeboval omlouvat. Uznám, že má za co, ale já to už nechci.
„Souheii…“ Otočila jsem tvář, abych se od něj odtrhla. „Nesnaž se mi pořád něco vynahrazovat.“ Otevřela jsem dveře a byla jsem na odchodu.
„Nechci ti nic vynahrazovat.“ Tázavě jsem se na něj podívala. „Chci tě získat jen pro sebe.“ Hluboce jsem se mu zahleděla do očí a hned na to jsem odešla.
Teď jsem si to musela vyžehlit u Araty. A měla jsem přesný plán. Budu jen jeho. Budu žít jen pro něj. I když to tak nebudu cítit, budu se snažit, aby to tak vypadalo. Souhei to ví a vím, že ho to nijak netěší. Oba víme moc dobře, co musím udělat, abych získala jeho důvěru.