HryProDivky.cz
Začátky jsou těžké -psychopříběh) 3
- Představte si, že jste se konečně podívali do vaší vysněné země, ale místo výletů a památek se musíte v první řadě vloupat na mejdan a svést tam vaší oblíbenou celebritu, jeho manželku možná zabít a to všechno kvůli astrologické shodě... Dokázali by jste to? Dokáže to Kara?
Moskva, červenec 2020
Při procházení Moskvou mě zaplavovala euforie. Teda dala bych přednost Petrohradu nebo Krymu, ale i tam se určitě podívám, to je jasné. když už jsem v zemi snů, tak si to tady pořádně užiju! Říkala jsem si. No jo a mezitím ještě porodíš děcko, že? Říkal mi můj hlas potížista. No vycouvat jsem nemohla, tím bych sebe a všechny své blízké zabila a navíc jsem pořád věřila, že jsem vyvolená.
Bylo vedro a my s přítelem jsme byli unavení, takže jsme hned po ubytování utíkali na zmrzku. ,, S tou čokoladovoje zmrzlinoje s jagodama a banónama jsi to zabil!" Smála jsem se své drahé polovičce po tom, co objednával. ,, Říkal jsem ti, že máš dělat tlumočnici ty." Odfrkl. ,, Jo za dva dny jsme pozvaní na jednu akci. Měla jsem ti to říct dřív, mám tady známí a ti mě i tebe pozvali, bude to velkolepý, ale budu tam mít práci, tak se nediv, kdybych na chvilku zmizela." Řekla jsem, kam budem pozítří muset. Podle šéfů tam měl Gríša být. Potíž byla, že i s manželkou. Kterou já měla zabít... Bude ze mě cizoložnice, vrahyně a ještě... máma. Dyt jsem sama byla stále spíš dítě, teprv mi mělo být 21, ale duší jsem byla pořád naivní holka... ,, Kam?" Ptal se hned. ,, A jak že budeš muset zmizet, co máš na práci?" Ptal se hned podezíravě. ,, Něco ohledně té školy, myslíš, že bych se tam dostala a utáhla to sama?" Vymlouvala jsem se. Vlastně ne tak docela vymlouvala, za splnění úkolu mě čekala obrovská odměna, která postačí na celé školné i bydlení. Přítele jsem nechávala při tom, že mi udělili grant.
,, Jo a tebe si taky budou muset vzít stranou a něco s tebou dojednat. Ohledně té práce, není to tak snadný, ale ti chlapi jsou zlatí, zařídí ti jí. Umí česky, takže se neboj." Odvedla jsem pozornost. ,, Mě se to celý nějak nezdá zlatí. Co jsme přiletěli, chováš se divně." ,,No jo časovej posun." Odbyla jsem ho a s tím se prozatím spokojil
Moskva, ambasáda ČR, rok 2022
,,Alex prý spí." Přerušil jí muž v obleku. ,, To je dobře. Mám štěstí, že spí docela dost. Já prý jako malá nespala skoro nikdy." Řekla jen tak mimochodem. Už se do vyprávění začala dostávat a nebylo jí tak za těžko každého slova jako na začátku. ,, Podle toho, jak mi to vyprávíte, mám pocit, že jste si to začala docela užívat." Poznamenal. ,, tuhle část ano. Začínala jsem se bavit a brát to jako dobrodružství." Vzala si poslední sušenku. ,, Neměl by jste ovoce?" Zeptala se po chvíli. ,, Ovoce? No, no dobře, jak chcete. " Kývl na sekretářku. ,, Nabídnu vám cokoli, jen vyprávějte." Povím vám to, ale budu si potřebovat obalit nervy, takže noste na stůl!" Muž se zasmál. ,, Je vidět, že vás to tu nezměnilo, jste stále typická češka. Co je zadarmo, to berete ve velkém!" I Kara se rozesmála. ,, To si pište. A Alex tuhle vlastnost zdědil po mně, když mu v obchodě paní nabídla balonek, vzal si dva."
,, Roztomilé." No a jak to teda , dopadlo, nenapínejte mě. Víte co, přejděte rovnou k té části s místem činu."
Moskva, červen 2020
Přítele se jim povedlo zabavit, jeden ze šéfů si ho vzal ještě před začátkem osudné noci na pracovní pohovor. Práci už měl jistou, to byla součást odměny... Ale to nevěděl, takže o něj bylo postaráno. Nechtěla jsem mu ničím ublížit. Měli jsme se rádi, ale já prostě měla úkol. On by to nepochopil a to bych neunesla přes srdce.
Druhý šéf si vzal do parády mě. Prohlédl mě gynekolog, aby se vědělo, jestli jsem na správné cestě otěhotnět. Prášky jsem už měsíc vynechávala a příteli tvrdila, že mám antibiotika, která stejně ruší jejich účinky. Prohlídka u doktora dopadla úspěšně, teď mě museli připravit vizuálně. Prý musím být ,,krasyvaja".
,, Jak se cítíš?" Ptal se mě Igor, šéf. ,, Trochu zvláštně. Mám pocit, že to nemůže vyjít, ale zároveň se strašně těším." Přece jenom, je to můj idol už od puberty." Říkala jsem a dufala, že nedělám žádné chyby v řeči. Pak mi objasnil, že i když ze mě udělají dokonalou, stejně to nemění nic na tom, že Gríša je ženatý a nemusel by se mnou chtít nic mít, takže bude lepší, když ho opiju. No ale jak mám sakra opít Rusa jeho vlastní vodkou?!
Ptal se mně, jak já jsem na tom s pitím a zoufal si, když jsem mu řekla, že jsem ten typ, co je po jednom panáku pod stolem. ještě že barman je prý s nimi... oni maj lidi snad všude! Musí se to povést jinak nikdo z rodiny neunikne!
Byl čas mě připravit. Načesali mi vlasy, líčení, které mě nikdy netrvalo dýl jak pět minut teď trvalo půl hodiny. Navlékli mě do černého svršku připomínajícího korzet a kožených kalhot lehce do zvonu. Byla jsem překvapená, jak úžasně mi oblečení sedí. Neměla jsem skoro žádná prsa, ale zato poměrně štíhlý pas, který svršek dokonale zvýrazňoval. Dokonce mi nacpali podpatky, ale když viděli, jak se v nich plácám, vyměnili mi je za nízké klíny.
Když jsem se po procedůře podívala do zrcadla... no musela jsem uznat, že být chlap, tak se na sebe vrhnu taky.
Ta párty, diskotéka, či co to bylo, to já ani nevím se konala v uzavřeném prostoru, přestože bylo léto. Ohledně paní Radugové mi dali následující instrukce: Buď zabít a o zbytek se postarají oni, nebo jí nějak šikovně uklidit. Dali mi uspávadlo, které pokud požije s alkoholem ve velkém množství tak zemře, pokud v malém, tak tvrdě usne.
Přítel byl nejspíš stále na pohovoru a pak bylo v plánu ho sem hodit dlouhou oklikou, abych já měla dost času. Myslel si, že vyjednávám něco ohledně školy, takže určitě nebyl nervózní. Zato já jako pes. Za prvé jsem musela upoutat Gríšovu pozornost. Měla jsem se projít kolem něj a dělat že ho nevidím tak, aby si mě všiml a prohodit něco česky, abych vzbudila dojem záhadné cizinky.
A pak jsem ho uviděla! ó Bože!!! Bylo těžké se nechovat jak přiblblá 13ti letá fanynka. Chtěla jsem křičet výskat a pověsit se na něj .D ano, vážně mě to napadlo. Taky se mi chtělo omdlít, ale říkala jsem si: Zklidni hormon, jsi dospělá ženská, ne hloupá fanynka! Dala jsem si panáka pro klid - slabého- já musela být střízlivá a vyrazila do akce. Prošla jsem kolem něj a šéfovi jsem řekla : ,, Říkám, tady je to hrozně super." Schválně jsem si vybrala slova obsahující h a ř, hlásky, které rusové nemají, abych byla zvláštní. Zabralo to. Teda víc než hlásky spíš můj korzet, ale Gríša se po mě opravdu podíval. Stála jsem kousek od něj, a dělala, že čtu nápojový lístek. Četla jsem stejně trochu pomaleji než svoje písmo, takže to určitě nebylo podezřelé. Pak se posadil na sedačku dál od lidí, teď tam byl sám. To byla moje chvíle! Poslední nádech, poslední výdech, poslední, neboj se to zvládneš a vyrazila jsem splnit úkol....
Tak co, rád/a bys věděl/a, jak to bude dál? Tak mi věnuj jedno malé bezvýznamné plus a bude to tu :P A příští díl bude zajímavý.. řekněme Psychouškovským stylem a vy víte, co je to u mě zajimavý :PPPP 3:)
Komentáře
Lucy Lupinová(Bradavice)
OMG já v tebe vidím spisovatelku