Úsměv se mi zase vrátil

Po dlouhé době se zase cítím šťastná. Zažila jsem něco, co už dlouho ne. Něco, co jsem prožívala kdysi dávno a ani v nejmenším nevěřila, že bych to někdy mohla prožít ještě jednou.Možná to nebyl tak silný zážitek jako tehdy, ale nevím, protože už je to opravdu neskutečně dávno.

Je zvláštní, jak málo člověku stačí, když je zvyklý neočekávat nic. Jenže co když toho pak dostane hodně? Říká se, že co neznáš, to nepotřebuješ. Že člověku, který hladoví, přijde kus chleba jako hostina a ani by ho nenapadlo si myslet, že by mohl mít pečeni nebo dort.

Jenže když to nějak získá, bude najednou těžké se smířit s kusem chleba...

Zase jsem nahlédla do ráje, ve kterém jsem jednou byla, ale ze kterého mě postupně vystrkovali, až jsem se ocitla zpátky na tvrdé zemi, a pak spadla ještě níž, až do pekla.

Vytáhli mě z té hromady smutku a sebenenávisti a vrátili zase tam, kam patřím.

Včera byl úplněk a řeknu vám, nepijte za úplňku nebo si budete myslet, že jste vlkodlak :D Sice jsem hodila hubu ( nj podpadky) a rozflákala si mobil, dnes málem hapala na praxích, jsem po dlouhé době zase šťastná a mám takovou příšerně škodolibu náladu. Pořád se hihňám jak skřítek poťouchlíček a mnu si ruce jak padouch z pohádky.

A taky mám konečně zase tajemství. :) Mít tajemství a střežit ho, je jako uchovávat něco moc cenného, na co musí člověk dávat pozor a na čem záleží.

Komentáře