HryProDivky.cz
Psychopatíkův Blog :33
Snažím se...
Dát se dohromady, ale moc mi to nejde... Příští týden máme volno ve škole skrz maturity, takže jsem si dohodla brigádu, v pondělí mám od sedmi od rána nastoupit... jsem zvědavá, jak to zvládnu. Svým způsobem se ale těším, nebudu mít čas nad vším přehnaně přemýšlet.
Snažila jsem se dát se trochu dohromady, no o moc lepší to není. Aspoň už se dokážu přes den udržet vzhůru a necpat do sebe prášky i přes den, ale jsem strašně vynervovaná ( i když není z čeho) mám úplně stažený žaludek, že do sebe nedostanu prakticky nic a bojím se úplně všeho.
Hodně mi padaj vlasy, což je další důvod se stresovat, doma si ani nemůžu s nikým promluvit, vlastně na nikoho promluvit. Přitom možná to bych potřebovala. Někomu to říct. Uvažuju, že se svěřím mému příteli, až za ním pojedu, ale bojím se, jak zareaguje. Sám má svých problémů dost a i když ví, co jsme zač a přesto se mnou je, neví, jak zlé to ted je a jak nezvládám vůbec fungovat.
Klepu se, nevím jestli víc strachy nebo zimou ( i když je teplo a mám na sobě župan a mikinu. Pořád si říkám, že se tomu nesmím tak dávat, že mám něco udělat.. jenže to prostě nejde! Můj mozek to nedovolí.
Myslela jsem, že to bude zase otázka dvou dnů, ale už to trvá od úterý a nelepší se to, ani na chvíli. Nevydržím ani u čtení, u filmu... nic. Nezvládnu toho o moc víc, než ležet, na druhou stranu, když se nepřinutím něco dělat, šance, že to přejde je ještě menší...Přitom k tomu snad ani není důvod... Možná, že je. Možná, že vztahy v rodině mi přerostly přes hlavu a projevilo se to takhle. A nebo ty léky nejsou až tak spásonosný, jak jsem si myslela.
kdyby byla šance si s někým doma promluvit, možná by bylo všechno jinak. Ale to jsou zase jen prázdné ,,coby kdyby"
Komentáře
Butterfly340
(Imagination☆)
U mě v rodině nejsou vztahy tak špatný, i když dobrý teda taky nejsou a jsem na tom podobně jak ty... Někdy je to dobrý, třeba týden v pohodě funguju, chovám se jako normální člověk a pak mám stavy, kdy se nemůžu ani zvednout z postele.
Není to v rodině, okolí nebo prostředí. Je to v nás...
Snažím se být „normální", ale nejde to... Někdy začnu utíkat před sousedy a ani nevím proč. Slyším hlasy, třeba minulý týden na mě mluvila země pod noha, nebo co to bylo... Vidím věci, který neexistují a podobně.
Tohle trvá už asi tři roky. Vždycky jsem si říkala, že to bude dobrý, ale upřímně už o tom začínám pochybovat
Psychoušek
(Sword Art Online)
Butterfly340: já nevím... ale když denně slyším, jak nic neumíš, jak jsi neschopná a jaký seš zklamání, když jsi od rodičů několik let neslyšela nejen ,,mám tě ráda" ale ani nic jiného pěkného a když se začneš stydět jíst, do toho ti někdo neustále vyhrožuje vyhazovem a zničením života před vlastními rodiči, tak si myslím, že i to na člověku něco zanechá... Možná na někom, kdo je hodně silný ne
Ale já přesto svojí rodinu miluju... i když naše vztahy napravit neumím
Lucy Lupinová(Bradavice)
Nemáš sa s kým porozprávať, to je to zlé... fakt, nemáš nejakú sesternicu, bratranca alebo tetu uja, s kým by sa porozprávať dalo?