Psychopatíkův Blog :33

Realita?.. ne díky

Přemýšlela jsem, co mě tolik odlišuje od ostatních. To, jak myslím. že odmítám plně vnímat a přijmout realitu. Že dovolím svému myšlení, aby si třeba i celkem normální věci odůvodňovala úplně jinak, nějak zvláštně. Můj mozek je totiž hrozně rozmazlenej, jak je všechno normální a přirozené a logicky vysvětlitelné, začíná se k smrti nudit. Třeba někde v hlouby duše vím, že některé věci, které si vykládám zvláštně jsou úplně jinak nebo jsou ve skutečnosti mnohem jasnější, než se zdá, ale odmítám si to připustit. Nechci. Nebaví mě to. Je to nuda. Na světě se pořád dějou jenom špatný věci. Ale nikdy se nestane nic zajímavýho. jen občas. A právě tyhle situace vyhledávám. Například věřím na znamení vesmíru. Nemám pro ně žádný důkaz, ale věřím jim. Dává mi to naději, že svět není tak obyčejné, šedé místo, kde tužka spadne, když jí upustíte na zem. Proč se nikdy nestane, že se před pádem zatočí ve vzduchu? 

Na realitu mám až moc bohatou fantazii. Bud začnu brát drogy, nebo se zblázním. Radši se zblázním, stejně k tomu nemám daleko xD
Miluju ten pocit, když se třeba s kamarádkou o něčem bavíme, ona si celou dobu myslí, že si to jen tak povídáme, že to nemyslím vážně, a já pak jdu a udělám to. A ona se pak hrozně diví. ,, Tys to fakt udělala, nemyslela jsem si, že to myslíš vážně". Ale proč to nemám myslet vážně? To mám říkat věci, které vážně nemyslím? Nechci si jen představovat, chci to zažívat. A nebojím se ostudy, nějaká pověst je mi u prdele. Až se jednou za spoustu let otočím, nechci vzpomínat na to, jak jsem upustila tužku a ona spadla na zem. Chci vzpomínat na to, jak se před pádem točila ve vzduchu. 

+13

O mně

Autor: Psychoušek   |   Publikováno: 07.02.2017   |   Zobrazeno: 822x