Psychopříběh - Bonus! - Psychopatíkův Blog :33

«Nejnovější články | Psychopatíkův Blog :33

Vytvořit blog | Nápověda

Psychopříběh - Bonus!

Pro všechny čtenáře mého (lehce) úchylného psychopříběhu...Mám pro vás takový malý bonus, abyste nezapomněli...

Víte, že...

před tím, než ,,šéfové" objevili Karu, měli vytypovanou jinou údajnou vyvolenou?

Gríša na Karu myslel od té doby co ho, jak Kara nevhodně říká, ohnula v kumbále?

Kařin přítel celou dobu tušil, co jeho vypečená holka chystá,

Gríšova manželka nebyla vůbec tak naivní a kamarádská, co se týkalo Kary?

... To a mnohem víc se dozvíte v tomhle speciálu. Zatím jsme tu měli jen příběh z pohledu Kary. Ale jak to vnímali ostatní? Je načase nahlédnout do srdcí ostatních postav příběhu!

ŠÉF:

Takovej pech! Měli jsme vyhlídnutou skvělou holku, krásnou, věkově ideální a správně narozenou. A dokonce přímo v Moskvě! Prostě dokonalá vyvolená. Až na tu povahu... Ne, byla nepoužitelná. Když jsme jí sdělili, jak úžasné s ní máme závěry, málem na nás zavolala policii! Nejdřív se zdála šťastná. Gríšova fanynka samozřejmě. Ale čím víc jsme jí řekli, tím víc měla podezření a nakonec na nás málem volala milici. jenže kde teď máme sehnat takovou? kde jí jako máme hledat?

A tentokrát nesmíme udělat chybu. Musí to být někdo šílený, ochotný udělat vše. Taky nějaká schopná... a koketní. S vhodným stylem. A samozřejmě krásná. Jenže takový nerostou na stromě.

,, Hej, pojď sem! Máme kliku." Zavolal na mě kamarád. ,, myslím, že mám to, co hledáme." Přešel jsem k jeho počítači. ,, Ale je až z České republiky". ,, dál by něco nebylo?" Zeptal jsem se sarkasticky. ,, Ale notak, podívej. Je jako obrázek, emařka jak vyšitá, učí se rusky! Zapřísáhlá Kit-i fanynka. A hlavně narozená v ten správnej den. Nemluvě o astrologické shodě v číslech. To ani ta tvoje před tím neměla." Musel jsem uznat, že takhle narychlo to bylo to nejlepší, co jsme mohli sehnat. ,, a kolik jí je?" Ptal jsem se, protože se mi zdála dost mladá. ,,No, 15. ale vyroste". ,,15?!? dyt je o deset let mladší než on!" Zase jsem se rozčílil. ,, Hele, tak si hledej sám. Ale moc holek s tímhle potencionálem a narozených 20.10. není!" ,, Dobře, dobře" Prověříme jí, pak se na ní pojedem podívat a uvidíme...

MILÁČEK:

Už dlouho jsem neviděl Karu tak šťastnou, ale přesto jsem z toho neměl nejlepší pocit. Seděli jsme v letadle, Karase sluchátkem v uchu a trénovala si přízvuk. podle mě ho měla dobrý, ale furt tvrdila, že ne a stále dokola a dokola opakovala ta samá slova a střídavě skákala radostí na sedačce s křikem ,, Jedem do Ruska, jedem do Ruska! a pak s tím, jak nemožně mluví, jak jí nikdo nebude rozumět a vzápětí dodávala, že at se stane cokoli, že mě moc miluje. to mě znepokojovalo. sice jsem věděl, že se s tím svým zpěvákem určitě nikdy nesetká, ale byl jsem s ní už 6 let a věděl jsem, že lidi jako ona jsou schopní všeho. no každopádně, kdyby jsme na toho jejího vocasa náhodou někde narazili, rozbiju mu hubu preventivně!

,, Zlatí, měl by ses učit"! Vytrhla mě moje láska z mých myšlenek. ,, Nechci." ,, ale notak! Neumíš ani azbuku!" To čekáš, že za tebou budu stát 24 hodin denně a dělat ti překladatelku?" ,, jo" Řekl jsem jen. Byl to můj první let a opravdu jsem neměl pomyšlení na učení.

GRÍŠA

Pozoroval jsem jí už nějakou chvilku. Tvářila se zmateně a vypadala nervózně. Ale byla to sakra pěkná holka! Blondýnka s modrým melírem, oči jak taková ta mrkací pana a toho korzetu co měla na sobě by si musel všimnout každej chlap.

Slyšel jsem jí prohodit pár slov s nějakým chlápkem, který vypadal ještě víc vynervovaně, než ona. Cizinka. Asi češka nebo polka, to jsem nepoznal. Roztomile se zakřenila a toho chlápka odbyla. pak si všimla mě...

,, ahoj, můžu si přisednout?" Zeptala se mě. ,, Jsem tvoje fanynka" dodala. No, neječela, neskákala a nezdálo se, že mě přišla zavřít do zlatý klícky, tak proč ne. ,, určitě" usmál jsem se. Sedla si a začali sjme si povídat. Nejdřív o kapele a nakonec jsme skončili u našich průšvihů ze základní školy. Byla teda z Česka a studovala tady, dozvěděl jsem se. Vlastně jsme se skvěle bavili, učila mě říkat ř, což bylo hrozné, nechápu, kdo to divné písmeno vymyslel.- A to její pitomý h nebylo o nic lepší, ale byla sranda. chtěl jsem jí to nějak oplatit, ale ona, potvora, byla vzdělaná.

Měla roztomilý přízvuk, a občas spletla slovo, ale jinak mluvila pěkně. Vlastně to její drobné pletení bylo o to víc roztomilé. Jenže pak dorazila Soňa, moje manželka. Čekal jsem žárlivou scénu, ale byla v dobré náladě. Vlastně si mě moc nevšímala, zajímala jí spíš Kara, tak se ta dívka jmenovala. Hned se zapovídaly, ženský ukecaný a na mě zbyla láhev vodky.

Pak už vím jen to, že se Soňa někam vypařila a Kara tam zůstala, a že jsme toho dost vypili. Najednou mě nevím proč začala táhnout někam od stolu a strkat dolů ze schodů. Ale přišlo mi to, jako hrozná sranda.

a jako ještě větší sranda mi přišlo jí kousnout do krku. A zubama jí roztáhnout šňůrku toho korzetu. to by byla sranda! a vůbec všechny pitomosti, co člověka napadnou, když se ožere.

Pak mě začala líbat a mě se zatočila hlava ještě víc. Byla tak sladká! Nešlo odolat. A proč taky?! Bude prča!

O chvíli později jsme leželi kdesi na zemi zamotaní v ubrusu. Ta holka dělala divy. Nešlo se od ní odtrhnout. Myslel jsem, že nebudu vědět, čí jsem. Doslova mě přpravila o rozum...

Když jsem se pak probudil s hlavou jak škopek, dost jsem se lekl, že má nová známá mi leží smotaná v náruči. Sakra, kde mám věci?! Tričko jsem uviděl se válet u dveří, po kalhotech ani vidu ani slechu...a trenky na klice! Sakra, co jsem to vyváděl? Jak tohle vysvětlím manželce?! Ne, klid. nic se vysvětlovat nebude. To, co se přece může stát každému. ona je na tom stejně, má kluka, jestli se nepletu.

,, gríša, mě zima, prichadi k minja" Zamumlala ze spaní, a pak otevřela oči. ,, juj" Dostala ze sebe. chvíli se rozhlížela po místnosti, pak se nevinně usmála, ale vzápětí se chytla za hlavu a začala něco blábolit česky, očividně stejně v šoku, jako já. Nenapadlo mě nic lepšího, než se jí začít omlouvat.

už to byl měsíc od doby, co se mi stal ten průšvih s Karou, a pořád jsem jí nemohl dostat z hlavy. Převrátila mi svět naruby a já byl v pěkné kaši. Kdo ta holka vůbec byla? Nějaká fanynka, výměnná studenka! Jak se to mohlo stát, takovej nejsem! A proč na ní pořád myslím? Minimálně 3x za den se přistihnu... mymslím na ty její pěkný oči, na to, co asi dělá a... upřímně i na ty kozy v korzetu...

Později...

Už je to dva nebo tři měsíce, co Soňu zavraždili a já se stále nepřinutil vylézt z domu. Cítil jsem takovou bolest.. Kéž by toho grázla, co to udělal chytili.... je to trest? Za ... tamto?

Ne, opravdu jsem ten den Karu nečekal. ale přišla. A ne jen tak. Přišla mi oznámit, že je se mnou těhotná. No tak na to jsem teď fakt neměl. Ale stejně jsem jí pozval dál. Nějak jsme se domluvili, jak jen jsem to dokázal. dlouho jsem si to nechtěl přiznat, ale po její návštěvě jsem se cítil líp...

Ještě mnohem později...

Kara byla už dlouho v léčebně a já jí potřeboval. nejen proto, že jsem sám absolutně nezvládal Alexe, ale hlavně proto... prostě jsem jí měl rád! od první chvíle. A hlavně jsme v tom byli spolu. i jí zabili přítele. Nějací psychopati.

Nastěhoval jsem si jí k sobě a konečně jsem byl zase šťastnej. Miloval jsem ji. Asi síly vesmíru, jak říká ona...

SOŇA

Když jsem viděla u stolu vedle mého manžela sedět nějakou holku, napadlo mě, asi fanynka, co si přišla pro podpis. A že ho určitě bude mít ráda i ode mě. Tak jsem tam šla. Fanynka to byla, ale podpis nechtěla. prostě tam jen tak seděla a povídala si s Gríšou, jakoby s nechumelilo. Přiznám se, že v mě trochu hlodala žárlivost. tolik se tam spolu smáli... ale pak jsem pochopila proč. Ta holka byla fajn. Výměnná studentka s velkým zájmem o Rusko. I ze mě byla paf, takže jsme se dali do řeči a příjemně si popovídali.

Pak si mě vzali stranou nějací lidé, že prý je to důležité a asi 3 hodiny tam se mnou řešili nějáký ptákoviny. No a když skončili, bylo mi řečeno, že Gríša odjel domů. Jenže doma nebyl. volala jsem mu na mobil a on nic. Začala jsem se opravdu bát. Co když se něco stalo? A taky mě přepadly pochybnosti. Že by ta holka... ale to ne. To by mi neudělal, nepodvedl by mě s fanynkou. Trochu neklidná jsem šla spát. Ale tak přece se o sebe postará a až přijde, vysvětlí mi, kde celý večer lítal.

Vrátil se až ráno vypadal, jako kdyby spal celou noc na zemi a jestli si myslel, že jsem si nevšimla, že mu chybí jedna ponožka, tak to se pletl!

čekala jsem ho se založenýma rukama v kuchyni. Měl co vysvětlovat. Vysvětlil to tak, že ho jeden kolega okamžitě odvolal kvůli něčemu důležitému, ale já měla přesto podezření. Proto jsem se po nějaké době zkontaktovala s tou holkou... Nebylo to těžké, studovala v poměrně prestižním programu pro cizince na vysoké.

Šly jsme na kávu. Mé obavy naštěstí brzy opadly. Opravdu, měla přítele a dokonce s ním byla těhotná. Navíc se chovala, že mě a Gríšu bere jako pár. a nezdálo se, že by lhala. Byla jsem paranoidní. ale přesto.. něco v jejích očích mě pořád nutilo se bát. Vyzařovalo z ní šílenství. byla strašně roztěkaná.

Napila jsem se kávy a znovu jsme se dali do řeči. Povídalo se s ní opravdu velice dobře. Po chvíli se mi udělalo zle a zamotala se mi hlava. to kafe bylo trochu divný... ale že by až tak? zatmělo se mi před očima a upadla jsem do polobezvědomí. matně jsem vnímala, co se děje kolem. ,, Soničko, prosím, odpusť mi, tohle jsem nikdy nechtěla..." Slyšela jsem jí říct. pak jsem měla pocit, že na svém krku cítím něco studeného.