HryProDivky.cz
Moje kariéra XD Totiž kroužky
Nedávno jsem byla venku se ségrou a bavili jsme se o baletu (kterému se věnuje), ptala jsem se jí, kdy už začne tančit na piškotech ( protože loni říkali ve dvanácti ted říkají ve třinácti) a potom jsme si uvědomila, že vlastně dělá balet už od 4 let! Takže nějakých 7 let...Jasně, kromě toho měla ještě tuny jiných kroužků, ale v tomhle trhá rekord XD
A tak jsem zavzpomínala, co jsem vlastně já dělala jako malá za kroužky...
Týjo... Vzpomínám si, že jako úplně malá ( v těch 4 letech) jsem nikam nechodila. když jsme bydleli v Kardašce, nemohli jsme si kroužky dovolit, a pak když jsme se přestěhovali do Brna, tak hned taky ne a já o to ani nějak extra nestála.
Jako dítě jsem byla hrozně divná ( ne že bych ted nebyla :D )
S nikým jsem se nebavila a když si se mnou ostatní děti chtěly hrát, odháněla jsem je a chtěla si hrát sama a prý jsme si i vymýšlela absurdní věci a štěkala na ně, aby mě nechaly na pokoji :D A to si vzpomínám, že ve školce mi připadaly ostatní děti strašně otravné a nesnášela jsem, když za mnou někdo přišel, bavila jsem se jenom s jedním klukem, jmenoval se Martínek :D A nikdo jinej si se mnou hrát nesměl :D
Takže jsem ani neměla potřebu se nějak socializovat nebo mít nějaké větší aktivity, skoro furt jsem si kreslila a velice brzo jsem si začala číst...a u toho vydržela do teď.
Ale jako malá ( asi od těch 5ti let) jsem hrála na flétnu a chodila do hudebky. myslím, že spíš než z mých pohnutek mě tam dali rodiče, ale nějak mi to nevadilo. na flétnu jsem hrála až do první třídy a v té době asi půl roku chodila do keramiky...
Potom až ve druhé třídě jsem začala někam chodit. A to do míčových her a do náboženství. Obojí mě hrozně moc bavilo. Do míčových her jsem chodila 2 roky, než je zrušily a do náboženství 3. Třetí rok jsme dostali novou katechetku ( ta, co učí děti náboženství) která byla... řekněme dost fanatická a dřív zábavné hodiny plné kreslení, poslouchání příběhů a hraní scének z bible a společným debatám, kde jsme se učili poslouchat jeden druhého a takový ty správný věci, se staly hodinami, kdy jsme museli potichu sedět a poslouchat dlouhá čtení z bible, vyplňovat náročné pracovní listy, u toho sedět ve školních lavicích, modlit se růženec, a když jsme se něčemu smály nebo nějak blbli ( byli jsme děcka od 8 do 10ti let...)nám vynadala a řekla, že nás Bůh potrestá atd... Takže jsem se na to vykašlala.
Od 8smi let jsem také plavala, rok dokonce závodně a to mě mrzí, že jsem s tím musela skončit, protože jsem to milovala a dokonce se i umístila...Ale ze zdravotních důvodů jsem musela v plavání skončit, protože jsem byla často nemocná a nemohla na plavecké tréningy do bazénu často i několik týdnů každý druhý měsíc, a tak jsem nemohla závodit...
A v páté třídě jsem začala jezdit na koni. Western. A to bylo opravdu super, jenže po třech letech zdražili můj jezdecký klub natolik, že jsme si to už nemohli dovolit a celkově to tam nebylo ono, trénovala nás mladá holka ( tehdy asi 17ti letá), která to s náma neuměla a vlastně po nás jenom řvala, že jí okopáváme koně a nejmíň 3 hodiny předtím nebo potom jsme museli uklízet u ní ve stáji...
No a pak v šesté třídě jsem začala chodit do dramaťáku ( od 11ti jsem chtěla být herečka) tam to bylo perfektní, v létě jsem jezdila i na kurzy hraní a moderování, hráli jsme divadlo a u toho jsme vydržela celý druhý stupeň.- Pak na střední, kdy už jsme navíc viděla, že moje cesta se nakonec bude ubírat trochu jiným směrem, než herectvím, už jsem nikam nechodila, ale začala jsem psát...A to je to, co mě baví asi úplně nejvíc a chtěla bych se tomu věnovat i v budoucnu...
Vlastně... teď zvažuji, že si podám přihlášku na vysokou na obor scénáristika/dramaturgie. Sakra! přijímačky na vejšku! No nic, jdu se stresovat něčím, na co mám ještě pár měsíců čas ale...sakra dyť jeto za chvíli!
No nic, Psychoušek jde nervit... Tak hezký večer :D
Komentáře
Clawdeen77
(ANIME!)
Tenhle článek je super.
No a pak jsem se postupně vykašlala na keramiku, florbal, turistický oddíl, badminton a nově i na kytaru. Zábava.
Já jsem takový ten člověk, co se na kroužky vždy vykašle. Nevím, prostě mi většinou vadí ti lidi, nebo mě omrzí ta činnost.
Balet jsem zkoušela jako malá a to zkazila mononukleóza.
Jinak s koňmi je to vždycky tak. Skoro. Pamatuju si, jak jsem v jedenácti byla na příměstském táboře a tam jsme ty koně hřebelcovali, kydali jim stáje (a kolečka jsme vozili na takovou vysokou hromadu, se divím, že jsem se tam nezabila), nosili jim vodu a seno... jen uzdit, sedlat a jezdit jsme se moc nenaučili...
Ale jako bylo to tam v takovém stavu, že mi to ani moc nevadilo a akorát se zpětně divím, že té ženské ty koně nesebrali.
Butterfly340
(Imagination☆)
Můj první kroužek bylo plavání, kam se mnou máma chodila ještě když jsem byla mimino. Prý jsem ale vždy plakala, tak tam se mnou chodit přestala
Bohužel mi nevyhovoval přístup nového vyučujícího, takže tento rok už nechodím... Ale stejně by to asi nemělo cenu, když teď jsem na gymplu a mám paní učitelku, která nás něco i naučí
), protože do těch kurzů jsem chodila hlavně kvůli tomu, že nás ve škole dle mého nic moc neučili
Jediné, čeho lituji je to, že jsem skončila s tancákem. Chodila jsem do něj ve školce a bavilo mě to, jenže mě odmítli vzít na nějaké vystoupení kvůli tomu, že jsem byla nemocná a že za mě už měli náhradu
Asi od 2 let jsem chodila do Yamahy. Nejdřív to bylo jen o tom, že nás učili tleskat do rytmu atd. Prostě abychom měli vztah k hudbě. A od 5 let jsem hrála na flétny (nejdřív jen soprán, pak i alt) a to mi vydrželo nějakých šest let. Ve školce jsem ještě chodila do tancáku, angličtiny a nějakých předškolních kurzů
Od 1 - 5 třídy jsem chodila na keramiku. Moc mě to bavilo, ale bohužel to bylo jen pro děti do páté třídy, tak jsem pak musela přestat...
Od šesté třídy jsem začala chodit v Yamaze na kytaru. Kvůli mým neshodám s učitelem jsem však skončila po třech letech. Takže teď chodím už druhým rokem na kytaru k jedné paní učitelce, která je hrozně fajn a bere to jako kroužek
Jinak jsem ještě v průběhu své povinné školní docházky navštěvovala hodiny angličtiny. Nejdřív jsem chodila do školního kroužku, pak dva roky na soukromou školu a nakonec jsem skončila u kurzů pro dospělé
(za tu chvíli už s námi třeba stihla probrat všechny anglické časy
Je hezké na to zavzpomínat
Lucy Lupinová(Bradavice)
Ja som chodila leda tak na ochranársky krúžok, kde sme skoro nič nerobili. xDDD A tento rok máme samé somariny, nič, čo by ma bavilo. Žiadne korčuľovanie v zime, žiadna lukostreľba, žiadna cyklistika...