Koktejl emocí

«Nejnovější články | Psychopatíkův Blog :33

Vytvořit blog | Nápověda

Láska: táádidááá...( poskakuje si a prozpěvuje)

Rozum: Co ty tady děláš? Co se tady motáš jak opilá?

Láska: ále, já.. to víš, jen tak.

Rozum: Ne! Žádný jen tak. nemáš tu co dělat! Neříkal jsem ti, aby ses tu už neobjevovala? Abys zůstala tam, kde jsi skončila? V odpadkovém koši.

Srdce: To je moje chyba, nedokázalo jsem jí zastavit. Furt se motá tam, kde nemá!

Rozum: Podívej se na sebe. Shořelo jsi na popel. A pak vypustíš tu, která to má celé na svědomí?

Láska: ( přehodí si nohu přes nohu.) Mě nezastavíš, kámo!

Rozum: Před třemi týdny tě zakopali hluboko pod zem. pohřbili tě spolu s popelem, který zbyl ze srdce. Jak se ti proboha povedlo se od tama dostat?

Láska: Někdo mě vytáhnul! Ha!

Rozum: Vrať se zpátky do hrobu. Stejně tě tam zase pošlou.

Láska: To asi ano. Ale ani přesto se nedokážu vrátit. Já nechci! Jsem moc cenná a krásná na to,a bych hnila v hrobě!

Rozum: To možná ano. Ale holka, podívej se, co jsi způsobila. když jsi byla u moci ty, všechno jsi zničila. Nechtěli tě. Nejsme ve světě, kdy bys měla být ty u moci. Když to máš na povel ty, stojí nás to jen bolest a zklamání.

Zklamání: Přesně tak! Já tu pořád jsem! A hojně zastoupeno!

Láska: Ano, nikdy nezapomenu, jak jsi tancovalo na mém hrobě a zadupávalo mě hloub a hloub do země. jak jste spolu s Depresí, Nenávistí a Lhostejností udupávali půsu nade mnou, aby mě už nic nemohlo vytáhnout zpátky.

Rozum: To já jim to přikázal.

Depka: Což nebylo tak těžké. A ty víš, že jsem silnější, než ty. To já jsem tu místy byla, i když jsi tu byla ty. zato ty tady nejsi, když jsme tu já. Tak proč nepřiznáš porážku?

Lhostejnost: Dokud se tu budeš motat ty, budeme všichni v nebezpečí! Já nám zajistím bezpečný život.

Láska? jakej život? Ty nám zajistíš leda to, že budeme živá mrtvola! Přesně to jsi málem udělala. kdyby mě nevytáhli, už nám možná nebylo pomoci.

Rozum: To s tebou nám nebude pomoci. Radím ti, zalez zpět do hrobu, dokud je čas.

Láska. Myslím, že už je pozdě.

Pochybnost: A ty opravdu věříš, že se udržíš? Opravdu tomu věříš? Co jsi dokázala? Myslela jsi, jak jsi silná. Ale byla jsi sama. Jen sis namlouvala svou sílu. A podívej, jak jsme kvůli tobě skončili.

Láska: A nebyla jsem to já, kdo k nám přivedl Sebedůvěru, Radost a Naději? Nebyla jsem to já, kdo nás vždycky motivoval? A nebyla jsem to teď já, kdo zařídil, abysme přece jen zůstali naživu?

Rozum: Zůstali na živu? musím ti připomenout, milá Lásko, že to kvůli tobě jsme málem zaklepali bačkorama!

Láska: Ale jsme naživu. Zase díky mě.

Rozum: A díky tobě taky brzo skončíme zpátky v hrobě. Notak. Nech to tentokrát na mě. Aspoň pro jednou. bude nám líp. Uvidíš.

Naivita: A nechcete to zkusit společně? Velet spolu?

Rozum a Láska: ( hlasitě se rozesmějou)

Rozum: Mám sdílet vládu s tímhle psychopatem? S tímhle pošukem, co pořád vymýšlí nesmyly, skáče mi do řeči, kříží plány a neustále vyvádí nějaké chůjoviny? Co nezavře pusu a všechno na sebe vykecá? Dyt ta dá svoje city najevo dřív, než budeme mít jistotu, že to vůbec má cenu! Nemá kontrolu, neumí se ovládat.

Depka: A pak jsem to já, kdo jí odtáhne a musí chtě nechtě skočit na její místo...

Rozum: Přesně tak. Já vím, co mám dělat. já se o vás postarám. Já a Lhostejnost, my to tady podržíme a zvládneme to tou bezpečnější cestou.

Láska: Pfff! To si toho života užijeme! To z něj teda budeme mít. Vrátila jsem se, nejsem mrtvá. měli by jste být štastní a ne mě vyhánět!

Rozum: Budeme tě vyhánět. To my pak napravujeme rány, které ty způsobíš. My všichni se pak musíme hodně snažit, aby jsme se nerozpadli. Jsme citliví!

Láska: No právě! jsme citliví. Proto mě nic nezastaví. Nejde to. Nechci tu být a způsobit další rány. Ale jsem tu a musím konat.

Rozum: To ti nedovolím. Teď ne. Prosím, nedělej nám to zas, už ne. Už toho bylo dost.

Láska. Tak mě zkus umlčet.

Rozum: Zkusím! To si piš, holka, že to zkusím!

Láska: Tak hodně štěstí. Uvidíme, kdo nakonec zvítězí.

Rozum: ... Uvidíme, kdo to zase podělá.

Láska: Jednám podle svých nejlepších úmyslů. A pokud jsem nezemřela, nemůžu jen tak nečině sedět s rukama v klíně? Copak za to můžu? Copak mě můžete zakázat? Jde to vůbec? je něco takového možné?

Rozum: To se uvidí! Ty jsi a navždy budeš zakázaná!

Láska: Nicméně už sem zase občas strkám nos...