Psychopatíkův Blog :33

když se to vysloví

No, tak jsme zpátky v Brně. Doma. Ale spokojená nejsem. Vlastně jsme se domů těšila, na sestru, na zvířata, na soukromí a klid, dokonce i na rodiče, protože přesto všechno, co se kdy dělo je mám ráda a věřím, že oni mě taky, jen to neumí dát správně najevo...

No ale ne. Přijedu domů a zas je mi do pláče. Vlastně to ani nemá důvod, prostě to na mě přišlo. Ale hodně. Nečekala jsme, že přijdu do vlastního pokoje a sesypu se. 

Navíc jsem si vyslechla jednu věc... je až děsivé, jak stačí jedna nevinná poznámka, která ani nebyla myšlena zle, s člověkem mohla tak zamávat. Už se mi nálada lepšila. Naplánovala jsem si fajn věci a najednou jsem zase na dně. Nejsmutnější na tom je, že to, co mi bylo řečeno je asi pravda a fakt nejde o maličkost, přitom ten člověk, co mi to řekl to vůbec nemyslel zle. Asi jsem to potřebovala slyšet, jenže teď už s tím opravdu musím něco dělat a jak říkám, není to zrovna maličkost, takže na hezký léto a na to, že si ty prázdniny užiju, můžu rovnou zapomenout...

Opravdu nevím, jak to zvládnu, protože nemám moc pevnou vůli a hlavně peníze, které by se v tomhle případě hodili, ano udělala jsme pár chyb a teď je musím napravit, měla bych mít vlastně vděčná, že mi člověk tu věc řekl teď, časem by mohlo být pozdě. 

Jenže nejsem připravená ze dne na den na tak razantní změnu, která je ale nutná a minimálně ze začátku to bude fakt těžký. Jenže pokud nezačnu teď, bude se to na mě nabalovat dál a dál a pak bude opravdu velkej průšvih. Asi je načase se sebrat, přijmout krutou pravdu a místo pláče začít něco dělat. 

Jestli něco opravdu nesnáším, pak jsou to náhlé změny a náhlé situace, které musím z minuty na minutu řešit, bez jakékoli přípravy. 

Nechápu, jak jsem se mohla nechat unést a nechat to zajít tak daleko, ale je šance to vyřešit, poprat se s tímhle problémem. Opravdu nejde o nějakou hloupost, jde o věc, která se musí začít řešit hned, takže je to celkem šok, na druhou stranu to, že jsem dostala tuhle ránu přímo mezi oči, je vlastně dobře. Je to sice jako probudit se ze zlého snu a zjistit, že je to skutečnost a že je načase se doopravdy probudit. 

No, následující dny budou těžké, ale zvládnout se to musí. Třeba mě to v životě někam posune a v Matýskovi snad můžu hledat oporu, doufám. A když se chce, tak jde všecko... Takže s chutí to toho... No chuť do toho mi opravdu chybí, teda ani ne tak chuť, jako spíš síla a upřímně, psychický i fyzický stav, ale na to se nemůžu ,,vymlouvat" do nekonečna.  

+15

O mně

Autor: Psychoušek   |   Publikováno: 30.07.2017   |   Zobrazeno: 669x