Jít přes mrtvoly- psychopříběh 5

«Nejnovější články | Psychopatíkův Blog :33

Vytvořit blog | Nápověda

-No a co čekali? Že si sem přijedu, nastrojí mě do necudnýho oblečku, já projdu kolem jak Aurora a Gríša mi padne k nohám, opustí manželku, popadne mě do náruče a odjedeme spolu na bílém jednorožci na konec duhy?Já už měla i trochu strach z toho, s čím přijdou...

Gríša chytil mou tvář do dlaní a nepřestával mě u toho líbat. Snažila jsem se moc nesténat. Neměla jsem si to užívat ani do toho dávat city, šla jsem sem přece splnit úkol a ne podvést přítele.

Začínala jsem být nepříčetná, byl tak sladkej a dotýkal se mě přesně tam , kde jsem to měla ráda. Nedalo se dělat jakože nic. Na všechno jsem se vykašlala a rozhodla se všechno svést na alkohol. Kousala jsem se s ním víc a víc, všechno mi bylo jedno. Přála jsem si s ním splynout. Chtěla z něj vyšukat duši.

Hopsala jsem jak pominutá, i když už byl asi dvakrát, ale já chtěla mít jistotu, že budu těhotná a dám jim to astrologicky kouzelné dítě...

Vzbudila jsem se další den na zemi zamotaná v ubrusu v náruči muže, který nebyl můj přítel. Nikdy jsem nebyla úplně hodná holka, ale tohle se mi stalo poprvé. Šéf seděl v polospánku za dveřmi a když si všiml, že jsem vzhůru, kývl na mě ať od tama vypadnu. Ale já nechtěla. Zabalila jsem se do ubrusu, stočila se ke Gríšovi a zase usnula. Probudil mě prudký pohyb, jak vyskočil na nohy a zmateně se rozhlížel. Trochu se zděsil, když uviděl své kalhoty viset na klice. Považovala jsem za rozumné hrát stejně překvapenou. Naštěstí jsem byla dobrá herečka.

Gríša se ještě chvíli divil, pak se se zmateným a trochu provinilým pohledem podíval na mě a já se jen pousmála a rádoby kajícně sklopila zrak. Pak nastala druhá fáze, začal pochodovat po malé místnosti a mírně vyšilovat. Já předstírala, že jsem z toho taky paf. Pak se mi dokonce začal omlouvat, jakoby to začal on. Nakonec ke mě přistoupil, vzal mě kolem ramen a řekl, že si to necháme pro sebe a že už musí běžet. No ale na to, že toho tak litoval, mě celkem něžně pohladil po tváři. Třeba nebude ta vražda nakonec nutná.. říkala jsem si, když se naše pohledy spojily, díval se na mě takovým zvláštním způsobem.. letadýlka se mi rozlétla v břiše. Byla bych radši. Nic mi přece neudělala

,, Takže se vám to povedlo!" Zvolal muž v obleku a házel do sebe ovoce jako popcorn. ,, No jo." Pokrčila rameny. ,, Dokážu víc, než si lidé myslí, když se na mě podívají. Všichni vidí jenom obyčejnou bláznivou holku, která nic nezmůže,ale to se pletou. Je ve mě mnohem víc" ,, Takže pořád věříte, že jste vyvolená?" ,, Ne. To samozřejmě ne, jen říkám, že není radno mě podceňovat." Dodala ještě a dojedla už třetí mísu ovoce a přemýšlela, o co si říct ted. Jídlo zdarma! Nakonec to vyhrál čaj. ,, Tak povídejte dál. Co se dělo pak?"

Pak? nic zvláštního. Šla jsem prostě domů. Teda na hotel. Šéf mě doprovodil a chválil mojí práci. Ten prasák se beztak koukal bylo mi to jasný. takže jsem se na něj trochu zlobila a moc toho s ním nenamluvila. Stejně mi nebylo do řeči. Navíc jsem měla co dělat sama se sebou, abych se ubránila citům. Jen úkol Karino, nezapomeň. Říkala jsem si.

Dál jsem si pak užívala Ruska tak, jak bylo v plánu a každou chvíli dělala těhotenský test. Přítelovi prostě řeknu, že je jeho a co se bude dít pak a jaké se mnou a s malým budou mít plány, se ukáže časem, ne? Byla jsem překvapivě klidná, jak u mě není zvykem. A po dvou týdnech se mi těhotenství potvrdilo...

Jednoho dne, asi dva měsíce po té aféře, na kterou jsem až podezřele často vzpomínala, si mě šéfové zavolali. V té době už jsem měla před nástupem na dva semestry na místní školu, moc jsem se těšila a byla vděčná, že mám tak klidné těhotenství.

Šéfové ovšem mé nadšení nesdíleli. Gríša na mě sice prý nezapomněl, jak se prej dozvěděli od svých zdrojů, ale od manželky jsem ho rozhodně neodloudila. No a co čekali? Že si sem přijedu, nastrojí mě do necudnýho oblečku, já projdu kolem jak Aurora a Gríša mi padne k nohám, opustí manželku, popadne mě do náruče a odjedeme spolu na bílém koni na konec duhy? No jestli si to představovali takhle, pak to nemaj v hlavě v pořádku ještě víc než já. Ale očividně to hodlali nějak uskutečnit a já už měla i trochu strach z toho, s čím přijdou...

Vražda... Ne, to ne. Odmítla jsem to. Ale bylo jasné, že o žádném odmítnutí nebude ani řeč. Ach jo a to jsme si tak rozumněly. No asi by jsme si nerozumněly, kdyby věděla, že čekám dítě s jejím manželem, to je pravda, ale proč jí teda musím zabíjet já? Nemůžou to udělat oni? Určitě už s tím mají zkušenost. Ale ne, prý to musím udělat já. No tak teda fajn!

Měla jsem štěstí, jeho žena, má budoucí oběť, si mě pamatovala a udělala jsem na ní dobrý dojem. Zřejmě moc kamarádek neměla, když se mnou vážně chtěla zajít na kafe a pokecat... Chudák. Je tak miloučká a já jí budu muset rozsekat na cimprcampr a její krev si rozmazat po obličeji. Dobře, to s tou krví nemusím, ale když už se do toho pouštím, tak at to má úroveň. Když o tom tak přemýšlím... šéfové nejsou zase tak mimo.. oproti jiným... Vyrazila jsem na schůzku a kudlu měla v taštičce, druhou v botě a jed pro všechny případy v přívěsku na krku, který vypadal jako imitace takové té kouzelné lahvičky...