Psychopatíkův Blog :33

Emoce, pocity, upřímnost

Ne nedokážu to a nechtějte to po mě! Neumím ty slzy v očích zastavit, aby nezačali stékat po tváři, když se to zrovna nehodí. Neumím se tvářit štastně a příjemně, když mě něco trápí, když mě někdo naštval. Neříkám lidem to, co chtějí slyšet, abych jim pomohla, nejde to, když můj názor je jiný...

Břečela jsem, nemohla sem mluvit, když jsem mu brečela na rameni, když zase odjížděl, zase jsme se loučili, zase se mi bude tolik nocí stýskat.

"Lásko neboj, za chvíli budeme zase spolu.Miluju tě."
"Já tebe taky."

"Pro mě ještě nikdo nikdy nebrečel."
-víš pro mě taky, až ty, když tě to mrzelo...

Jsem hodně citlivý člověk na to, abych tohle vše dokázala skrýt, dusit to v sobě a ani to umět nechci. Nestydím se za to, nestydím se za svoje pocity.
Plakat není důkaz slaboty, je to důkaz toho, jak milujeme, toho jak nám na něčem záleží, toho jak nás něco mrzí...
Upřímnost nemá člověka ještě více srazit, ale pomoci mu. K čemu by bylo kdyby jsem člověku, co máme rádi říkali, že jsme stále na jeho straně, i když víme, že udělal chybu, i když víme, že nás zklamal.
Radši at jde vše co cítím ven, at už smích, pláč, křik...nebo prostě slova.
Vždyt o tom je život, o tom cítit,projevovat emoce a vnímat pocity ostatních, naslouchat, hádat se a usmiřovat.
Jsme lidé...máme srdce, tak to má být, tak proč se někteří chovají, jakoby ho měli z kamene?

+21

O mně

Autor: Psychoušek   |   Publikováno: 29.03.2016   |   Zobrazeno: 896x