Můj B.L.O.G

Maki end aneb jak je to doopravdy

Ayia!

Na tento článek neberte ohled.

Prostě si připadám, že je to moje povinnost ho napsat.

Lidi, jak to jen říct... Jako, odcházím, to víte. Ale... ok, prostě to napíši takhle:

Neumím se vyjadřovat. A po tom, co jsem si přečetla, co jsem to vlastně napsala. 

    Jak dole napsala Bellavilla:

Jestli má byt jediným vysvětlením tvého odchodu to, že se bojíš, že si se stala moc oblíbenou a populárni není podle mne argument.

A ona má pravdu. Já jsme totiž naprostý pitomec a napsala jsem to tak, že to tak vyznělo.

No totiž, jak už si někteří z vás všimli, nepíši citové články. A to z jednoho prostého důvodu -

   Neumím se vyjadřovat. A pak to skončí takhle.

A proto vám chci napsat, jak to vlastně DOOPRAVDY je ( to ne že bych vám předtím lhala, pořád to platí - ale jsou tu i důležitější důvody ). 

Důvody odchodu

° Přijímací zkoušky - 8 třída se už píše na přihlášky a já bych neměla čas se učit. Už tak to zvládám jen tak tak a jako - ráda bych se někam v životě dostala. 

° Léto. Je slunce, je teplo. A něco mi říká, že bych neměla sedět celý den u počítače. Už tak mám dioptrie -8 a nijak nestojím o si to ještě zhoršit. 

° Únava - ono jako přijít domů až v 6 a poté ještě 2 hodiny blogovat, udělat úkoly a najíst se... Stop. 

Prosím, stop. Už tak jsem na pokraji psychického zhroucení. Potřebuji výdech. 

° Prázdniny - že je to nesmyslný důvod? Lidi, já to řeknu na rovinu - já nehodlám pracovat o prázdninách. 

Chci si konečně odpočinout.

° Zdravotní stav - Tohle nechci moc rozebírat. Ale má to na blog docela velký dopad.

   Tímto se velice omlouvám Lucy Lupinové, že jsem si zkazila narozeniny.

Lidi, věřte mi. Já se cítím strašně. Jsem netušila, že to zajde až tak daleko.

Po tom, co jsem pročítala, co jste mi tam napsali... Mě je skoro až do pláče.

   Ono není lehké číst, že někdo chce kvůli vám nadobro odejít. Dit já si připadám, že po tom, co jsem se rozhodla, že skončím, tu už prostě neexistuji a že mě nenávidíte.

Vím, v některých případech to tak není. 

A ano, blog je sice můj život. Ale jednou jsem se už pokusila se života vzdát, takže tohle pro mě až takový problém nebude.


Řeknu jen toto - stejně bych skončila. Dřív, nebo později. Takže jako...

Můj B.L.O.G. v číslech

7838 plusek

402 článků

329 dní blogování ( 10 měsíců a 25 dní )

Úterý 26.7.2016 - úterý 20.6.2017

Nejlépe hodnocený článek 70 plusů

No a podpora, za kterou se vám snad nikdy neodvděčím.



Prosím, nepište mi pod to nic.

  Já totiž vím, co napíšete a... Opravdu nechci tady nic rozebírat.

Stejně vím, že jsem to zase napsala špatně. A tohle vlastně ani není konec.

NEODCHÁZÍM Z HPD, jak si někteří z vás myslí. Odsud mě nikdy nedostane. Prostě... chci pauzu. Ok?

No a ohledně toto, že už nikdy nebudu nikdy psát... Zas taková pravda to není. Já totiž zrovna na jednom blogu pracuji. Na VLASTNÍM blogu.  Plánuji tam psát trochu, no, jak to říci - volněji. Ale každý den. Snad

Když tak odkaz si potom dám na profil. Ale stejně vás to podle mě zajímat nebude.

No a já se jdu najíst...a slavit. Proč?

Protože jsem konečně dosáhla svého nultého místa. 

Jestli chcete něco podobného, je to jen na vás.

Namárië. 

+40

O mně

Autor: Akalik   |   Publikováno: 21.06.2017   |   Zobrazeno: 1540x