JojoBlog

Hororový příběh - Dana

Ahoj. Po dlouhé době jsem zase tady. 

Tentokrát nemám žádné určité téma, ale chtěl bych vám sem dát jeden krátký hororový příběh. (To víte, jsem na horory.) 

Je to příběh o jedné třídě. Je to teda z pohledu jedné holky, což doufám, že nevadí. 

Jmenuji se Sára. Je mi čtrnáct a chodím do osmé třídy na základce. Před měsícem k nám do třídy přišla jedna nová holka. Jmenovala se Dana. Byla trošku při těle a samozřejmě našim klukům to přišlo velice vtipné. Nebyla moc hezká a proto jí naši kluky říkali Tlustý ksicht. 

Jednou to naši kluci dotáhli až tak daleko, že jí zmlátili. Zdála se jako ubrečená malá holka, která šla hned žalovat. To se ale klukům nelíbilo a počkali si na ni. Opravdu hodně ji zmlátili, ale tentokrát už ani nepípla. My holky jsme jenom povzhlíželi z dálky a radši jsme nic nedělali. Všechny holky jsme s klukama vycházeli a proto jsme si to nechtěli kazit. Když nám kluci řekli, že nic neřekne, tak jsme se k nim přidali. Nikdy jsme ji ale neuhodili, jenom uráželi. Jediná Anna, která se s klukama nebavila se jí zastala. Kluci by ji ale nikdy neublížili. Byla to jediná kamarádka Dany. Nikdo jiný se ale s Danou nechtěl bavit, ani Aniný kamarádky.
Jednou to ale Dana nevydržela a doma řekla rodičům, že jí šikanujou. Její rodiče to hned začali řešit. Začalo se to řešit ve škole a dozvěděli se to i všichni rodiče. Všichni v naší třídě dostali od rodičů zaracha.
Kluky ale napadl plán, jak jí to oplatit. Do toho plánu jsme byli zahrnutí všichni z naší třídy, kromě Anny a všichni souhlasili.
O odpolední pauze jsem šla za Danou a řekla, že se s ní holky chceme usmířit. Odvedla jsem ji k šatnám u záchodů, kde byli všechny holky. Začali jsme si povídat a omlouvat se jí a ona to s radostí přijala. Pak ale vyšlo pár kluků z klučičích záchodů a šli přímo k Daně. Dana byla otočená k nám, takže si toho nevšimla. Pak ji ale zezadu chytli za pusu. Ostatní ji vzali za končetiny a vzali ji na klučičí záchody. Nemohla se bránit, byla úplně bezbranná. Kluci ji tam potom opravdu hodně zmlátili a pak odešli. My holky jsme byli venku. Jakmile odešli, tak jsme my vešli dovnitř. Viděli jsme tam mrtvou Danu. Všechny jsme se chytli za pusu, ale pak nás vyvedla Diana. Všechny jsme mlčeli. Rychle jsme utekli a šli na další hodinu. Učitelé se pořád ptali, kde je Dana, ale nikdo neodpovídal. Celou hodinu jsme mlčeli.
Další den před školou stálo policejní auto. První hodinu k nám do třídy vešel ředitel a měl dlouhý proslov o smrti Dany. Našla ji zmlácenou uklízečka, když uklízela klučičí záchody. Hned se kluků vyptával, ale oni dělali, že o ničem neví. Znovu se to celé řešilo i s našimi rodiči. Všichni jsme šli na její pohřeb, ikdyž neradi. Spíš kvůli naším rodičům.
O týden později ale umřel jeden z kluků, který ji údajně zmlátil nejvíce. Ještě ten týden umřeli další dva kluci. Přes jeden měsíc umřelo deset kluků z naší třídy a nikdo nevěděl jak, ani proč. Další měsíc umřelo zbytek našich kluků a všem to už přišlo divné. Rodiče nepouštěli děti ven a v naší škole byla maximální zabezpečení. V naší třídě byli už jenom holky a všechny jsme věděli, co nás čeká.

Teď je třetí měsíc. Všechny holky u nás zemřeli. Zbyly jsme jenom tři. Já, Diana a Anna. Diana umřela včera. Je poslední den v měsíci.
Právě teď jsem sama doma. Naší mají odpolední a vrátí se pozdě večer. Je osm hodin večer. Dívám se u mě v pokoji na televizi. Cítím ale něčí pozornost. Slyším kroky a opravdu divné zvuky. Už vím co se stane, cítím že teď umřu.
Je devět hodin a já jdu spát. Chci jít spát co nejdřív, ale stejně neusnu. Právě se otevřeli dveře. Nemohl by to být jen vítr. Vím co to je. Je to Dana a jde si pro mě. Dveře se zase zavřeli a byl slyšet křik. Ten stejný křik, který byl občas slyšet ze záchodů. Ležela jsem v posteli zakrytá co nejvíce peřinou. Najednou začali mé věci ze stolu padat na zem a dělat hrozný hluk. Pak moje peřina odletěla a mě bylo jasný, že je konec. "Omlouvám se Dano." Pak už ke mně jenom letěl nůž, přímo k srdci.........

Vemte si z tohohle příběhu ponaučení, a to takové, že nikoho nešikanuje, zkuste se ho zastat. Pokud jste obětí, řekněte to někomu, bez ohledu na cokoliv. 

Doufám teda, že se to líbilo. Tenhle příběh jsem vymyslel já, neskopiroval jsem ho někde na internetu, ale můžete tento příběh najít na mém Wattpad účtu. 

Tak jo, zase někdy příště a, Ahoj.