HryProDivky.cz
Já Eva
Něco o mě
Ahojky!
Takže jak už napovídá název, tenhle článek bude o mě. Tak jdeme na to!!!
Jmenuji se Eva. ŽILA jsem s mámou a s tátou deset let v malém útulném domečku v nejmenovaném městě. Táta s mámou měli pekárnu a já jsem jim pomáhala, když jsem zrovna neměla nic na práci, moc mě to bavilo. A do teď hraju fotbal. Vždycky když jsme jeli na zápas, tak měli máma s tátou transparenty na kterých bylo napsáno ,,Bílí žraloci do toho!!!" Bílí žraloci - tak se náš tým jmenoval. Dojeli jsme na zápas proti ,,Silným bizonům" ano tak se jmenovali naši protivníci. Máma s tátou si vzali transparenty a fandili o 106. Ten zápas jsme vyhráli, pak jsme jeli domů byla už tma protože byl prosinec. A pak do nás vrazilo jiné auto, smetlo naše auto na bok, na bok kde seděla máma, auto i s námi spadlo do příkopu. Padla jsem do bezvědomí pak si jen pamatuju, jak nás sanitka vezla do nemocnice. Doktor nám řekl že já a táta jsme v pořádku, ale s mámou to prý vypadá hůř. Vešli jsme s tátou ruku v ruce do pokoje kde ležela máma ,, Mami! Co se to děje?!" vykřikla jsem a začala jsme plakat ,, Všechno bude zase v pořádku, uvidíš" řekla ztěžka máma ,,Má prasklinu na lebce" řekl nám doktor ,, už jsme ji operovali ale moc slibně to nevypadá" pokračoval ,, To nemůžete jen tak říct" vykřikla jsem a začala jsem plakat ještě víc ,, Mami" otočila jsem se k mámě ,, Zůstaň tu s námi neodcházej" plakala jsem na mámině rameni ,,Neboj já neodejdu budu tady pořád s Tebou" řekla a položila mi ruku na srdce ,, Tady nikdy neodejdu a vždycky si na mě vzpo..." ,, Mami, mami né!!!!" ,, Mami prosím né!!!!!!" teď už plakal i táta ,,Ne." řekl nešťastně táta. Pak následoval pohřeb a táta rozhodl že se přestěhujeme jinam, protože v našem domečku nám to mámu pořád připomínalo. Změnila jsem školu, kamarády a fotbalové družstvo. Táta změnil práci. A už tři roky spokojeně žijeme v našem novém domu, mám nová kamarády, školy.... Táta novou práci a máme nové báječné sousedy. Ale minulost se smazat ani vrátit bohužel nedá.
