Evelin

krátká creepypasta a 3 děsivé příběhy

Čauky mám tu pro vás jednu krátkou creepypastu a pár děsivých příběhů :)


Poslední vlak
 Tento příběh je o mladé ženě a její nepříjemné cestě nočním vlakem.

 Minulý rok organizovala naše firma oslavu na Nový rok. Když párty skončila, jela jsem domů posledním    nočním vlakem. Posadila jsem se na sedačku, a zírala z okna na osvětlené město.

 Po chvilce jsem si všimla jediného spolucestujícího, muže v černém kabátu. Seděl pár sedadel přede mnou  a měl svěšenou hlavu. Zdálo se, že spí. Začala jsem být dost unavená a cítila jsem, jak se mi pomalu  zavírají oči. Netrvalo dlouho a začala jsem usínat.

 Uběhlo asi pár minut, když mě probudil otřes vlaku. Otevřela jsem oči a uvědomila si, že se něco změnilo.  Nebyla jsem si jistá, ale zdálo se mi, že muž v kabátu sedí o sedadlo blíž než předtím. Řekla jsem si, že se  mi to jen zdá a zanedlouho jsem začala znovu usínat.

  Uběhlo několik vteřin a zachvátil mě nepříjemný pocit. Otevřela jsem znovu oči a vypadalo to, jako když se   muž znovu o něco přiblížil. Pořád jsem si ale nebyla jistá. Začala se mě zmocňovat nervozita.

  Rozhodla jsem se zjistit, jestli je mé podezření skutečné. Začala jsem předstírat, že spím. Oči jsem ovšem   nechala zpola otevřené, abych mohla vidět, co muž udělá.

 Jen tak tam seděl, bez sebemenšího pohybu. Cítila jsem, že mě sleduje, ale ani se nehnul. Zrovna jsem si  chtěla oddechnout, když jsem zaslechla, jak něco zamumlal. Snažila jsem se soustředit na to, co říká,  opakoval stálé dokola:

 Nenech se oblbnout. Jenom to předstírá… Nenech se oblbnout. Jenom to předstírá…“

 Z toho co jsem slyšela, mě zamrazilo. Srdce mi začalo bušit jako šílené. Přestože jsem ale byla k smrti  vystrašená, podařilo se mi pokračovat v předstírání spánku. V duchu jsem se začala modlit, aby vlak dorazil  na nejbližší stanici co nejdřív.

 Když vlak konečně zastavil, počkala jsem na správný moment. Ve chvíli, kdy se dveře začali zavírat,  vyrazila jsem ke dveřím a vyskočila ven.

 Bylo slyšet, jak se dveře za mnou akorát zavírají, tak jsem se otočila. Vlak se zrovna rozjížděl a muž se  zvedl a přitiskl obličej k oknu. Zíral na mě se zuřivým výrazem a ve své ruce držel nůž.

 Od té doby jsem už vlakem nikdy nejela.


A teď pár děsivých historek na konec

Ztracené dítě

 Mladá žena šla jednoho dne po ulici, když si všimla malé dívky, která plakala. Zastavila se u ní a zeptala se  jí, jestli je vše v pořádku. Holčička na to odpověděla, že se ztratila.

 Uplakaná dívka se poté zeptala ženy, jestli by ji nepomohla najít cestu domů. Zaplavená lítostí, žena bez  váhání souhlasila.

 Naštěstí, holčička věděla adresu a měla představu, kde se zhruba její dům nachází. Když konečně našly  dům, kde bydlela, zjistily, že přední dveře jsou zamčené. Protože holčička byla moc malá, aby dosáhla na  zvonek, požádala ženu, jestli by nezazvonila.

 Bez dlouhého zamyšlení mladá žena stiskla zvonek a okamžitě padla na zem, paralyzována elektrickým  šokem. Omráčená se probudila o několik hodin později celá nahá a obklopena použitými kondomy.

 Dům, ve kterém se nacházela, byl prázdný. Násilníci byli už dávno pryč a po holčičce nebylo ani památky.

Stopy                                                                                                                        Jste doma sami, když v novinách uslyšíte mimořádné zprávy. Nedaleko od vás utekl nebezpečný  psychopat. Nervózně se podíváte z okna a přitom si všimnete muže, stojícího ve sněhu. Podobá se muži,  kterého právě popisují v televizi. 


 Zarazíte se, zvednete telefon a voláte policii. Když se podíváte zpět do okna, zjistíte, že je teď muž o  mnoho blíže.

 Najednou upustíte v šoku telefon.

 Ve sněhu nejsou žádné stopy.
 
 To co jste viděli, byl jen jeho odraz…

 Stopař                                                                                                                    s Vlastním několik pozemků s lesy kolem vesnice, ve které žiji. Každý den je jezdím kontrolovat, jestli  stromům nehrozí škůdci či nemoci. 


 Takže, dvacet let nazpátek bylo docela běžné, že lidé stopovali. Dokonce v odlehlých oblastech Bavorska  na tom nebylo nic neobvyklého a já bral doslova každého, koho jsem potkal. Jednoho dne jsem ovšem udělal výjimku. Z muže, který stopoval podél lesní cesty, jsem měl špatný pocit.

 Ještě toho dne probíhalo v rádiu vysílání o uprchlém vězni, který někoho zavraždil v lese. Vrah bych  nakonec chycen, když se pokoušel skočit do jednoho projíždějícího auta.

 Do dnes mě z toho mrazí.
 

Jak pak se vám líbili tyhle ?? :D

Komentáře

Nový komentář

Přidávání komentářu je povoleno pouze přihlášeným uživatelům. Zaregistruj se a přidej sem svůj komentář.