Draconitčin šupinatý bloček

I. I tobě chcípl kaktus!

Kvetha!

O pěstování pokojových rostlinek jsem se začala zajímat asi před rokem a něco. Jak jsem do týhle záliby postupně zapadala, všimla jsem si, že tu je zajímavej rozpor.

Urban jungle - určo jste to zaznamenaly taky, krásný, světlý fotky vysněných bytů s obříma fíkusama, monsterama a kdovíčímještě v každým rožku. Brát si kousky živý přírody domů je prostě v módě. No schválně - koukněte třeba do katalogu IKEA. Zarostlý koutek? To je přesně to, o čem mluvím. (Krása, že jo?)



V kontrastu s tímto módním poblázněním, který za pár roků opadne, jsou střízlivější jedinci. Kteří vám řeknou jediný - "Víš... mi chcípne i kaktus."
Jo, vidím vám až do žaludku, vy uzdeškytky. ♡
A proč tenhle článek píšu? Přesně kvůli vám. Abyste to aspoň ještě jednou zkusily, daly zelenýmu šanci. Já byla úplně stejná - jenže najednou jich mám v pokoji odhadem čtrnáct a zdaleka nejsem u konečnýho čísla. A je to super.

Proč teda pokojovky pěstovat?

♥ Nejen že nám dávaj kyslík, ale zejména některé druhy (zelenec, sygnonium) pročišťují vzduch od různých toxických srand. 

♥ Zútulňují jakýkoliv interiér. (Už víte, proč je řetězce jako IKEA tak rády?) 

♥ Blízkost s kytkama máme zakódovanou hluboko v sobě od pravěku. Jejich absence v člověku může vyvolávat pocit "pusta" - dokonce se zkoumala tendence ke stavům úzkosti v bytech s kvítky a bez nich. V druhém případě byla vyšší.

♥ Pokud se o ně budete dobře starat, daj vám to najevo, krásně porostou a budete z nich mít radost. 

To je všechno super. A stojí to za to! Jenže pokud vám někdy ten kaktus chcíp, určitě víte, že to není jenom tak. Takže s čím je u pěstování nutný počítat shrnujou tyto body:

• Navzdory tomu, jak moc šlechtěný jsou, každá kytka má svý místo v přírodě. Tím, že je máme doma, musíme přijmout zodpovědnost a starat se o ně, abychom jim to vynahradily. Stejně jako o králíčka, psa, kotě nebo plcha.

• Občas uvadnou prostě jen tak. Přes nejlepší péči, přesto, že na ně málem každej den mluvíte, můžete jim nevědomky ublížit. A je to v háji.

• Podobně jako nemocný zvířátko vám rostlinku můžou napadnout škůdci, se kterýma se bojuje blbě. A srazit vám pěstitelský sebevědomí až na dno. Ale věřte mi, na jedno napadené kvítko jsou čtyři zdravé.

 

Tak co, dáte tomu ještě šanci? Jo? PERFEKTNÍ!
Co všechno teda udělat pro to, aby další pokus vyšel?

○ V obchodě vybírejte silné, zdravé rostlinky, které nejsou u ventilace a mají dost světla. Pozor na ty, co jsou upraveny do nějakých kreací či tvarů - jsou většinou velmi citlivé. Počítejte taky s tím, že lidi jsou zlí. Setkat se tedy můžete s listy zespod natřenými bílou barvou, sukulenty polepený třpytkama... Chcípne vám to. Věřte mi. Vyhozený prachy.



○ Pokud je venku zima, nechte si ji zabalit do několika vrstev papíru (kytku, ne zimu), aby nezmrzla. Musí to být papír, jenom taška či igelitový sáček nestačí - nemají žádnou izolační schopnost.

○ Správnej květináč je jako ženská - má dole díru a může čůrat. Rostlinka se tak může zbavit přebytečný vody, kterou nechce - ta prostě odteče do podmisky. (A líp se to zalívá - prostě naplníte podmisku.) Pokud květináč zdola není děravý, snadno tam vody nalijete moc a skoro žádná kytka ve vodě nestojí ráda. Naopak jí začnou uhnívat kořeny. A to je pak průser.

○ Zjistěte si, co to vlastně kupujete, a na internetu si najděte podmínky pro pěstování. Kaktus nedáte do největšího stínu a monstera na přímém slunci taky nebude to pravé ořechové. 

○ Přímé sluneční světlo může lístky rostlině spálit, vznikají tak nehezké suché mapy. Dá se tomu zabránit docela snadno - čím dál kytka bude od okna, tím míň světla dostane.

○ Vyplatí se vědět, kde přirozeně zrovna vaše pokojovka v divočině roste - je to nejspolehlivější způsob, jak jí dát to, co potřebuje, aby rostla a byla zdravá.

Zalívání a čabrání se ve vodě!

Mezi pěstiteli jsou jenom dva typy - vysoušeč a přelívač. Ani jeden extrém není dobrej. Po pár měsících už budete vědět, kdy a jak a kolik. Než jsem si ze začátku zvykla, pomáhalo mi nastavit si dvakrát do týdne budík "zalij kvítka, more". 

Navíc, pokud má vaše rostlinka ráda vlhko, je dobré dát vodu do rozprašovače (já používám lahvičky od AVON smradů, yay) a aspoň třikrát týdně ji důkladně orosit. Zabráníte osychání špiček listů.

Jinak zalíváme jedině převařenou nebo odstátou vodou (napustím kohoutkovou, nechám ji aspoň hodinu stát, ať vyprchá všechen chlor a další věci, který nám nevadí, ale jim jo). Úplný ideál je dešťovka - ta obsahuje i živiny a je pro kvítečka nejpřirozenější.

Tak. Teď mám strašnou chuť zavalit vás hromadou dalších zbytečností (drenáž, hnojení, jestli keramickej nebo plastovej květináč...), ale nebudu vás děsit. O tom třeba někdy příště. Nebo ne.))

Nakonec vám tu hodím kytičkový Instagramy plný super rad. Kdyby vás to někoho jako zajímalo. Nebo kdybyste se chtěli kouknout na pěkný urban jungle fotky.

@kvitka_v_byte_ - dvě úžasný ženský, který dělaj svůj sen

@pokojovky - podobný obsah jako u Kvítek

@zahradananiti - paní, která ty kytičky sází... trochu jinak (koukněte a uvidíte, je to epický!)

@momagency - a takhle to s váma dopadne, když to přepísknete a z bytu máte džungli

@philomemedron - kytkářská meme stránka, každý rád memes

Uf. Tak tentokrát je to šecko.

Do komentářů mi dejte vědět, co vy na to - přišel vám článek užitečný? Nuda? Mám v podobném duchu pokračovat? Jsem zvědavá a vděčná za každý feedback.))

Mějte se hezky a nežerte tresky, nechte je Bezzubkovi.

Vaše Artuša.